Éra normalizace už Čechy neděsí. Je to nebezpečné?

"Nevím, jakou cenu dneska má svoboda pro většinu lidí, tohle ale opravdu byl heroismus," dodala. Apelativní, avšak sebezničující čin několika mladých lidí byl velmi radikální, podle Němcové radikalismus k mládí patří. "To, že se vyskytnou takoví jednotlivci, kteří jsou ochotni nasadit život - bez jakéhokoli fanatismu, protože to není fanatismus, to je hloubka přesvědčení. A někomu stojí za to, aby třeba i svůj život nasadil s ohledem na druhé, kteří by to měli vnímat podle mého mínění jako znamení," soudí Němcová. V roce 1969 podle ní většina národa Palachův čin jako apel vnímala. "Jenomže jsme jej rychle odložili do toho spodního šuplíku," říká.

Proč se tak rychle vytratila sounáležitost a odhodlání nepodlehnout, které Palachův čin vzbudil? "Myslím, že to je pohodlností. Na nás také koukali v Chartě mnozí lidé, že jsme zbytečně činili situaci těžší, než byla. S tím se muselo počítat, že platíme cenu, kterou pro nás svoboda a obrana lidských práv má. Ale někdy jsme vypadali v očích jiných jako cvoci," vzpomíná Němcová.

Normalizace, která přišla v 70. letech, bývá v poslední době vykládána odlišně, než tomu bylo první dvě desítky let po sametové revoluci. I na akademické půdě zaznívají hlasy, které zmírňují povědomí o nesvobodě v té době. Němcová je však navzdory své životní zkušenosti nepovažuje za nebezpečné. "Víte, co všechno člověk vynaloží na to, aby si trochu lhal do kapsy a sám před sebou byl lepší? Žít 20 let v pocitu, že se buď musel uchýlit do vnitřní emigrace, nebo být tím 'kejválkem' ... s odstupem času dojde k tomu, že to vlastně nebylo tak strašné," přemýšlí.

Bídné zásobování, lidé se hnali do Tuzexu

Na počátku sedmdesátých let se naplno rozběhly čistky ve všech oblastech společenského života. Dochází ke vzniku nových organizací, které se stávají oporou normalizačního režimu.

V listopadu 1970 se konala ustavující konference SSM a její součásti Pionýrské organizace SSM.  Vznikl (obnoven) Svaz čsl. spisovatelů (předseda J. Kozák), Svaz dramatických umělců (J. Švorcová), Socialistická akademie (V. Ruml).

Přestárlý a churavějící L. Svoboda s obtížemi vykonával svůj úřad. Jeho postavení čím dál více upadalo do bezvýznamnosti. Stal se jen jakousi stafáží v normalizačním procesu. Přesto však nehodlal předčasně odejít z úřadu. Proto v květnu 1975 přijalo tehdejší FS ústavní zákon 50/1975 Sb. který umožnil prezidenta zbavit úřadu ze zdravotních důvodů.

Novým prezidentem se nechal zvolit s požehnáním Moskvy Gustáv Husák, který tímto stanul na vrcholu moci. O podřízeností státní moci KSČ svědčí i oficiální titul hlavy státu: "Generální tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR".

Dlouhé fronty před každým obchodem a shánění nedostatkového zboží se stalo každodenním rituálem. Nedostatkové bylo skoro vše: od kvalitních knížek, elektroniky, oblečení všeho druhu, banánů a mandarinek až po toaletní papír či hygienické vložky.

Po celou dobu své existence nedokázali komunisté zajistit zásobování zbožím stejné kvality jako na západ od našich hranic. Zároveň se však mezi lidmi pohybovalo určité množství západní měny, které režim měl vždy nedostatek. Výsledkem toho bylo zřízení tzv. prodejen Tuzexu, kde si lidé za peněžní poukázky - tzv. "bony" nebo za západní měnu mohli koupit západní zboží. Kupovalo se vše. Od aut, elektroniky přes potraviny, džíny, až po kosmetiku.

Situace se zásobováním na venkově byla o něco lepší. Zde převažovala spotřeba vlastních produktů. Státem dotovaná JZD či státní statky poskytovaly svým členům a zaměstnancům řadu výhod ve formě deputátů (obilí, cukr, brambory) či dobírek (podíly z výtěžku hospodaření), napsal server totalita.cz.