ROZHOVOR | Koronavirus v jiném světle: Psychiatr Cimický pro EZ o tom, jak se zachovají lidé

Specialista a zakladatel centra duševního zdraví Modrá laguna, v němž je primářem i hlavním ošetřujícím lékařem, se setkal už s případy lidí, které pandemie čerstvě připravila o práci. S hypotékou a leasingem v zádech tak netuší, jak se svou těžkou životní situací mají naložit.

Pane doktore Cimický, pohled na vylidněné ulice ve městech, v nichž se díky koronavirové pandemii téměř zastavil život, jsou zavřené restaurace, nehrají divadla ani kina, působí na mnohé z nás depresivně nebo stísněným dojmem. Na takový obrázek nikdo z nás není zvyklý. Jak by se měli lidé se současnou situací nejlépe vyrovnat?

S novou nastalou situací se vyrovná každý člověk na základě svého povahového nastavení, podle vlastní předchozí získané zkušenosti a podle osobní kondice. Seniorská generace zažila válku, stanné právo, nálety. Moje generace zase okupaci v osmašedesátém roce. To byly jistě velice stresující události a vyžadovaly, aby se s nimi každý vyrovnal po svém. Vím, že v obavě o svůj život si řada lidí tehdy netroufala vyjít ven z domu a jen někteří si to užívali jako jistý druh adrenalinu. Tam ovšem bylo nebezpečí jasně přehledné, bomby, tanky, samopaly. Ale jak naložit s neviditelným nepřítelem? Záludným a nevyzpytaným? Dnešní situaci s těmi předchozími ovšem spojuje jeden nesporný fakt: je třeba si posilovat vědomí, že to přejde. A ono se vše skutečně jednou zase vše vrátí do normálního režimu. A nyní si lidé za několik dnů uvyknou na netradiční pohled prázdných náměstí i vylidněných ulic a postupně vymizí pocit stísněnosti. Domnívám se, že člověku může tuto netradiční dobu překlenout nějaký z aktuálně možných koníčků, kterým lze naplnit čas domácí izolace.

To je jistě dobrý návod, ale pro mnohé je nynější stav opravdu šokem na psychiku. Češi jsou ale typičtí tím, že neustále něco zařizují, spěchají, na spoustu věcí nemají kvůli mnoha povinnostem čas. Najednou se ale ocitli v jakémsi vzduchoprázdnu, kdy nemají co dělat. Co byste radil vy osobně, předpokládám, že člověk, který nyní nemůže chodit do práce, by si kromě zmíněných zálib měl stanovit také pevný řád denního režimu? Třeba v pravidelnou hodinu vstát, jít na procházku apod.

Máte naprostou pravdu. Naše psychika funguje na principu určitých pravidel, navyklých rituálů a zvyklostí. Každé jejich narušení je vnímáno velmi nepříjemně. Manažer, který denně pracuje několik let v divokém rytmu, jen velice nesnadno vysazuje a přivyká si klidu, zejména klidu vynucenému. Když si takový jedinec vyjede na naléhání rodiny na dovolenou a nepřipraví si předem „svůj stres“, který nahradí ten dosavadní, jeho psychika se během pár dnů rozsype. To znamená, že si nemůže jen tak lehnout do písku. Kdepak. Musí si najít program, kterým nahradí tu takzvanou díru v navyklém programu. Třeba si určí, že bude denně běhat ráno kilometr po pláži. A kupodivu, funguje to. Jen nesmí zůstat bezmocně ležet a zírat, to je rovnou cesta do odborné ambulance. A to platí pro tento typ osob ve dnech nuceného karanténního volna a vlastně by se tím měl řídit každý.

Ne každý je natolik zodpovědný, aby dodržoval pevný řád. Neobáváte se, že se někteří v době dlouhého volna uchýlí k alkoholu či drogám a přibudou tak další závislí pacienti na návykových látkách?

