Okamuru obvinil bloger: Rasista na hraně fašismu!

Jste aktivním blogerem, ve svých textech se zabýváte především xenofobií. Jak si na tom Česká republika v tomto směru stojí?V České republice je extrémní xenofobie, která se týká různých skupin lidí. Stačí to, aby byl někdo poloviční cizinec, měl po svém otci muslimské jméno nebo vypadal jako Arab a je neznalými faktů automaticky brán za „nepřizpůsobivého“ či muslima a je odsuzován. Může se přitom jednat i o arabského křesťana či ateistu. Často je uplatňováno absurdní a nespravedlivé hledisko Arab rovná se muslim a muslim rovná se terorista.Pocházíte ze smíšené rodiny, odmala žijete v Česku. Váš otec byl napůl Súdánec, napůl Egypťan, matka je Češka. Setkal jste se vy osobně s xenofobií?Ústrky jsem prožíval po celé dětství a setkávám se s nimi v menší míře i v současnosti. Nikdy nezapomenu na to, když jsem si jako pětiletý kluk kreslil na chodníku, přišel ke mně pán, který nakreslil hákový kříž a začal mi ukazovat, jak bych skončil za Hitlera. Rasismus jsem zažil i ve škole. Byli jsme sociálně slabší rodina, chodil jsem v otrhaném oblečení, spolužáci si mě často pletli s Romem a asi od čtvrté třídy mi to dávali silně najevo. Netušil jsem, kde desetileté dítě může přijít k výroku „Cikáni do plynu“, až mi došlo, že na to přišlo z mluvy svých rodičů. V Čechách to bohužel pokračuje dál, rasismus se tak toto formou předává z generace na generaci. Jak jste tehdy reagoval? Vysvětloval jste, že nejste Rom, nebo jste naopak začal Romy bránit?Všímavá otázka. Ano, obvyklou reakcí v obdobných případech bývá začít Romy nenávidět, distancovat se od nich a všude se hájit slovy: „Já přece nejsem Cikán“. Já ale takové obhajování a vysvětlování, kdo jsem, nebo nejsem, považuji za ponižující. Když se mě kdokoli, včetně učitelek, zeptal, zda „jsem Cikán“, řekl jsem, že lidi dělím pouze na dobré a špatné. Faktem je, že když zjistili, že nejsem Rom, tak se jejich přístup ke mě okamžitě změnil v pozitivním slova smyslu, jak mávnutím kouzelného proutku...Kdybyste se narodil jako Rom, bylo by to myslíte jinak?Pokud se člověk v České republice narodí jako Rom, musí všem okolo stále něco dokazovat. Například, jak je slušný, pracovitý, že nekrade.. V práci se na něj zpočátku dívají svrchu. Na druhou stranu je to obrovská výzva a motivace se snažit víc než ostatní. Když někoho okrade bílý Čech, řekne se: „Okradl mě zloděj.“ Když někoho okrade Rom, většinou se řekne: „Okradl mě Cikán.“  Pak to vypadá, že kradou jen Romové, což je nesmysl. Ano, mnozí Romové kradou, stejně tak jako mnozí členové majority. Který Rom kradl ve velkém jako třeba Krejčíř nebo Kožený? Ti jsou navíc mnoha lidmi oslavováni, kdežto romský kapsář, kterého v žádném případě nehájím, je odsuzován a jeho krádež je činěna závažnější než vytunelovaná kampelička. Říkal jste, že i vy se ale setkáváte stále s xenofobií. Můžete být konkrétní?Typickým příkladem jsou prohlídky v jednom z obchodních řetězců provozovaném firmou Ahold. Stalo se mi to opakovaně v rozmezí deseti let. Nejhorší to bylo asi před rokem, kdy za mnou přišel pracovník ochranky s dotazem, co jsem ukradl. Na takový přístup nejsem zvyklý. Navíc, když v supermarketu nevisí cedule, která na možné prohlídky upozorňuje.  Zavolal jsem na něj tehdy policisty, kteří začali říkat: „Hele, podívej na toho teroristu, ten by zasloužil rozšlapat hlavu na Guantánamu.“ Svlékali mě před pokladnami, dokonce mi svlékali i ponožky a na výzvu, aby se mi omluvili, nereagovali. Po tři čtvrtě roce od události jsem napsal vedení Aholdu, že jestli nedostanu okamžitou omluvu, napíšu o tom článek - do jednoho týdne, co jsem o celé události napsal článek na svém blogu byl zaměstnanec ochranky a manager prodejny vyhozen.Když blogujete, určitě sledujete i články kolegů. Píší také o rasismu?  Bohužel, někteří mají spíš přímý podíl na vzrůstající rasové nenávisti nejen vůči Romům. Mnozí blogeři se snaží získat politické body tím, že píší o Romech a romské kriminalitě a záměrně si soustavně vybírají jen informace o kriminalitě páchané Romy. Pak se jim navyšuje karma u blogů, tedy pozitivní reakce čtenářů. Je to čirý populismus. Za nebezpečné považuji především to, že co dřív bylo doménou webů extrémní pravice, třeba stránek Národního odporu, dnes zcela běžně vychází na blozích v mainstreamových médiích. Někdy je to možná napsáno sofistikovanější formou, ale obsah je stejný. Třeba texty o Šluknovsku. Tamní problém vidím mimojiné také jako sociální. V Praze vydělávaly realitní firmy na tom, že romským rodinám nabídly prodej jejich bytů na Žižkově či na Smíchově za