Od vzniku samostatného Československa uplyne 94 let

Ve stejný den se v Praze rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, které obsahovaly i uznání autonomie národů habsburské monarchie. To si lidé vyložili jako uznání nezávislosti a zpráva odstartovala živelné demonstrace, při nichž lidé ničili symboly Rakouska-Uherska. Navečer téhož dne vydal Národní výbor první zákon, a to o 'zřízení samostatného státu československého'. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni čtyři slovenští zástupci.

Následující den, tedy 29. října, jednal Národní výbor s rakousko-uherským místodržitelem Juliem Coudenhovem o převzetí moci. Výsledkem byl kompromis, když se Národní výbor přihlásil k prozatímnímu zřízení veřejné správy.

Rozhodujícím dnem se stal 30. říjen 1918. Rakouské vojenské velitelství kapitulovalo před Národním výborem. Na Slovensku byla přijata Martinská deklarace, na základě které se Slovensko připojilo k českým zemím.

V Ženevě vyvrcholila jednání představitelů Národního výboru. Němečtí poslanci ze severovýchodu Čech, severu Moravy a Slezska vyhlásili zřízení provincie Sudetsko (Sudetenland) a její připojení k německému Rakousku.

Po vyhlášení samostatnosti Československa se konaly po celé zemi slavnosti a bohoslužby. Při oslavách se ovšem ničily státní symboly Rakouska-Uherska a věci, které habsburskou monarchii připomínaly. Tak se zničil v Praze na Staroměstském náměstí Mariánský sloup.

Teprve v polovině listopadu 1918 vyhlásil Národní výbor prozatímní ústavu, která přenášela moc parlamentu - Národnímu shromáždění. První schůze se konala 14. listopadu, na ní poslanci prohlásili československý stát republikou a zvolili prvním prezidentem Tomáše Garrigua Masaryka. Parlament ustavil první vládu v čele s Karlem Kramářem.

Národní shromáždění dále vydalo zákon o zrušení šlechtických titulů a řádů a zákon o osmihodinové pracovní době.

Masaryk se vrátil do Prahy 21. prosince 1918. Ústavu nového státu schválilo Národní shromáždění až o dva roky později. Ústava formálně prohlásila Československo za demokratickou republiku, v jejímž čele stojí prezident. Zákonodárnou moc vykonávalo Národní shromáždění, skládající se z Poslanecké sněmovny a ze Senátu.