Zákeřný alzheimer: Čtvrtina pacientů zemře na podvýživu, varuje lékařka

Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají z dosud ne zcela jasných příčin vyšší energetickou potřebu než zdraví lidé stejného věku. Musejí tedy více jíst, ovšem vzhledem ke svému stavu často ztrácejí chuť i motivaci, jedí pomalu, případně potřebují asistenci při krmení. "Je třeba na to myslet od okamžiku diagnózy Alzheimerovy choroby, i když má pacient třeba sto kilogramů," zdůraznila Navrátilová.

Nejdůležitější je příjem dostatečného množství bílkovin, které si tělo nedokáže ukládat do zásoby. Zároveň musí pacientovi blízcí nebo ošetřovatelé dbát na to, aby vždy snědl celou porci, byť třeba rozdělenou na více částí, plus vhodné svačiny a další doplňky podle chuti nemocného. Není prý vhodné hrát si na zdravou výživu, důležitější je dostatečná kalorická hodnota a pestrá skladba stravy.

"Nemocný si klidně může dát po obědě kávu, zákusek, chlebíček, stejně jako dopolední a odpolední svačiny, druhé večeře," řekla Navrátilová. Nelze podle ní čekat na to, až pacient začne hubnout. Ztráta více než pěti procent tělesné hmoty už podle studie obvykle znamenala, že pacient brzy zemře. V současnosti se podle Navrátilové volá lékař často až v situaci, kdy se pacient dostane do stavu těžké podvýživy - a to už obvykle bývá pozdě na zvrat nepříznivého vývoje.

Nemoc začíná pomalu a nenápadně

Pokud starší osoba neustále něco hledá, bývá to často přisuzováno jejímu věku. Hledané věci se objevují na podivných místech. „Babi, proč máš klíče v troubě?"

Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou chvílí si nedokáže vybavit. Nedokáže říct, co měl k obědu nebo co dnes dělal. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto otázky neustále opakovat. Těžké poruchy paměti by měly být prvním varováním dovést vašeho blízkého k lékaři, upozorňuje server Vialion.cz.

Objevují se stále větší potíže s řečí. Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To, jak z toho teče voda." Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?" Řeč je všeobecně strohá a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit plynule.

Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní orientace. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok.

Dochází ke změně osobnosti a chování. Nebaví ho dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý. Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.

V pokročilém stádiu se objevují halucinace a různé bludy. Obviňuje blízké i cizí osoby ze spiknutí, krádeží a lží. V konečném stádiu nemoci má pacient problémy s chůzí, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.