Také tato varianta se nabízí. Alkohol je pro většinu populace nejsnadněji dosažitelný prostředek, který v počáteční fázi snižuje vnitřní napětí a může odstranit navozenou úzkost. Bohužel však, tento efekt nevydrží dlouho a potom se problémy ještě prohloubí. To není jistě žádná novinka. Neobávám se tolik, že by najednou vzniklo tolik nových závislostí, jako spíš, že se prohloubí ty předchozí a že osoby, které se doposud drží tímto způsobem nad vodou, mohou při dlouhodobé trvající nejistotě sklouznout do nějaké hlubší závislosti.

NEŘEŠTE TEĎ NAHROMADĚNÉ PROBLÉMY, VYVOLÁTE KONFLIKT

Rodiny teď spolu tráví nezvyklé množství času. Nehrozí proto konflikty, hádky, popřípadě domácí násilí? Jak by rodinní příslušníci měli spolu nejlépe vycházet?

V aktuální situaci by se měli všichni vyhýbat řešení dlouhodobě navršených problémů, spíše se snažit po vzájemné shodě hledat to, co jejich zájmy spojuje. Lidé za normálních poměrů spolu v rodině tráví jen omezený čas, ráno, než jdou do práce a pak když přijdou z práce. Tady není velký prostor k nějakým dohadům, spíše se řeší běžné provozní záležitosti a možná problémy s dětmi. Jiná situace už začíná o víkendu a nebo o dovolené. Řada rodinných příslušníků připouští, že se v neděli už zase těší paradoxně do práce, protože doma je třaskavá atmosféra. A ještě větší komplikace může přinášet společná dovolená, protože členové rodiny již vlastně ani neumí trávit čas společně. Někteří terapeuti ze zkušenosti radí, aby si i manželé od sebe měli možnost „ odpočinout“ a volit alternativní dovolenou, kde budou část prožívat společně a část budou naplňovat každý podle svých představ.

Všude z médií se na nás 24 hodin valí zprávy o pandemii koronaviru, není dobré občas zpravodajství vysadit, aby se mozek nezahltil?

Neustálé poslouchání stále se opakujících zpráv o pandemii hraničí s vymýváním mozku, to se nebojím opravdu říci. Naprosto souhlasím, že jsme už v etapě, kdy je správné poslechnout si stručné a jasné informace, řídit se podle nich a pak už zaměstnávat mysl jen něčím uvolňujícím, nejlépe veselým. Myslím, že v tomto směru bych označil za geniální projekt pro seniory, kterým Česká televize vytvořila od pondělí speciální kanál plný humoru a zábavy. Zejména tato věková skupina je odsouzená spíše k pobytu jen v domácím prostředí, s malou možností aktuálně vycházet ven. Návrat k zažitým programům bude velice terapeutický. Staré filmy, inscenace a veselohry budu osvěžovat a dráždit jejich vzpomínky. Spuštění zmíněného programu nejen vítám i já jako senior, ale pokládám ho za velmi prozíravý počin. Bude to příležitost, jak se nejen uvolnit, ale prožít i návrat ke kdysi zažitému, možnost, jak vytěsnit příjemným zážitkem chmurné informace.

UŽ ŘÍMSKÝ FILOSOF SENECA OCENIL LÉKAŘE

Když dovolíte, k seniorům bych se ještě vrátil později. Nyní bych se rád zaměřil na věkem aktivní lidi. Do jejich myslí se čím dál více vkrádají obavy z budoucnosti, jak ji po ekonomické stránce kvůli pandemii a nařízené karanténě zvládnou. Mnohé firmy avizují, že budou propouštět, některé už tak učinily. Živnostníci jsou před krachem. Zaznamenal jste jako psychiatr zvýšený zájem pacientů ve vaší ordinaci?

