NDR útěku svých lidí přes Prahu prý zabránit nemohla

Do Lobkovického paláce na Malé Straně, kde německá ambasáda dodnes sídlí, mířili nespokojení občané NDR, toužící se dostat do Spolkové republiky, už od srpna 1989. V následujícím měsíci se ale jejich proud změnil v mohutnou řeku potom, co Československo zpřísnilo kontroly na hranicích s Maďarskem, přes nějž doposud východní Němci utíkali do Rakouska a dál do západního Německa. Na konci září se jich v útrobách Lobkovického paláce a na jeho zahradě tísnilo okolo 4000.

"Kdybychom ty uprchlíky nechali na holičkách, velmi by to Spolkovou republiku poškodilo," je přesvědčen sedmasedmdesátiletý Seiters, který měl v kabinetu kancléře Helmuta Kohla otázku východních Němců na starosti.

Honeckerův režim v NDR byl podle něj v přístupu k řešení tohoto problému dlouho zatvrzelý. "Naštěstí Polsko a Maďarsko byly reformní a (sovětský vůdce Michail) Gorbačov prosazoval otevřenost a přestavbu, díky čemuž byla pro nás mezinárodní atmosféra příznivá," vylíčil Seiters. Do karet Bonnu podle něj hrálo i to, že NDR byla závislá na hospodářské pomoci západního Německa a blížily se oslavy 40 let NDR, kterých se měl zúčastnit Gorbačov.

"To všechno dohromady vedlo k tomu, že NDR byla nakonec donucena i ve vlastním zájmu souhlasit s vycestováním uprchlíků, jinak by to obraz NDR na mezinárodní scéně těžce poškodilo," tvrdí pozdější ministr vnitra a dnes šéf Německého červeného kříže.

Když 30. září 1989 večer stál na balkonu velvyslanectví, odkud Genscher pronesl dnes již legendární půlvětu "Milí krajané, přijeli jsme sem, abychom vám sdělili, že vycestovat je dnes...", jejíž závěr zanikl ve spontánním jásotu, byl to pro něj prý nejemocionálnější zážitek v životě. Ještě ten večer byli uprchlíci převezeni na nádraží v Praze-Libni, odkud se přes NDR do bavorského Hofu vydal první takzvaný vlak svobody.

"Byl to pořádný milník. V Praze byl vylomen první kámen z Berlínské zdi," soudí rodák z Osnabrücku. "I díky tomu se Praha stala synonymem pro svobodu v Evropě a důležitého kroku k německé jednotě." To, aby vlak jel přes NDR, byl podle něj požadavek samotného vůdce východoněmeckých komunistů Ericha Honeckera. "Pak se mu to vrátilo jako bumerang, neboť lidé podél tratě vlakům tleskali," připomněl Seiters.

Československá vláda tehdy nejprve zvažovala pomoc soudruhům z NDR. Jednou z variant bylo postavit okolo zahrady velvyslanectví zeď, aby se přes plot nemohli dostávat další uprchlíci. "Nakonec zaujala postoj, že to není její věc, ale že to musí vyřešit NDR s NSR," tvrdí Seiters.

Vybavuje si naopak, jak uprchlíkům pomáhali někteří Pražané. "Skrz plot jim dávali oblečení pro děti nebo si od lidí brali klíče od schránek na nádraží, kam si předtím uložili kufry, a ty jim pak donesli na velvyslanectví," popsal jeden z aktérů diplomatického dramatu z podzimu 1989, který v úterý přijede s Genscherem a dalšími pamětníky na německou ambasádu oslavit 25. výročí tehdejších událostí.