PŮVODNÍ ZPRÁVA | Volební sliby pod lupou. Ekonomka pro EZ vysvětluje, proč strany nejsou k voličům fér

Některé strany, jako například ANO nebo komunistická koalice Stačilo, slibují výrazné navyšování výdajů, v čele s rostoucími důchody, snížením daní nebo zlevněním energií a hypoték. EuroZprávy.cz se proto zeptaly ekonomky Veroniky Nálepové, zda jsou tyto sliby vůbec proveditelné. Připustila, že většina slibů skutečně proveditelná je, vždy to ale má svou cenu. „V praxi existují jen tři způsoby financování: víc vybrat na daních, méně utratit jinde, nebo si půjčit a platit vyšší úroky,“ nastínila ekonomka. 

Český rozpočet je přitom dlouhodobě deficitní. „To, co některé strany popisují jako ‚rezervy‘ v šedé ekonomice, má své limity. Česká mezera ve výběru DPH byla v roce 2022 už jen kolem 4 % daňové povinnosti, tedy řádově desítky miliard, nikoli stovky; bez dalších změn to zkrátka zázračně neutáhne velké nové programy,“ upozornila Nálepová. 

Zdůraznila proto, že platí jednoduché pravidlo – kdo slibuje trvalé výdaje, musí stejně trvale a konkrétně ukázat, kde na ně vezme. „Sliby bez krytí jsou populistické — zdůrazňují okamžitý užitek, ale zamlčují náklad. A není fér přenášet povinnost ‚dopočítávání‘ na běžného voliče; to je politická odpovědnost stran,“ vysvětlila. 

„Proto je klíčové, aby programy i následná rozhodnutí státu stála na evidence-based policy – na otevřených datech, zveřejněných výpočtech a průběžném vyhodnocování, co funguje a co ne; jinak se z politiky stává jen marketing,“ doplnila ekonomka. 

Proč máme rozpočtová pravidla?

Rovněž popsala, proč vůbec existují rozpočtová pravidla – jejími slovy, aby to nepůsobilo jako „něco, co nám zase diktuje Brusel“. „Ta česká (rozpočtová pravidla) jsou naším vlastním zákonem: tzv. fiskální ústava z roku 2017 nastavila výdajové rámce i dluhovou brzdu – při dluhu 55 % HDP by se automaticky spouštěla korekční opatření. Je to rozumná ochrana proti ‚sněhové kouli‘ dluhu: čím víc a déle dlužíme, tím víc rozpočtu ukrojí úroky a tím méně zbývá na školy, zdraví nebo bezpečnost,“ přiblížila. 

„Dává to ekonomický smysl i bez ohledu na EU: věřitelé, tedy trhy i ratingové agentury, sledují, zda máme s dluhem plán; když ano, půjčují levněji,“ podotkla.

Navíc od roku 2024 platí v celé EU nový fiskální rámec. „Nejde o univerzální ‚povel shora‘, ale o střednědobé národní plány, které si jednotlivé státy samy připravují na 4-5 let a s Komisí vyjednávají. Ty plány propojují rozpočet s reformami a investicemi a výsledkem je výdajová trajektorie – předem dané tempo růstu výdajů, aby byl dluh udržitelný a zároveň bylo místo na priority – typicky obrana, infrastruktura, digitalizace,“ popsala Nálepová. 

Cíl je přitom prostý – předejít škrtům v krizi a udržet důvěru, která snižuje náklady dluhu pro všechny. „V lednu 2025 Rada EU tyto trajektorie začala schvalovat napříč členskými zeměmi a Česko už předložilo svůj plán na roky 2025-2028. To snižuje politické pokušení ‚slibovat dnes a řešit zítra‘ a nutí strany říct pravdu o výměnách – když přidám tady, kde uberu jinde, nebo jaký nový příjem zavedu,“ doplnila ekonomka.

Náklady jsou v poznámkách pod čarou

Proveditelnost letošních programů stran tedy není o nápaditosti slibů, ale o jejich účetní rovnici, jak uvedla Nálepová. „Pokud někdo slibuje rychlé zlevnění energií, trvale vyšší důchody nebo nulovou DPH u části zboží, musí na stejné řádové úrovni ukázat zdroj krytí a časování. Bez toho nejde o plán, ale o přání – a v prostředí české dluhové brzdy a nových unijních pravidel takové sliby velmi rychle narazí,“ upozornila. 

Marketing v politice funguje jako kdekoliv jinde. „Zdůrazňují se rychlé, viditelné benefity – ‚zlevníme to a to‘ – a bezbolestné zdroje – ‚zefektivníme, omezíme úniky‘ –, zatímco náklady a rizika se přesunou do poznámek pod čarou,“ nastínila Nálepová. 

Velkou roli hraje také to, jak lidé přirozeně uvažují. „Máme selektivní paměť, dáváme přednost okamžité výhodě před budoucím nákladem a spíše věříme tomu, co zapadá do našeho názoru. Jednoduché sliby se tak pamatují lépe než kompletní ‚rovnice‘ něčeho za něco.“

Jak zdůraznila ekonomka, po volbách přijde realita tvrdých mantinelů, jako je domácí dluhová brzda a stropy pro strukturální schodek – a to ve spojení s výdajovou trajektorií dohodnutou s EU. „Tyto rámce nejsou ‚diktát zvenčí‘, ale pojistka důvěryhodnosti – chrání nás před drahým dluhem a skokovými škrty. Proto nejsou nesplněné sliby jen komunikační chyby, často jde o předvolební přecenění možností státu,“ upřesnila. 