byty na Šluknovsku. Realitky jim daly směšnou kompenzaci a rodiny se odstěhovaly do míst s velkou nezaměstnaností, která postihuje i vzdělané lidi z majority, natož Romy.Který bloger podle vás píše nebezpečné texty?Za skandální považuji to, že někteří blogeři se silně rasistickými názory či názory balancujícími na hraně fašismu dostávají prostor k jejich veřejnému šíření v seriózních médiích a někteří z nich jsou zařazeni dokonce mezi tzv. V.I.P. blogery. Namátkou bych chtěl vybrat česko- japonského podnikatele a blogera Tomia Okamuru, který má podle mě politické ambice, je nepokrytým populistou a v některých svých blozích se jeho názory pohybují na hraně fašismu. V jednom z nich se třeba podivoval nad tím, co je extrémistického na tom, že Národní strana ve svém pamfletu s názvem 'Konečné řešení cikánské otázky' navrhovala možnost odsunu Romů do země jejich původu, do Indie. Tomio Okamura se také zastával pravomocně odsouzeného rasistického vraha Pechance, který zavraždil Roma Ottu Absolona. Jindy zase bránil Ladislava Bátoru, který je do dnešní doby v kontaktu s aktivními neonacisty, v minulosti kandidoval za Národní stranu, antisemitský spis Zkáza Slovanů považoval za "skvělý" nebo se v  roce 2006 zúčastnil uzavřené přednášky o českém antižidovství vedené předsedou Vlastenecké fronty Petrem Kalinovským. Méně se navíc ví, že pan Bátora jako přísedící soudce odsoudil v roce 2002 Roma rabujícího na povodních na sedm let odnětí svobody, přičemž o pár let později dal o mnoho mírnější trest - tuším, že dva roky - rabujícím bílým Čechům.Kdo další?Za dalšího z nebezpečných politiků a zároveň blogerů považuji Františka Matějku. Ve svých článcích stále dokola opakuje pár populistických témat. Například uměle vyvolává strach z masového přílivu muslimů do ČR a záměrně si vybírá témata o vrazích a násilnících z romského etnika, aby tak ve čtenáři manipulativně vyvolal dojem, že za všechno špatné mohou jen Romové. Na tomto blogerovi mě nejvíce šokovalo, že se téměř zastával křesťanského extrémisty a pravicového radikála Brevika, který tento rok v Norsku zmasakroval na 77 teenagerů. František Matějka o levicové straně, jejíž ty děti byly členy, psal jako o „líhni budoucích politiků“ a závěrem svého článku poznamenal, že „někdy i vrah může mít pravdu“. Tento bloger se navíc ve svých blozích zastává vydavatele Zítka, který byl souzen za vydávání Hitlerova Mein Kampfu a odsouzených členů Dělnické strany, kteří nesli symboliku jednoznačně odkazující na tu nacistickou. Když se na jeho názory podíváme jako na celek, tak jdou bezpochyby nazvat jako ryze fašistické, jen zaobalené do líbivého pozlátka.Ve svých blozích upozorňujete také na uplatňování principu kolektivní viny. Jaké skupiny obyvatel, vedle Romů nebo muslimů, podle vás Češi paušálně soudí?Je jich víc, zmíním jich pár. Kolektivní vina je v České republice uplatňována například vůči homosexuálům, řadovým komunistům či Rusům. Za naši svobodu kdysi padlo okolo 140 tisíc ruských vojáků, přesto si dnes mnoho lidí neuvědomuje, že jsou díky nim naživu. Stejně tak, jako byl za minulého režimu bagatelizován podíl Američanů na osvobození, je dnes bagatelizován podíl Sovětů. Za velké pompy byl nedávno v Plzni umístěn americký tank symbolizující dík zhruba dvěma stovkám padlých Američanů, kdežto ten ruský byl hned v devadesátých letech nabarven na růžovo a odstraněn. Pokračuje to dál. Exhibicí, která se v Praze nedávno odehrála v rámci takzvaného Týdne svobody, kdy byl na pontonu umístěném na Vltavě vystaven růžový tank, na kterém pan pseudoumělec David Černý navíc vztyčil prostředníček. Považuji to za neskutečnou urážku a zneuctění památky sovětských vojáků, kteří tu za nás tehdy padli.A kolektivní vina uplatňovaná na řadových komunistech? Exemplárním příkladem je případ bratří Mašínů. Je neskutečné, že jsou dnes oslavovány obyčejné vraždy a loupežná přepadení. Lidé, které Mašíni zabili, přitom jen vykonávali svou práci, kterou by stejně tak dělali za každého režimu. Současnými politiky Topolánkem nebo Vondrou jsou za to však glorifikováni a vyznamenáváni s poukazem na to, že zabili lidi sloužící komunistickému režimu. To je paušalizace jako hrom. Oni tehdy chladnokrevně zavraždili řadového strážmistra, pokladníka, nikoli nějakého vysokého funkcionáře bezprostředně spjatého s komunistickým režimem. Obdivoval bych je v případě, kdyby se tehdy pokusili o atentát na nějakého významného komunistického představitele, třeba Klementa Gottwalda. Nejsem komunista, komunisty nevolím, ale brojím proti principu kolektivní viny, a to zásadově ve všech případech.