Legionáři postavili pomník v Železné Rudě, Němci jim ho zbořili

"Do Železné Rudy se dostal jeden prapor ruských legií ještě před vypuknutím občanské války," uvedl archivář klatovského muzea Jan Jirák. V Železné Rudě slavnostně odhalili pomník a tento počin tam vzbudil různé emoce. "Protože místní Němci, kteří se v tu dobu hrdě hlásili k tzv. Deutschböhmen, tedy regionu, který vznikl a trval krátce po první světové válce, jim pomník poškodili a zbourali. Vznikla kvůli tomu obrovská třenice, legionáři je chtěli střílet," řekl Jirák. Aféra se řešila až na ministerské úrovni.

Pomník, který stál na svahu Belveder nad Železnou Rudou, se nikdy neobnovil. Jediná fotografie dokumentuje návštěvu vojáků klatovského 14. dragounského regimentu. "V tehdejších novinách vycházely titulky Drzý násilný čin Němců v Železné Rudě," uvedl Jirák. Dodnes se přesně nevyšetřilo, kdo a jak pomník zboural.

Šlo o jednotku, která provedla o rok později železnorudskou vzpouru, a proto se na legionáře i na pomník za první republiky zapomnělo. "A po roce 1948 se mluvilo jenom o té vzpouře s tím, že to určitě dělali pod vlivem komunistických ideálů. Ale o tom, že stavěli pomník bitvy proti bolševické rudé armádě, se mlčelo," řekl Jirák.

Legionáři měli v Železné Rudě posádku do července 1919. Tehdy vyrazili jako vzbouřenci vlakem a po cestě obsazovali ve městech pošty a radnice. "Až v Plzni dostali od místní posádky dost na frak a vůdci vzpoury byli odsouzeni k trestu smrti," řekl Jirák. Jedna propaganda je nazývala bolševiky, druhá vlastizrádci. "Podle mě to byl úplně stejný případ jako v Rumburku, kde vzpouru trestali ještě rakouské vojenské orgány a tady československé," uvedl.

Železná Ruda byla v převážně německé oblasti, ale měla se stát součástí vznikajícího Československa. Zásobovací komise tehdy posílaly méně potravin do míst, které se hlásily ke vznikajícímu německému Rakousku. Vojáci nedostávali žold a neměli za co jíst a pít v oblasti, kde ně tři čtvrtiny místních obyvatel hrozily pěstí, dodal.

Češi tam začali přicházet až v roce 1919 a 1920 jako státní zaměstnanci; město patřilo v průběhu staletí chvíli k Česku, chvíli k Německu. "Všichni tehdy zbožně vzhlíželi k Masarykovi, a do Železné Rudy se donesly i nějaké zvěsti, že byl zatčen a že je všechno jinak," vysvětlil Jirák smysl vzpoury.