Problém totality nejsou jen zavřené hranice. Lidé se báli, připomíná exposlanec

"Nemůžeme debatovat o legitimizaci,“ nechal se filozof a signatář Charty 77 slyšet ve svém projevu k srpnu 1968 na ČT24 a vyzval k pomoci Bělorusům. "Lidé musí vědět, že na ně svět nezapomněl, musí mít naději, že když poteče do bot, tak mají kam utéct,“ podotkl.

Kroupa se zároveň také nechal slyšet, že momentálně ekonomická, sociální a další historie usilují o pomyslný trůn dějin. "Velká historie od samého počátku byla zaměřena na lidské skutky. To znamená, že historie je příběhem. To, co se děti mají učit ve školách, jsou tyto příběhy, které lidé prožívali, kterých se účastnili a na kterých se podíleli. Nejen příběhy individuální, ale i příběhy kolektivní,“ vysvětlil.

Pokud jde o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, tak v té vidí historik příměr s bojem mezi Řeky a Peršany o svobodu. "Osmašedesátý nebyla demokracie, tam se neodehrávaly žádné volby. Odehrávalo se uvolnění a rozevřel se prostor svobody. Najednou se lidé přestali bát. Komunisté nezrušili cenzuru, ale lidé přestali cenzory poslouchat,“ vzpomínal.

SSSR by se každopádně nevyplatilo, kdyby v jeho sféře vlivu existovala země, v níž se občané těší svobod, o nichž si může jeho lid pouze nechat zdát. "Měli velkou obavu, že jiskřička se bude šířit dál – do Polska, do Maďarska, do dalších zemí a samotného Sovětského svazu,“ vysvětlil Kroupa s tím, že Československo tehdy chtělo neúspěšně obhájit takzvanou třetí cestu. 

Totalita se vyznačuje intolerancí k outsiderům

Kroupa je toho názoru, že současní mladí historici postrádají u diskuzí o normalizaci kontext. "Oni přicházejí s pokusem o nový ideologický základ a tomu přizpůsobují historii. Jejich tématem je především sociální historie a jejich teze je, že ať komunistický režim byl jaký chtěl, ve skutečnosti znamenal sociální pokrok,“ řekl. Kontext, o němž se zmiňoval, se ale přitom velmi obtížně sděluje, jelikož se nedá vyčíst z dokumentů.

Že ne každý byl za minulého režimu nespokojený, jelikož všichni netouží po cestování, přijde filozofovi bezvýznamné. "Je to tvrzení, které není k věci. Problém nebyl, jestli jsme mohli cestovat, ale jestli když se potkali dva lidé na ulici a začali si říkat vtip o policajtech, tak při tom šeptali. Když jste přišli na návštěvu a někdo vám chtěl říct, co si vyslechl ve Svobodné Evropě nebo Hlasu Ameriky, tak šeptal, protože se bál. Lidé měli pocit, že jsou všude sledováni, stále někdo naslouchá. Měli podvědomý strach," vysvětlil.

"Režim nepřipouštěl, že by někdo byl mimo něj, to je povaha totality,“ nechal se slyšet signatář Charty 77 s připomínkou, že dělníci museli být členy odborových organizací. "Šlo o to z těch lidí učinit něco jako spoluviníky, spoluúčastníky. Za nacismu i poslední výhybkář nesl určitou spoluvinu na tom, že vlaky jezdily do koncentračních táborů,“ dodal s tím, že takovou vinu nelze odsuzovat, vinou ale zůstává.

"Po celou normalizaci a předtím asi také komunisté měli jako jednu ze základních tezí účast pracujících na řízení státu. Účast se realizovala tak, že všichni byli tlačeni, aby vstoupili do některé z organizací Národní fronty, aby se takzvaně zapojili. Tyto organizace byly převodovými pákami moci,“ informoval filozof.

"V této situaci nemůžeme debatovat o legitimizaci. Vtrhla sem sovětská vojska, která odstavila stávající politiky, dosadila sobě věrné politiky a ti se neodvážili udělat jediný krok, který se Sovětskému svazu nelíbil. Až v okamžiku, kdy přestal toto šíření sovětského bloku vykonávat, tak se otevřela příležitost z oprátky vyklouznout,“ podotkl k potlačení procesu Pražského jara. Vyjádřil se rovněž také k tomu, co přišlo o rok později.

Lidé musí vidět, že na ně svět nezapomněl

Pokud jde o Bělorusko, tak tam podle Kroupy ani nebude potřeba vpádu ruské armády. "Vliv Ruska podle mého mínění bude uplatňován daleko mírnějšími prostředky. KGB řídí veřejný život v největší míře tak, jako tady to dělala StB, ostatní bezpečnostní složky jsou věrné režimu. Rusku stačí mít dostatek lidí v těchto složkách, případně dodat své poradce a už mohou leccos ve svůj prospěch v Bělorusku měnit. Bělorusové mají k Rusku vztah, jaký měli Čechoslováci po druhé světové válce. Jsou mu velmi naklonění a někdy k němu i vzhlíží,“ nechal se slyšet historik.

V závěru také podotkl, že si ruský prezident Vladimír Putin nemůže dovolit Lukašenkův pád, jelikož by pak přišla další revoluce, která by pak následně mohla přejít i do samotného Ruska. "Předpokládám, že pokud bude Lukašenko odstaven, bude trvat chvíli a nastoupí tam někdo stejně věrný, nebo i věrnější,“ řekl Kroupa s tím, že ale z běloruského prezidenta nemá pocit, že by se chtěl vzdát moci.

Jistou roli by mohli sehrát také sankce vůči špičkám režimu. "To jsou lidé, kteří nežijí životem normálních Bělorusů, ale mají prostředky v zahraničí a děti posílají studovat na Západ. Na ně sankce dopadnou tvrdě,“ vysvětlil a poukázal také na nutnost symbolicky podporovat běloruské občany zvenčí.

"Pro nás v disentu bylo velkou podporou i pouhé stanovisko, které zaujali přední světoví politici. Lidé musí vědět, že na ně svět nezapomněl, musí mít naději, že když poteče do bot, tak mají kam utéct,“ ukončil.