Ano, tato anticipace neboli očekávání je na místě. Naše ordinace i nyní pracuje naplno a vnímáme zhoršení úzkostných stavů u mnoha našich pacientů, kteří se denně telefonicky ubezpečují, že fungujeme, protože nás potřebují navštívit. K nárustu žadatelů o péči v tíživé sociální situaci ještě přirozeně dojde. Vždyť i lékařská komora a naše odborná společnost s touto situací počítá a upozorňuje na ni. Můžeme ji klidně přirovnat k období, kdy zemi v roce 2002 zasáhly ničivé povodně. Také tehdy se celá řada osob dostala do velmi složité osobní i ekonomické situace. Je tedy zcela na místě počítat s tím, že ke zvýšenému zájmu o naši pomoc dojde. Ostatně už teď se takové případy objevují, že přijde pacient, s nímž zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr dohodou. Nejvíce se to nyní týká hlavně personálu v restauracích, v nichž je provoz nařízením vlády nuceně zastaven.

Co konkrétně jako uznávaný odborník poradíte právě člověku, který nečekaně přišel kvůli koronavirové pandemii o práci a přitom splácí hypotéku, leasing či jiné dluhy?

To je správná otázka. Víte, psychiatr či psycholog může řešit jen parciální problémy, na které dosáhne. Úzkosti, vnitřní napětí, nespavost, s tím vším si můžeme jako specialisté poradit. Nemůže však zajistit postiženému práci a finanční příjem, což je podstatné a to pacienta hlavně trápí! Na takzvané moudré rady v takové situaci člověk s prominutím kašle, uvědomuje si, že mu nemůžeme kauzálně pomoci, ale i možnost, že ho odborník vyslechne a pomůže mu hledat nějaké řešení, má často cenu jako když správně nemocnému my lékaři podáme lék.

Prezident České stomatologocké komory Roman Šmucler nedávno pro EuroZprávy.cz prohlásil, že očekává zvýšený počet sebevražd, protože lidé se s ekonomickým poklesem nevyrovnají. Sdílíte i vy názor pana docenta Šmuclera?

To si zatím opravdu netroufám tvrdit, ale historie ukazuje, že něco takového je možné očekávat. Dostanou-li se lidé do momentálně pro ně neřešitelné situace, mohou volit zkratkové řešení, jak se jí vyhnout. Mohou volit i sebevražedné jednání. Proto je třeba takové situaci především předcházet a pokud je to možné, zabránit jí. Ovšem je jasné, že když se někdo k takovému nešťastnému kroku odhodlá, jen výjimečně mu v tom může i sebelepší terapeut zabránit.

Až koronavirová karanténa skončí, tak je asi jasné, že vy psychiatři nebudete stíhat...

Mohu vám už nyní říci, že i v této době jsou naše ordinace naplněné, ale snažíme se pacientům maximálně pomoci, vyslechnout je, ostatně tak je tomu ve všech lékařských oborech. Koneckonců již římský filozof Seneca prohlásil, že lékař je sice odměňován za svou námahu, ale cena, kterou k ní přidává ze svého srdce, se spočítat nedá.

SENIOŘI NESMĚJÍ MÍT POCIT, ŽE JSOU NYNÍ ODSTRČENÍ

Vraťme se, prosím, ještě zpět k seniorům, kteří během celostátně nařízené karanténě nejvíce trpí. U nich je hlavním problémem, že si nedokáží všechny zprávy správně vyhodnotit, občas propadají panice co dělat. Některé rovněž trápilo, že si neumějí vyrobit roušku, kterou nikde nešlo koupit a přitom bez ní nikam nemohou vyjít. Máte pro ně nějaký vzkaz?

Právě kvůli omezenému pohybu jsou senioři závislí na dostupných informacích a na pomoci druhých. Věřím, že se v okolí najdou lidé, kteří si tuto situaci uvědomí, vyhodnotí ji a nabídnou pomoc. Vím o obci nedaleko Prahy, kde si starosta osobně udělal přehled všech seniorů v jeho registru a osobně je obchází , aby se dozvěděl, jakou potřebu mají. Je to vyčerpávající, ale soudím, že takový starosta je opravdu člověkem na svém místě! Možná by tak podle svých možností měli zachovat i další komunální politici.

