Před 25 lety začal Palachův týden: Češi se přestali bát, režim dostal tvrdý úder

Chystaný pietní akt k výročí Palachovy smrti, který se 16. ledna 1969 upálil na protest proti nastupující normalizaci po srpnové okupaci, se změnil v do té doby nejsilnější výbuch protestu proti komunistické moci. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici a byla předzvěstí revolučních událostí v listopadu 1989.

O tom, že se akce připravuje, se vědělo z letáčků, které byly po Praze rozšiřovány (lidé je nacházeli ve schránkách, v telefonních budkách, objevily se na vysokoškolských kolejích a den před plánovanou akcí dokonce na rockovém koncertě věnovaném zemětřesením postižené Arménii). Zároveň se o tomto chystaném pietním shromáždění, organizovaném 5 opozičními skupinami (Charta 77, České děti, Mírový klub Johna Lennona, Nezávislé mírové sdružení a Společnost přátel USA), vědělo z vysílání zahraničního rozhlasu. A režim měl své informace také prostřednictvím sítě tajných spolupracovníků a odposlechů, informuje server totalita.cz.

V neděli 15. ledna ve 14.00 hod. měly být na Václavském náměstí položeny květiny a Vlasta Chramostová měla pronést zamyšlení nad smyslem oběti Jana Palacha. Tomu však bylo násilně zabráněno. Další den se pokusili signatáři Charty 77 - mj. Václav Havel - umístit zde květiny znovu. Byli zatčeni. Proti lidem, kteří se začali na Václavském náměstí spontánně shromažďovat, bylo použito násilí. Náměstí i přilehlé ulice byly obklíčeny SNB a Lidovými milicemi, metro zde nezastavovalo. Brutalita zákroků se míjela účinkem, další den přišli lidé vždy znovu. Vedle hesel: "Svobodu!", "Kde máte ty živly?" se totiž skandovalo "Zítra zase tady!"

Paradoxně v době, kdy byli v Praze mláceni lidé, podepisovali českoslovenští vládní činitelé ve Vídni závěrečnou dohodu KBSE, ve které se zavázali k respektu k lidským právům.

Každodenní demonstrace měly vyvrcholit poutí do Všetat k hrobu Jana Palacha. I tu režim nepovolil. Příslušníci SNB kontrolovali všechny příjezdové trasy, aby se žádný z "živlů" do Všetat nedostal.

Podle bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka spočívá význam Palachova týdne v tom, že se společnost přestala bát: "Nešlo o bodové akce, ale o sérii demonstrací, byl tam ostrý střet s bezpečností a po několik dní demonstranti permanentně zatěžovali mohutný aparát policie a ministerstva vnitra. Byl to klíčový zlom pro společnost i pro vládnoucí moc."