Symbol komunistického teroru. Kdo byla Milada Horáková, od jejíž popravy uplynulo 68 let?

Milada Horáková se narodila 25. 12. 1901 v Praze na Královských Vinohradech. Po vystudování právnické fakulty pracovala v Ústředním sociálním úřadu a působila v ženském hnutí jako blízká spolupracovnice zakladatelky Ženské národní rady.

V roce 1929 vstoupila do národně socialistické strany a netajila se tím, že její životní vzor byl T. G. Masaryk, jehož program humanitní demokracie přijala za svůj. Se stejnými myšlenkami se v roce 1939 zapojila do protinacistického odboje, kterého se účastnil i její manžel Ing. Dr. Bohuslav Horák.

Její tažení skončilo v roce 1940, kdy byla v bytě v Horním Bradle 2. 8. zatčena i se svým manželem gestapem. Jejich sedmiletá dcera byla dána na vychování rodičům Bohuslava Horáka a Milada Horáková byla vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně.

V říjnu 1944 stanula před soudem a i přes navrhovaný trest smrti byla nakonec odsouzena k 8 letům věznění, její manžel dostal trest 5 roků. Trest si odpykávala v ženské věznici v Aichachu u Mnichova, kde byla vězněna až do osvobození americkou armádou v dubnu 1945.

Z nacistického vězení v Mnichově se vrátila do Prahy 20. 5. a o pár dní později přijel i její manžel. Po letech odloučení se setkali s dcerou Janou a rodiči. Všichni jejich příbuzní válku přežili a Horáková se po tom všem chtěla pouze věnovat své rodině.

To jí ale nevydrželo dlouho. Poválečná atmosféra ji opět strhla do veřejné činnosti. Navázala proto na své členství v národně socialistické straně a stala se poslankyní v Prozatímním národním shromáždění i v Ústavodárném národním shromáždění. Po Františce Plamínkové, kterou nacisté popravili, také převzala štafetu v ženském hnutí a jako předsedkyně vedla Radu čs. žen. 

Kvůli svému smyslu pro demokracii se nevyhnula četným konfliktům s představiteli KSČ a nebála se vyjádřit svůj nesouhlas s jejich postupem v únoru 1948. Byla proto zbavena svých funkcí a 27. 9. 1949 byla zatčena v rámci uměle vykonstruovaného monstrprocesu

Musela se podrobit řadě výslechů, při kterých se komunisté ptali na kde co. Napomáhala při přípravě emigrace Zenkla? Z jakého důvodu se scházela s tajemníkem prezidenta Beneše Sýkorou? Vyšetřovatelé zkoumali, z čeho ji obvinit. Na základě výpovědí Kopeckého, bývalého diplomata a spolupracovníka ze zahraniční komise národně socialistické strany, se začalo rýsovat, kudy se proces s připravovaný původně jako proces s tzv. Direktoriem bude ubírat.

Svou roli zde sehrál zájem vedení KSČ o diskreditaci stoupenců bývalých demokratických stran a politické emigrace. Demokratický politický odboj nesměl být souzen jako takový, ale jako špionážní expozitura imperialistických mocností, především USA. Z vlastenců a vězňů gestapa bylo potřeba „vyfabulovat" válečné štváče a zrádce lidově demokratického zřízení, uvedl ustrcr.cz.

Proces s Miladou Horákovou a spol. začal před státním soudem 31. května 1950. Senát zasedal v následujícím složení: předseda senátu K. Trudák, soudci z lidu M. Kučera a J. Polanecký, soudci z povolání O. Matoušek a K. Bedrna, prokurátoři J. Urválek, J. Vieska, J. Kepák, A. Havelka a L. Brožová (provd. Polednová). Již první den vypovídala Milada Horáková. Výpovědi ostatních obžalovaných a svědků pokračovaly osm dnů a provázela je organizovaná davová hysterie volající po maximálních trestech.

Nakonec byly vyneseny čtyři rozsudky smrti: M. Horáková, J. Buchal, O. Pecl a Z. Kalandra, čtyři tresty doživotí a další těžké tresty odnětí svobody v rozmezí 28 až 15 let, zostřené konfiskací majetku a ztrátou občanských práv.

Odvolání odsouzených a žádosti o prezidentskou milost (Milada Horáková se této možnosti vzdala, žádost podali její otec a sestra) představovaly pro režim pouhou zdržovací formalitu. Pouze u Milady Horákové, na jejíž rozsudek reagovaly žádostmi o milost významné světové osobnosti, K. Gottwald zaváhal, ale nakonec ji neudělil. Dostala jen povolení rozloučit se svými nejbližšími: s dcerou Janou, sestrou Věrou a sestřiným manželem.