Podle Nálepové má odpovědná politika vypadat jinak. „Už v kampani říct, co se přesně zruší, zvýší nebo odloží, aby se nový výdaj zaplatil, kdy to nastane a co je plán B, když příjmy nevyjdou. Bez této cenovky nejde o skutečný program, ale opět jen o přání,“ poznamenala.

Česko už má své bolavé zkušenosti

Některé populistické sliby podobného charakteru už vedly k dlouhodobějším problémům. „Česká zkušenost ze zrušení superhrubé mzdy a souvisejícího snížení daně z příjmů fyzických osob (od roku 2021) ukazuje, že politicky atraktivní krok může mít trvalý výpadek příjmů veřejných rozpočtů,“ shrnula Nálepová.

„Národní rozpočtová rada odhadla snížení celkových daňových příjmů zhruba o 102 miliard korun ročně – dominantně u státu cca 87 miliard korun, jen malou část kompenzuje vyšší výběr DPH a spotřebních daní díky vyšší spotřebě,“ vyčíslila.

Strukturální schodek se tím pádem zvýšil i do dalších let, což je podle ekonomky přesně ten typ zásahu, na který ratingové agentury při hodnocení výhledu upozorňují, protože zvyšuje náklady dluhu. „V principu se tedy podobný scénář může opakovat, pokud by další trvalé výdaje či slevy vznikaly bez trvalého krytí. To není otázka ‚levice/pravice‘, ale prosté aritmetiky státní pokladny,“ vysvětlila. 

Malé výhry teď – a po nás potopa

Politické sliby přicházejí zejména s ohledem na to, jak lidé uvažují, což se odráží i u debat o dlouhodobých řešeních ekonomických problémů. „Pozornost víc přitahují jednoduché příběhy a krátkodobé jistoty než abstraktní ‚zisky‘ za 20-30 let. Kampaně proto pracují s emocí, zkratkou a ‚malými výhrami teď‘, zatímco náklady a podmínky zůstávají v pozadí,“ popsala Nálepová.

Český elektorát je navíc demograficky starší. „Průměrný věk obyvatel je 43,1 roku a podíl osob 65+ je už 20,7 %; do poloviny století má stoupnout zhruba na 29 %. Účast navíc roste s věkem, takže je logické, že velká část kampaní cílí na dnešní potřeby stávajících voličů, ne na horizont dnešních osmnáctiletých,“ uvedla ekonomka.

Nálepová však doplnila, že Češi nejsou proti reformám z principu, naopak chtějí férové vysvětlení a postupné, předvídatelné kroky. „To platí hlavně u penzí, kde stárnutí populace a delší dožití znamenají, že parametry systému se budou muset průběžně ladit,“ upřesnila. „V řadě zemí OECD už běží automatické vazby důchodového věku na očekávanou délku života a ‚normální‘ důchodový věk se v příštích dekádách posouvá zhruba k 65-67 letům a výše,“ pokračovala.

Česká důchodová reforma z roku 2024 jde podobným směrem. „Postupně upravuje věk odchodu a výslovně reaguje na demografii, zároveň chrání fyzicky náročné profese dřívějším odchodem,“ přiblížila Nálepová. „Zastropovat věk ‚navždy‘ sice zní líbivě, ale dnešní dvacátníci budou odcházet do penze v jiném zdravotním, technologickém i pracovním světě – proto dává smysl pravidelná revize pravidel s jasnými přechody a kompenzacemi.“

„Strany, které to dokážou vysvětlit otevřeně – včetně nákladů ‚kdo a jak to zaplatí‘ –, by měli mít u veřejnosti vyšší důvěru než ty, které slibují ‚více pro všechny, bez daní a bez dluhu‘,“ poznamenala. 

Mladí mají právo na věcnou debatu

Ekonomka závěrem argumentovala, že snaha o takzvanou „tiktokizaci“ politiky, tedy snahu zaujmout výhradně zkratkou a pózou, může krátkodobě přinést dosah, ale podceňuje voliče a dlouhodobě hlodá důvěru. „Mladý volič má stejné právo slyšet věcnou debatu o své budoucnosti jako kdokoli jiný; rychlé formáty se dají dělat důstojně a s fakty,“ zdůraznila.

Varovala před posílenými „virálními vstupy bez cenovky a bez vysvětlení trade-offů“. „Posiluje to přesně tu krátkozrakost, kvůli které pak složitá, ale udržitelná řešení narážejí,“ upozornila Nálepová. „Mimochodem, zkušenost z posledních volebních studií ukazuje, že účast roste s věkem – i to je důvod, proč se kampaň tolik soustředí na aktuální potřeby, a o to víc stojí za to mluvit s mladými dospělým jazykem, nejen efektními klipy.“

Veřejnost je současnou kampaní podceněná. „Veřejnost je ochotná přijímat i méně líbivé kroky, když jsou poctivě vysvětlené, rozfázované a mají transparentní krytí. Důstojná komunikace je tady stejně důležitá jako samotný obsah,“ uzavřela ekonomka.