Soud se bude opět zabývat odchodem Hermana z ÚSTR

Herman se na soudy obrátil, když byl v dubnu 2013 sesazen z funkce ředitele ústavu a současně propuštěn. Bránil se jak proti odvolání z funkce, tak proti výpovědi z pracovního poměru. Zatímco odvolání podle dřívějšího rozsudku bylo v pořádku, protože rada ústavu měla k tomuto kroku kompetence, výpověď podle dosavadních verdiktů soudů byla neplatná a Herman měl nárok v ústavu zůstat třeba na volném místě mluvčího.

V dovolání ÚSTR argumentoval Hermanovými výroky po jeho odvolání, kdy například v médiích tvrdil, že odvolání bylo politicky motivované a souviselo s navázáním některých členů rady ústavu na politické strany.

Podle rady bylo vyloučené, aby hned po vystoupeních, ve kterých radu kritizoval, začal Herman v médiích prezentovat stanoviska ústavu, jehož nejvyšším orgánem je právě rada. Herman proti tomu argumentoval tím, že jeho zaměstnavatelem byl přímo ústav, a ne rada, proti které se vymezil.

Nejvyšší soud dal nyní zapravdu ústavu. Tiskový mluvčí má být podle soudu mediální tváří zaměstnavatele, která formuluje a navenek přesvědčivě prezentuje oficiální stanoviska a názory zaměstnavatele a vytváří tak jeho obraz na veřejnosti. Podle soudu tak práce mluvčího vyžaduje vyšší míru loajality ve vztahu k zaměstnavateli, než kterou jsou povinni zachovávat ostatní zaměstnanci.

Po pravomocném rozhodnutí pražského městského soudu z loňského dubna se ÚSTR s Hermanem, který byl tehdy poslancem a ministrem kultury, dohodl na ukončení pracovního poměru dohodou. Hermanovi tak byla vyplacena náhrada platu téměř 300.000 korun hrubého. Pokud by po verdiktu Nejvyššího soudu změnily svá rozhodnutí i nižší soudy, musel by Herman odstupné vracet a navíc platit i náklady na soudní řízení, píše server.