Financování domácností: za komunistů jsme se měli skoro stejně

Není-li uvedeno jinak, pracuje následující úvaha s průměrným čistým platem před revolucí v roce 1989 ve výši 3000,- Kčs a průměrným platem dnes – kolem 21 000,- Kč.1. Bydlení a náklady na něj Za minulého režimu měli mladí lidé „své jisté" od státu. Když zakládali rodinu, požádali Národní výbor o nájemní byt. Ty se dělily do 4 kategorií, přičemž nejhorší nedisponovala ani vlastním sociálním zařízením. „Komunisté nám přidělili do domu 3 další rodiny, protože jsme měli údajně příliš mnoho životního prostoru. Samozřejmě vybraný nájem byl minimální," řekl nám František K., majitel domu na Praze 4.

Zájemci o koupi státního bytu se zapisovali do pořadníku – když se pro ně byt (nejčastěji v panelovém domě) dostavěl, část zaplatili ihned a zbytek sice spláceli dalších několik let, ale s minimálním úrokem oproti dnešku. Právě tuto bytovou jistotu, zejména pro mladé lidi, dnes postrádáme.

Náklady na energie v bytě 3+1 se pohybovaly kolem 300,- Kčs měsíčně, dnes je tato částka zhruba 10x vyšší. Nejmarkantnější nárůst cen pozorujeme u vody – ta podražila téměř stonásobně.

2. Vybavení domácnosti Elektroniku do domácnosti nyní pořídíme mnohem levněji než dříve. První televizory stály kolem 16 000,- Kčs (tedy v přepočtu k dnešnímu platu přes 100 000,- Kč!), v Tuzexu až 30 000,- Kčs. Obdobně předražené byly i lednice nebo mrazáky. V současnosti tyto výdaje nepředstavují tak velké položky, přesto řada domácností nedisponuje finančními rezervami, aby mohla případný náhlý výpadek nějakého kusu elektroniky financovat jinak než tzv. půjčkou před výplatou.

3. Náklady na stravování Ty odhadujeme u dospělé osoby v roce 89 v rozmezí 500–800,- Kčs. Tedy v poměru k tehdejšímu platu něco kolem 20 %. Dnes utratíme za jídlo mezi 5000–8000,- Kč měsíčně, tedy něco kolem 30 % z platu.

4. Dovolené a volnočasové aktivity Také v tomto směru jsme si výrazně polepšili. Když upustíme od toho, že bez devizového příslibu bylo dříve možné jet k moři jen do NDR, Bulharska, Rumunska a Ruska, byly tehdejší dovolené navíc i předražené. Takový týdenní pobyt stál přes 10 000,- Kčs, tedy více než 3 průměrné platy! Nejlevnější byl týdenní pobyt v NDR – kolem 3000,- Kčs a u Balatonu – kolem 4000,- Kčs. V případě zisku devizového příslibu, vycházely daleké cesty sice o něco výhodněji, ale pořád hodně draze – 14 denní pobyt ve Vietnamu přišel „jen" na 17 000,- Kčs (téměř 6 měsíčních platů).

Přestože dnes seženeme týdenní pobyt po Evropě od 7.500,- Kč (tedy třetiny průměrného platu), řada domácností financuje dovolené prostřednictvím rychlých půjček.

Tuzemské pobyty za komunismu byly podporovány vlastnictvím podnikových chat určených k rekreaci a především organizací ROH („Revoluční odborové hnutí"), kam se přispívalo měsíčně 1 % z platu. „Spolehliví" zaměstnanci pak od ROH dostávali levnější poukazy na pobyty u nás (kolem 140 Kčs za týden) a na Slovensku (kolem 220 Kčs). ROH financovalo také vstupenky do divadel (například z 30 Kčs sleva na 5 Kčs za lístek apod.), a na další sportovní a jiné akce.

Suma sumárum Pracovníkům na obdobných pozicích dnes zůstává zhruba stejné procento z příjmů jako dříve. Je jen více možností, kde peníze utratit. Můžeme cestovat, více sportovat, navštěvovat kvalitnější restaurační a kulturní zařízení než dříve, a v neposlední řadě – závislé děti se nás drží déle. Dnes také nemusíme povinně pracovat – když se to sečte, tak žena v domácnosti, dvě děti a hypotéka na krku, mohou dnes jednomu pořádně zamotat hlavu.