Česko řeší problém: Je málo dárců orgánů. Víte, jak se stanovuje smrt?

"Nejvyšší dostupnost transplantací v Chorvatsku a Španělsku je daná zcela jinou organizací dárcovského programu," řekla ČTK Pokorná s tím, že ČR je s 19,8 zemřelými dárci na milion obyvatel v půlce evropského žebříčku. Chorvatsko má na stejný počet obyvatel 36,5 zemřelých dárců, Španělsko 34,8. Za ČR jsou například Británie se 17 zemřelými dárci na milion obyvatel, Švédsko s 15,1 či Německo s 12,8.

Na rozdíl od ČR a jiných zemí s horším umístěním v žebříčku pracuje ve španělských a chorvatských nemocnicích na každém oddělení ARO a JIP člověk, který se věnuje dárcovskému programu. "Aktivně dárce vyhledává, to znamená, že má přehled o každém příjmu, o každém pacientovi s těžce poškozeným mozkem. Nezasahuje do léčby, to mu nepřísluší, ale pokud ošetřující lékař indikuje zemřelého k odběru orgánů, dárcovský manažer převezme komunikaci s transplantačním centrem, s rodinou a odbřemení lékaře," popsala systém Pokorná.

V ČR je podle ní vše na ošetřujícím lékaři, ukládá mu to zákon i profesionální povinnost. Pokud ale slouží sám a musí přijmout několik akutních pacientů, postarat se o ty, kteří na oddělení leží, tak i kdyby s transplantačním centrem a rodinou zemřelého o darování orgánů jednat chtěl, nemá na to kapacitu.

Pro péči o zemřelé dárce existuje kód, který by měly hradit zdravotní pojišťovny. To ale nepřináší takové peníze, aby ředitel nebo vedoucí oddělení mohl zaplatit příslužbu, kdyby se dárce objevil, aby převzala tuto část práce a sloužící se mohl dál starat o oddělení.

Podle platné české legislativy je možné orgány pouze darovat, nikoli prodávat. Po smrti se souhlas s darováním orgánů a tkání předpokládá, není tedy potřeba ho vyjadřovat, uvádí ferovanemocnice.cz.

Princip předpokládaného souhlasu je uplatňován také například v Rakousku, Belgii, Slovensku, Finsku, některých státech USA. Princip předpokládaného nesouhlasu je uzákoněn například ve většině zemí USA, Německu, Nizozemí, Švédsku. V některých zemích je právně zakotven princip předpokládaného souhlasu, ale prakticky se používá princip opačný. Takovou zemí je například Španělsko, kde je vždy žádán souhlas rodiny s darováním orgánů, i přestože to zákon nevyžaduje.

Mohu nějak zabránit tomu, aby byly mé orgány po mojí smrti použity k transplantaci?

Pacient se za svého života může přihlásit do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, jehož zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví. K tomu je potřeba vyplnit příslušný formulář, který je k nahlédnutí zde. Umožňuje zákaz využití všech nebo jen některých orgánů. Dále zákon umožňuje vyslovit nesouhlas ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem, to se zapíše do zdravotnické dokumentace pacienta a kopie má být zaslána zmíněnému registru.

Jaká je záruka, že můj nesouhlas bude respektován?

Transplantační zákon ukládá zdravotnickým zařízením, která provádějí odběry a transplantace, povinnost zjišťovat informace z Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů a vyjádřený nesouhlas respektovat. Trestní zákoník pak stanoví jako základní sankci za nedodržení těchto ustanovení odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti.

Může se stát, že lékaři nechají jednoho pacienta zemřít, aby získali orgán pro záchranu jiného?

Transplantační zákon jasně stanoví, že lékaři, kteří zjišťují smrt, se nesmějí zúčastnit odběru od zemřelého dárce nebo transplantace a nesmějí být ošetřujícími lékaři uvažovaného příjemce, čímž se má vyloučit možný střet zájmů. Prakticky má k vyloučení střetu zájmů přispět fakt, že transplantačních center je v České republice jen deset a víceméně každé se specializuje na jiné orgány.

Jak je stanoven okamžik smrti?

Odběr od zemřelého dárce lze provést, jen byla-li zjištěna smrt. Smrt se zjišťuje prokázáním nevratné zástavy krevního oběhu nebo nevratné ztráty funkce celého mozku (smrt mozku).

Mozková smrt je medicínsky i právně akceptována jako synonymum pro smrt jedince. Přesná a spolehlivá diagnostika je dnes vysoce aktuální v souvislosti s rozvojem resuscitačních pracovišť s transplantačním programem. Opravňuje lékaře k ukončení resuscitace a použití vhodných orgánů zemřelého k transplantaci pro příjemce.

Stanovení mozkové smrti v těchto případch musí být vždy komisionální (nestačí jeden lékař), musí být přesně zjištěna příčina komatu, aby nebylo pochyb o ireverzibilním (nevratném) strukturálním postižení mozku. Vyžadují se přesně stanovená kritéria klinická a ze zákona i pomocné metody instrumentrální.

Klinická smrt je stav kdy dojde k zástavě krevního oběhu nebo dýchání, ale zevním zásahem (kardiopulmonální resuscitace) je možné ještě životní funkce obnovit. Doba klinické smrti je však velmi krátká, několik minut, protože nervové buňky jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku. Čím déle trvá klinická smrt, tím menší je naděje na regeneraci.