Monstrproces se Slánským? Záznamy byly ukryty po listopadu 1989, našly se na nečekaném místě

V procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského bylo v roce 1952 vyneseno 11 rozsudků smrti. Bývalý generální tajemník komunistické strany Slánský byl popraven.

Podle historiků není zřejmé, odkud se filmové pásy do středočeského areálu dostaly, pravděpodobně se je ale kdosi pokusil záhy po listopadu 1989 ukrýt. Ministr kultury v demisi Ilja Šmíd požádá vládu o mimořádnou dotaci na záchranu vzácného archivního materiálu. Před několika dny ho převzal Národní filmový archiv.

Jeho ředitel Michal Bregant řekl, že v příštích dnech budou odborníci materiál kontrolovat. "Na rozpočtu budeme pracovat příští týden," uvedl. Podle odborníků je nález materiálu mimořádný, poskytne dokument srovnatelný se záznamem z procesu s Miladou Horákovou. "Je to nejen materiál přibližující atmosféru politického procesu, zločinu, ale je to také důkaz zločinu," řekl historik Petr Blažek.

Před odborníky podle Blažka stojí mnoho otázek, třeba kdo materiál do továrny schoval a kdo o tom věděl. Bylo by podle něj důležité zjistit, zda to věděla tehdejší komunistická strana, zda to ví vedení jejího nástupce KSČM. "Jsem rád, že nález přichází v době, kdy se tady jedná o vládě s podporou komunistů," uvedl.

Předseda KSČM Vojtěch Filip ČTK řekl, že záležitost dokumentů je pro něho i komunistickou stranu zcela novou informací.

Nalezené bedny obsahovaly různorodé materiály - negativy obrazu a zvuku, duplikační kopie, magnetofonové pásky, kombinované kopie a také přefocené kopie archivních dokumentů z provenience ÚV KSČ. Správce konkurzní podstaty po nálezu kontaktoval historika Jiřího Padevěta, který se obrátil na historiky Blažka a Petra Kouru, kteří se věnovali prezentaci záznamu procesu s Miladou Horákovou. Blažek na základě nálepek na bednách s nápisem Československý státní film a textem "Výpověď Margolia" identifikoval materiály jako záznamy z procesu se Slánským.

Podle Blažka záznamy z procesu předala v roce 1953 StB do archivu tehdejšího ministerstva národní bezpečnosti. Záznamy z procesu s Horákovou podle něj byly koncem 50. let přesunuty do archivu ministerstva vnitra, který si ale s hořlavým materiálem náročným na skladování nevěděl rady a dostaly se do Státního filmového archivu, kde přečkaly normalizaci.

O existenci materiálu z procesu se Slánským odborníci podle Breganta dlouho spekulovali, respektive tušili, že je někde schovaný. Do továrny se krabice dostaly pravděpodobně záhy po revoluci v roce 1989 a zůstaly v ní ukryté 29 let. Podle Blažka by stopa po jejich původu mohla vést do někdejšího Muzea dělnického hnutí.

V areálu v Panenských Břežanech byl podle Blažka ústav pro výzkum kovů, dnes je zdevastovaný a dlouho panovaly obavy, zda v bednách nejsou zdraví nebezpečné látky. V reálu je i zámek, odkud odjel na svou poslední cestu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. "Je to symbolické, jak se tu spojují dva totalitní režimy," řekl Blažek.

K vlastnictví materiálů se podle serveru iRozhlas.cz přihlásil likvidátor továrny, ve které byly nalezeny, Václav Hlásek. Ve zkrachovalé továrně si je prý pouze uskladnil. "Měl jsem je tam uloženy jako ve skladu. To jsem mohl. A můžu v podstatě doteď," tvrdí. Jejich původ odkrýt nechce. Ministra kultury Šmída informace, že krabice se vzácným obsahem možná patří soukromé osobě, překvapila. "To slyším opravdu poprvé. Já myslím, že kolegové, kteří objevili materiál předaný Národnímu filmovému archivu, neměli představu, že by patřil nějaké soukromé osobě. Na tiskové konferenci jsme byli informováni o tom, že může jít o jakési kopie připravované pro budoucí zpracování," uvedl pro Radiožurnál.