Jaké jsou dnešní děti? Skladatel Uhlíř si na filmovém festivalu postěžoval

"Dřív se vědělo, kdy a v kolik hodin bude pohádka, a každý se na to těšil. Teď to jede pořád, není to vzácnost," podotkl Uhlíř. Na druhou stranu je podle něj také díky speciálním dětským kanálům dostatek práce a možnost uplatnění hudby pro děti. "Jde jen o to vyhrnout rukávy a jít do toho, možnosti tu jsou," podotkl Uhlíř, který naposledy pracoval na hudbě k nové pohádce Jana Svěráka Tři bratři, jež bude mít premiéru v srpnu.

Skladatel říká, že má stále duši dítěte. "Hezky to řekl pan Werich: 'Už abych byl zase mladej'. Akorát rozdíl je v tom, že jak člověk nemládne, tak zapomíná," poznamenal Uhlíř.

Současné děti jsou podle něj "daleko odvázanější". "Ale v dobrém slova smyslu, v životě se neztratí," řekl. Děti jej také nabíjejí. "Mají moc energie, ale zase jim to musíte odevzdat, je to vzájemný ping-pong," uvedl.

Jak vidí dnešní děti odborník?

Dnešním dětem chybí vhodné dospělé vzory, které jejich rodiče bohužel mnohdy sami nenaplňují. "Co dnes totiž vidí děti u dospělých? To, že se tatínek přetvařuje, když mluví se šéfem, to, jak maminka ještě v pětačtyřiceti volá své mamince a je na ní do nějaké míry závislá? Také nevidí dostatek zodpovědnosti. Čím dál tím více se rozvádíme, jezdíme rychle autem, půjčujeme si peníze na zbytečné, hmotné věci, podléháme reklamě, nemáme pevné postoje nebo zásady, které bychom jako rodiče mohli dětem předat, říká internistka a systemická psycholožka MUDr. Kateřina Cajthamlová na serveru psychologie.cz.

Místo společně tráveného času, který by umožňoval sdílení zkušeností, sedíme hezky rodinně u televize. A když už pak mají děti vychovávané v takovém prostředí sny nebo ambice, nemají ani ponětí o tom, co by takové naplnění jejich konkrétního snu stálo. Proto ho nikdy nenaplní," říká na rovinu lékařka, podle které se negativně na výchově dnešních dětí podepisujte také fakt, že nesmíme děti týrat.

Rozumějte, pár na zadek se osvědčilo mnoha generacím a často zabralo víc než všechny domluvy světa. Dítě, které "dostane", ihned zpozorní, ví, že někde stala nějaká chyba, probere se i z hysterického pláče a pak je teprve schopné vůbec vnímat domluvy a vysvětlení. Ale pokud je vychováváno v rodině, kde se takový výchovný přístup považuje za všech okolností za přehmat, často to vede k extrému – a rozmazlování! A rozmazlenost má blízko k pohodlí, pohodlí k lenosti a ta zase k tomu, že ještě v padesáti mnozí rodiče přemýšlejí, kde se stala chyba a proč jejich dítě stále sedí na rodinném gauči.

"Výše zmíněné rozmazlování má pak ještě jeden rozměr. Úzkostlivý. Z dítěte se stává cosi jako modla. Už to není tvor, který přirozeně poznává svět a zvědavě vleze i tam, kam nemá, ušpiní se, rozbije si koleno, neustále se na něco vyptává a sám pořád přichází s nápady, které nás tu rozesmějí, tu rozpláčou, ale vždycky překvapí. Kdepak, dnešní děti mají často blíže tak k trochu k panenkámm," dodala odbornice.