Falzum, či poklad české historie? Lítý spor vypukl před 200 lety

Čím je Rukopis zelenohorský?

Jde o pergamenové dvoulisty o velikosti 22 krát 16 centimetrů, které byly nalezeny na zámku Zelená Hora. Dokument měl v roce 1817 nalézt duchovní Josef Kovář při úklidu archivu, následně je předal nepomuckému děkanovi páteru Boubelovi. Na pergamenu je popsán příběh dvou bratrů Chrudoše a Šťáhlava, kteří se přou o dědictví po svém otci. Spor rozsoudila kněžna Libuše, která rozhodla v neprospěch Chrudoše, jež uplatňoval německé právo. 

Kovář v roce 1818 pergamen anonymně dopravil do Prahy nejvyššímu purkrabímu hraběti Františku Kolowratovi. Už tehdy se začalo mluvit o tom, že anonymní pergamen může být podvrhem.

Vliv rukopisu

Zelenohorský rukopis v sobě snoubí motiv slovanství a germánství. Chrudoš se po Libušině soudu rozčílí, rozhodla totiž podle českého práva, nikoliv německého. Podobný motiv příběhu je znám i z Dalimilovy, Kosmovy a Hájkovy kroniky. Soud měl dokázat demokratický ráz slovanské společnosti v dávných dobách. O právních vztazích se také dozvídáme z písně Sněmy. V tomto krátkém textu, který je závěrem zpěvu, je vysvětleno právní uspořádání rodového majetku. Pokud by oba texty byly pravé, šlo by o nejstarší česky psaný dokument. V době národního obrození se dokument společně s Rukopisem královédvorským stal symbolem národa.

Debata o pravosti dokumentu

Už filolog a kněz Josef Dobrovský označil celý příběh za "bídný padělek" a vyřadil ho ze sbírky Musea českého království. S Dobrovským ale nesouhlasil Josef Jungmann, kterého dokonce Dobrovský označil za spoluautora dokumentu, pravosti věřil také básník a filolog Václav Hanka a Josef Linda. Do sporu významně zasáhl historik František Palacký, který v roce 1840 nařídil chemickou a mikroskopickou expertízu Augustem Cordou. Ten označil dokument za "nanejvýš starý". 

Jeden z pamětníků nálezu Josef Zeman byl o pravosti také přesvědčený. Dle jeho slov se rukopis na Zelenou Horu dostal kolem roku 1420, kdy hrozilo, že blízký cisterciácký klášter bude vypálený.

V roce 1886 do sporu vstoupil budoucí prezident T. G. Masaryk. Ten rozjel kampaň proti Rukopisům v časopise Atheneum. Profesor české filosofie Jan Gebauer znovu nařídil chemické zkoušky rukopisu, od kterého se na poslední chvíli ustoupilo. V roce 1917 byly vyrobeny přesné fotografické faksimile obou rukopisů profesorem V. Vojtěchem. Společně s chemikem Andrlíkem na základě testů s inkousty ukázal, že ani prostředky 20. století nelze napodobit stárnutí inkoustového písma. 

Nejnovější zkoušky proběhly v roce 1968 z iniciativy spisovatele Miroslava Ivanova. Ve třinácti velkých začátečních písmenech byly objeveny drobné mikroskopické prasklinky, které vzniknou až po mnoha staletích. Radost vlastenců ale netrvala dlouho, v červnu téhož roku proběhly zkoušky rentgenem a zjistilo se, že na pergamenech byl kdysi napsán text jiný, který byl až na drobné výjimky seškrabán. Jelikož písmo Rukopisu napodobovalo písmo mnohem starší, než bylo písmo odstraněné,byl podán jasný důkaz o tom, že jde o falsum. Tyto výsledky byly oficiálně vydány teprve nedávno, až v roce 1993. S jejich závěrem ale nesouhlasila Česká společnost rukopisná, prý je třeba provést jiné metody k zjištění pravosti. 

Poslední studii rukopisu vydal profesor Daneš z Takomské univerzity ve Washingtonu, který jeho vznik klade do roku 1500. Profesor se domnívá, že autorem by mohl být Jihoslovan.

Je možné, že další výzkum ještě převládající názor, že jde o falsum, který vytvořil Josef Linda a Václav Hanka, vyvrátí. Ostatně podle mínění Františka Palackého nebo Josefa Jugmanna ani Linda, ani Hanka nebyli žádnými velkými básníky, a tak nechtěli věřit, že právě oni jsou autory Rukopisů. 

Rukopis dnes

K dvoustému výročí nálezu Rukopisů se letos konají přednášky a akce, zejména na zámku Zelená Hora. Centrem přednášek a koncertů bude na podzim také Dvůr Králové nad Labem, kde bude vystaven i originál Rukopisu královédvorského.

Pasáže z Rukopisu: 

Rukopis zelenohorský vzbuzuje dojem, že pochází asi z 10.-11. století a v podstatě popisuje období nástupu Přemyslovců k moci v českých zemích. 

Svolání lechů na sněm:

po Radovan ot Kamena Mosta,po Jarožir ot Bred vletorěčných,po Strěžibor ot Sázavy ladny,po Samorod se Mžě striebronosné,po vsie kmeti, lechy i vladyky,i po Chrudoš, i po Staglav, bratryrozvaděma o dědiny otné.Kda sě sněchu leši i vladykyv Vyšegraděprokní stúpi rozenia dle svégo.Stúpi kněžna v bielestvúcí rízě,stúpi na stól oten v slavně sněmě.Dvě věglasně děvěvyučeně věščbám Vítězovým,u jednéj sú desky pravdodatné,u vtoréj meč krivdy kárajúcí,protiv ima plamen pravdozvěsteni pod nima svatocúdná voda.

Libušin soud (jazykově upraveno):

Vltavo, aj proč svou kalíš vodu?K čemu kalíš vodu stříbropěnnou?Zdaž tě lítá rozvlnila bouře,sesypavši mračno širých nebes,opláknuvši zelených hor hlavy,vypláknuvši zlatopískou hlínu? –

Jakže bych já vody nekalila,když se vadí dva rodní bratři,rodní bratři o dědictví otce!Vadí se to krutě mezi seboulítý Chrudoš na Otavě křivé,na Otavě křivé, zlatonosné,Stahlav chrabrý na Radbuze chladné;oba bratři, oba Klenovici,z větve staré rodu Popelova,který přišel s pluky s Čechovýmiv tyto žírné kraje přes tři řeky.

Přiletěla družná vlaštovice,přiletěla od Otavy křivé,sedla na okénko rozložitév Libušině otců zlatém sídle,sídle otců, svatém Vyšehradě,běduje a naříká si smutně.