Nejznámější česká pamětnice gulagu lhala? Historik dokázal, jak to doopravdy bylo

88letá důchodkyně už 15 let vypráví o tom, jak byla Rudou armádou odvlečena v roce 1945 z Brna do gulagu na Sibiř. Tvrdila, že byla i se svou maminkou opakovaně znásilňována.

Dle jejího líčení byly v gulagu masově upalováni vězni ve stodolách, jejich otravování jeden či pohřbívání zaživa. Hradilek však v rozhovoru pro internetovou televizi DVTV řekl, že jak dle odborné literatury, tak dle skutečných pamětníků se žádné takové věci v gulazích neodehrávaly. Díky tomu on a jeho kolegové z ústavu pro studium totalitních režimů Sosnarové nevěřili.

Podle Hradilka však největší pochybnost o příběhu Sosnarové vzbuzovala skutečnost, že nikdy nedodala žádné dokumenty, které by dokládaly její pobyt ve vězení. Upozorňuje, že každý propuštěný vězeň dostával propustku, bez které se nemohl pohybovat na území SSSR.

Hradilkovi se též podařilo najít dokumenty potvrzující, že pracovala jako civilní osoba v SSSR v různých továrnách na Uralu. V té první pracovala na místě bydliště její maminky. Historik podotýká, že vězni gulagu nikdy nebyli posíláni do místa svého bydliště.

Sosnarová v rozhovoru pro DVTV přiznala, že 19 let nebyla v gulagu, ale tři roky jsme byly v pracovním lágru. „Lágr jako lágr,“ uvedla. Tvrdí, že o tom nemohla mluvit, protože pracovní tábor na výrobu radiátorů ve skutečnosti byl pracovním táborem na výrobu vojenského tanků.

Údajná vězeňkyně tvrdí, že žádné dokumenty o její přítomnosti ve vězení nedostala, údajně z toho důvodu, že SSSR tyto informace tajil. Ty dokumenty o jejím civilním povoláním, které získal Hradilek, považuje za zfalšované.

„Beztak to nic nemění na tom, že paní Sosnarová v gulagu zkrátka nebyla. Bez ohledu na to, zda se tanky v továrně, kde pracovala, skutečně vyráběly,“ komentoval pro server Lidovky.cz její tvrzení Hradilek.

Podle historika je též podezřelé, že se svým příběhem přišla až v roce 2002, kdy zákonodárci schválili odškodnění pro oběti gulagů za každý měsíc věznění. Sosnarová mohla mít nárok až na tři miliony korun, avšak Česká správa sociálního zabezpečení ji odmítla peníze vyplatit z důvodu jejích chybějících dokumentů dokazujících, že byla v gulagu na Sibiři. Za Sosnarovou se tenkrát postavili známé osobnosti i média, která ji vnímala za oběť byrokratického systému.

Podle Hradilka však úřad postupoval zcela správně. „Stovky nebo tisíce lidí jsou ohlupováni na těchto besedách,“ vyjádřil se na adresu Sosnarové. Podle něj je na tvůrcích besed, zda se nechají obelhávat dál.

Dle serveru iDNES.cz by někteří, kteří tyto besedy zorganizovali, by ji nepozvali, pokud by měli informace představené Hradilkem. „V případě tak výrazných pochyb o jejím příběhu bych ji znovu nepozval,“ uvedl například starosta brněnské Bystrce Tomáš Kratochvíl (ČSSD).

Naopak zastupitel za KDU-ČSL v Jihomoravském kraji, Jan Grolich má za to, že hlavní je poselství příběhu Sosnarové. „Přes články pana Hradilka nemám důvod význam a poslání jejího životního příběhu znevažovat,“ uvedl. Na jeho podnět získala Sosnarová Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Mluvčí hejtmanství Jiří Klement uvedl, že krajský úřad neplánuje její odebrání.