Starší lidé by neměli pocítit osamělost. Je ale dobré, aby je vlastní děti navštěvovaly, když jsou nejrizikovější skupinou nákazy? Návštěva by přece mohla být zdrojem infekce...

Máte pravdu. Opatrnost je na místě. Ale většina seniorů má dnes mobilní telefon a když potřebují, mohou zavolat. Rodinní příslušníci by jejich zvýšenou potřebu měli nyní tolerovat, i když to jejím dětem bude třeba připadat jako zbytečně zatěžující. Dobré rovněž je, že řada seniorů má i doma internet a umí pracovat i s e-mailem. Důchodci jsou velmi křehkou skupinou ve společnosti a zaslouží si, aby jim jejich rodiny věnovaly trpělivě především svůj čas a dopřály jim možnost a pocit, že o ně má někdo starost a zájem. To je v době probíhající pandemie právě velice důležité.

Ještě jednou se musím zastavit u seniorů, pro něž vláda vyčlenila časový úsek, aby si nakupovali a zařizovali věci mezi sedmou a devátou hodinou. Je vládní nařízení podle vás rozumné? Možná jste viděl, jak vypadají v této době obchody, někteří lékaři dokonce tvrdí, že při nárustu takového počtu lidí hrozí ještě větší nákaza, než kdyby se uvedené opatření vůbec nezavedlo.

Osobně takové opatření vzhledem ke zkušenosti posledních dnů vítám. Bude-li v uvedené době prodejna, když to řeknu lidově vzdušnější, a pro pomalejší pohyb u nákupu prostornější, budou senioři klidnější. Myslím si, že dvouhodina, kdy ostatní členové společnosti přijmou tuto nabídku jako určité uznání pro seniory a budou ji respektovat, může dobře fungovat.

PSANÍ POČKÁ, PŘEDNOST MÁJÍ PACIENTI A JEJICH LÉČBA

I když nejste epidemiolog, musím se Vás zeptat jako lékaře, co říkáte na názor Světové zdravotnické organizace (WHO), která nedávno vydala prohlášení, že není nutné, aby lidé nosili roušky, protože ty stoprocentně lidi před nákazou neochrání? Podobný názor má i vedení Nemocnice na Bulovce. Přitom česká vláda zavedla povinné nošení roušek.

Ano, to je pravda. Roušky jsou spíše symbol. Ochrání spíše okolí toho, kdo si roušku nasadí. Pokud si nasadí roušku všichni, znamená to, že uznávají svou spoluodpovědnost v této epidemiologické situaci. Nasadit si roušku mi nevadí, nijak mě to neomezuje a ani nespoléhám, že by mi pomohla chránit se před virem, ale dávám tím najevo, že nechci, pokud bych náhodou byl nosičem nákazy, toho druhého ohrozit. Je to obraz jisté sounáležitosti, nikoliv stoprocentní ochrana před virem, kterou může zajistit jiný typ, třeba respirátor třetího typu.

Mimo jiné jste i prozaik, spisovatel, básník, dramaturg a scénárista. Plánujete, že byste do budoucnosti koronavirovou pandemii převedl do vaší umělecké tvorby? Třeba napsal scénář k nějakému filmu?

Nejdříve než odpovím, musím lehce zaprotestovat: nejsem totiž dramaturg, Nevím, kde se toto spojení s mou osobou vzalo. Snad, že mám blízko k divadlu a rozvíjel jsem theatroterapii nebo že jsem spolupracoval na několika scénářích. Asi časem se k tématu koronavirové pandemie vrátím, zatím je to příliš živé. V této chvíli se budu plně věnovat vlastní profesi psychiatra a vím, že v následujících dnech to bude práce bez časového omezení.