Socialismus v Česku být nemusel. Jak bychom dnes žili, kdybychom neodmítli Marshallův plán?

Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů nabídli všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu. My jsme se k ní ale nepřipojili.

Československo svoji účast zvažovalo, po jednoznačném odmítnutí americké pomoci ze strany sovětského vůdce Josifa Stalina, však nemělo moc na výběr. V červnu 1947 Praha na poslední chvíli odvolala svoji účast na chystané pařížské konferenci k Marshallovu plánu.

Zpečetila tak svůj svazek s "velkým bratrem" na východě a začlenění do sovětského bloku, odděleného od zbytku světa železnou oponou.

Český diplomat, bývalý velvyslanec a prorektor soukromé vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar se však domnívá, že jsme plán měli přijmout. "Škoda jen, že jsme Marshallův plán tehdy odmítli a skončili na té nesvobodné a chudé straně Železné opony," uvedl pro EuroZprávy.cz.

Jak by naše země vypadala dnes, pokud bychom jej neodmítli? Podle Pojara bychom byli součástí bohatého a svobodného světa Západu již sedmdesát let a nikoli pouze čtvrt století. A patřili bychom nyní v takovém případě nepochybně k těm bohatším, nikoli k stále chudším zemím Evropské unie.

Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů Američané nabídli všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu. Projekt, na který posléze přistoupilo 16 států, přinášel výhody oběma stranám.

Amerika se potřebovala zbavit svých přebytků, vyráběných demobilizovanými vojáky. Evropě zase zoufale chyběly dolary na jejich nákup.

Na ozdravení 16 západoevropských zemí bylo do roku 1951 použito přes 13 miliard dolarů. Velká část získaných prostředků směřovala k obnovení a modernizaci infrastruktury. Největší díl ukously Británie (téměř 3,2 miliardy), Francie (2,7 miliardy) a Itálie (1,5 miliardy).