Romové nedostali pokoj v hotelu, stěžovali si na diskriminaci. ÚS se jich zastal

Stěžovatelé se společně s další osobou neúspěšně domáhali žalobou písemné omluvy a zadostiučinění ve výši 25 000 Kč pro každého z nich.

Žalovaná společnost byla provozovatelem hotelu Cascade v Mostě, kam se žalobci 10. listopadu 2005 dostavili v domnění, že mají zajištěnou rezervaci ubytování, nicméně posléze jim na recepci bylo ředitelem hotelu sděleno, že nejsou k dispozici žádné volné pokoje. Žalobci spatřovali důvod, pro který jim byla odepřena možnost ubytování, v jejich příslušnosti k romské etnické skupině, v důsledku čehož se cítili dotčeni ve svých osobnostních právech.

Krajský soud v Ústí nad Labem a následně i Vrchní soud v Praze jejich žalobu zamítly. Romům se prý nepodařilo prokázat, že skutečným důvodem odepření ubytovacích služeb byl jejich původ. Naopak hotel prý dokázal, že zachází rovným způsobem s hosty jakéhokoliv etnika, rasy či národnosti. Hotel pro sporné datum předložil objednávku všech pokojů od německého podnikatele, který ovšem rezervaci nevyužil.

"Ústavní soud ale dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V projednávané věci aplikovaly obecné soudy ustanovení, podle něhož pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Zákonná úprava dokazování v těchto řízeních je výjimkou z obecného principu dokazování, podle něhož nese každý účastník důkazní břemeno ve vztahu k těm skutečnostem, které sám tvrdí. Osoba, která tvrdí, že je obětí diskriminace, musí nejdříve soudu předložit skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr o existenci možné diskriminace, čímž je založena vyvratitelná domněnka, a opak – tedy že k diskriminaci nedošlo - musí dokázat žalovaná strana," uvedl usoud.cz.

Podle ústavní stížnosti mezi důkazy existují rozpory. Případ prý představuje "notorickou klasiku", se kterou se Romové setkávají i při hledání práce či bydlení. Po telefonu dostanou příslib, když ale přijdou osobně, je náhle vše jinak.

Ačkoliv je podobné zacházení podle řady romských aktivistů běžné, k soudům se příliš často nedostává. Justice řešila například případ z roku 2001, kdy se Rom nedostal na diskotéku v jednom ze západočeských měst. Justice uznala, že jde o diskriminaci na základě jeho etnické příslušnosti.

O dva roky později se Romka se svým známým informovala na bydlení v ubytovně. Vedoucí jim odpověděla, že volná místa nejsou. Figuranti vzápětí mohli získat dvoupokojový byt. Žena podala žalobu na ochranu osobnosti. Soud jí přiznal peněžní zadostiučinění.

Letos se litoměřický okresní soud zabýval případem realitní makléřky, která odmítla romskou zájemkyni o byt s vysvětlením, že pronajímatel si Romy nepřeje. Soud přiznal zájemkyni právo na omluvu, nikoliv však na odškodnění 100.000 korun. Šlo o test, na kterém se podílela také kancelář ombudsmana.