Srpen 1969: Před 50 lety komunisté brutálně potlačili demonstrace

Již na jaře 1969 se začaly objevovat letáky, které vyzývaly občany ke stávkám a demonstracím. Na srpen se ale připravoval i vládnoucí režim. Byly vyčleněny speciální jednotky armády a Lidových milicí, které dostaly náležitou výzbroj - obušky, štíty, vrhače slzných granátů. "Při četbě dokumentů vzniká dojem, že se režim připravoval téměř na občanskou válku," řekl před časem historik Oldřich Tůma.

Sám Husák na poradě hlavního štábu Lidových milicí, které byly v podstatě nezákonnou ozbrojenou složkou podléhající přímo vedení KSČ, v červenci avizoval, že komunisté jsou připraveni k tvrdému zákroku: "Stanovisko vedení je takové, že to, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co stálo."

Protesty k výročí okupace začaly již s předstihem. Na pražské Václavské náměstí se lidé začali scházet každý podvečer od 16. srpna a každý den jich přibývalo.

A 20. srpna přišlo tolik lidí, že srážky v ulicích mezi Václavským a Staroměstským náměstím trvaly až téměř do půlnoci. Proti obuškům, slznému plynu a vodním dělům se část demonstrantů bránila házením kamenů a vyrostly i barikády. Nakonec demonstranty rozehnala až armáda. Ještě předtím však za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynuly dva mladí lidé - osmnáctiletý František Kohout (průstřel hlavy) a o rok starší Vladimír Kruba (průstřel krajiny srdeční).

V den výročí okupace pak protesty kulminovaly. V desítkách závodů se konaly manifestační stávky, několik podniků přerušilo práci úplně a Václavské náměstí bylo již v poledne takřka plné. Poté, co pořádkové síly náměstí vyklidily a uzavřely, se střety přenesly opět do okolních ulic a odpoledne se rozšířily do Vysočan, Karlína a na Vinohrady.

Demonstranty rozehnala až v pozdních večerních hodinách opět armáda za pomocí tanků. Opět se to neobešlo bez střelby a krveprolití - výsledkem bylo 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním (průstřel břicha) podlehl.

Protesty se ale neomezily jen na Prahu, demonstrovalo se i v Mladé Boleslavi, Liberci, Ústí nad Labem, Bratislavě a dalších městech. Tragický průběh měly především protesty v Brně. Již od rána se ve středu města shromaždovali lidé, odpoledne byla dokonce povolána armáda a také zde vyrostly barikády. Bylo osm postřelených a dva mrtví - osmnáctiletá Dana Muzikářová a sedmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Oba střelili ze zadu patrně milicionáři.

Neklidná atmosféra trvala na území celé republiky ještě další dny, v Brně byl dokonce vyhlášen zákaz nočního vycházení. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB a oddílů ministerstva vnitra i na 20.000 vojáků a 27.000 příslušníků milicí. Celkově bylo zadrženo asi 2400 lidí.

Krvavé zásahy legalizovalo Federální shromáždění již 22. srpna tzv. pendrekovým zákonem, který platil do 31. prosince 1969 a umožnil zadržet zatčené až 21 dní, zvýšit trestní sazby, vyhazovat lidi z práce a studenty ze škol. Represivní opatření podepsali všichni nejvyšší činitelé, i tehdejší předseda parlamentu Alexander Dubček, jehož jméno demonstrující v srpnu paradoxně nejčastěji skandovali.