ÚS rozsekl spor o alimenty: Soudy musí brát v potaz i vzdálenost mezi rodiči

Břeclavský okresní soud svěřil dvě nezletilé děti matce, muži uložil platit výživné a upravil i jeho styk s dětmi. Odvolací brněnský krajský soud následně jen mírně pozměnil výrok o styku s dětmi.

Muž se dožadoval nařízení střídavé péče, za nespravedlivé považoval i to, že soudy nižších instancí rozhodly o tom, že děti má vyzvedávat a předávat zpět v místě bydliště matky. Žena se totiž odstěhovala asi 200 kilometrů daleko. Muž proti rozsudku podal stížnost.

Podle ústavního soudu sumarizoval krajský soud příjmy obou rodičů a na základě toho stanovil výživné. 

Z hlediska přijaté argumentace stojí podle náhledu Ústavního soudu za pozornost ta část odůvodnění krajského soudu, jež se věnuje vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilým dětem. Soud sumarizoval příjmy obou rodičů a při zohlednění potřeb nezletilých dětí stanovil stěžovateli s měsíčním příjmem cca. 46.000 Kč výživné na staršího nezletilého ve výši 4.500 Kč a na mladšího nezletilého ve výši 4.000 Kč.

"Při rozhodování o výši výživného považoval přitom krajský soud za nutné zohlednit velmi vysoké náklady otce na dojíždění za nezletilými dětmi. Rovněž přihlédl k tomu, že naposledy rodinnou domácnost vedli rodiče v současném bydlišti otce, odkud se matka s dětmi odstěhovala, což podle soudu snižuje možnosti a schopnosti stěžovatele k plnění výživného," informuje usoud.cz.

Specifikum projednávaného případu spatřuje ÚS v tom, že se v něm krystalicky vyjevil jeden z problémů české právní úpravy a zejména soudní praxe, která zpravidla dostatečně nereaguje na případy, kdy po svěření dítěte do péče jednomu z rodičů se ten i s dítětem odstěhuje z původního místa bydliště. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že tyto případy nejsou rozhodně ojedinělé. "Zásadní problém je přitom spatřován v tom, že druhý z rodičů (společně i s dítětem), jemuž dítě nebylo svěřeno do péče, se dostává do slabšího postavení a nezbývá mu, než přistoupit na faktickou situaci vyvolanou prvním rodičem, kterou nemohl ovlivnit," konstatoval ÚS.

Pokud již dojde k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, se odstěhuje do větší vzdálenosti z původního místa bydliště, obecné soudy nemohou ponechat tento aspekt stranou a musí jej zohlednit ve svém rozhodování o úpravě styku či vyživovací povinnosti.