Období, o kterém se nemluví: Co přinesl pád komunistického režimu?

Část majetku byla vrácena původním majitelům či jejich dědicům v rámci restitucí, část byla převedena ze státu na obce, menší provozovny šly do aukcí (malá privatizace) a velké firmy byly zařazeny do takzvané velké privatizace. V květnu 1991 vláda schválila zásady pro sestavení seznamu podniků určených k privatizaci.

Velká privatizace bývá často ztotožněna s kupónovou privatizací, která však byla pouze jednou z jejích metod. Do privatizace byly zařazeny velké a střední firmy s výjimkou několika strategických společností či třeba zdravotnických a kulturních zařízení.

Vybrané firmy byly odstátněny některou z metod privatizace, které zahrnovaly veřejné aukce a soutěže, přímý prodej určenému vlastníkovi (například Škoda Auto) a kupónovou privatizaci (Tatra či ČZ). V rámci "kupónovky" byly pak akcie firem nabídnuty zájemcům prostřednictvím investičních kupónů.

Se zahájením privatizace byla spjata řada právních, institucionálních a ekonomických opatření. Proces si vyžádal nové zákony, které zavedly pravidla soukromého podnikání, deregulaci cen zboží a služeb a zejména výrazné změny do fungování privatizovaných firem. Ty spadaly do kompetence Fondu národního majetku (FNM), který na základě schválených privatizačních projektů zakládal ze státních podniků akciové nebo jiné obchodní společnosti.

Základem velké privatizace se stal zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby z dubna 1991. Podle něj mohla jakákoli právnická či fyzická osoba zpracovat privatizační projekt na konkrétní majetek k tomu určený. Každý zpracovatel projektu pak mohl volit ze všech rovnocenných metod privatizace.

Privatizační projekty (na každou firmu se jich v průměru sešlo pět) byly posouzeny zakladatelem, tedy resortním ministerstvem či jiným orgánem státní správy, a po schválení ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci byl podnik převeden do FNM.

Na počátku kupónové privatizace (zahájené 1. října 1991) si každý dospělý občan mohl zakoupit kupónovou knížku a kolek v hodnotě 1000 korun a tím se zapojit do směny investičních kupónů za akcie privatizovaných podniků. Kupónová privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách, v každé vlně bylo několik kol. Občané mohli investovat do akcií buď přímo, nebo prostřednictvím investičních fondů.

V obou vlnách (od února 1992 do ledna 1993 a od října 1993 do prosince 1994) byl zprivatizován majetek za 367,5 miliardy korun, což představuje celkem 1172 podniků. První vlny kupónové privatizace se zúčastnilo 5,98 milionu občanů a 264 investičních fondů, ve druhé vlně se pak zapojilo 6,16 milionu občanů a 353 fondů. Tento způsob privatizace má dodnes řadu zastánců i odpůrců.

Takzvaná velká privatizace, kterou prošel majetek v účetní hodnotě za zhruba bilion korun, skončila v roce 1994. Prodej státních firem však pokračoval i později. Některé privatizační kauzy se dostaly i před soud, například prodej OKD, Mostecké uhelné, Rakony či Unipetrolu.