Pro Kalouska letos dřeme 161 dní, den daňové svobody se zase posunul

Aby průměrný daňový poplatník splatil svůj podíl na výdajích státu, musí letos odpracovat „na stát" přes 161 dní, což převedeno do kalendáře znamená, že si na daňovou svobodu počká o 2 dny déle než v minulém roce. 

"Tento negativní posun je dán zvýšeným apetitem státního aparátu přerozdělovat veřejné prostředky. Čím méně se stát rozhodne utrácet, tím zkracuje dobu vazalství "práce pro stát", tedy aktivity každého z nás, jejíž plody neskončí v naší peněžence, ale ve státní kase," uvedl analytik Liberálního institutu Aleš Rod.

„Den daňové svobody pomyslně dělí rok na dvě části, na tu, kdy pracujeme na pokrytí veřejných výdajů, a na tu, kdy pracujeme na sebe. Stát nemá žádné jiné peníze než ty, které vybere na daních, a ty, které si půjčí – ty budou muset být spolu s úroky splaceny v budoucnosti. Čím méně se tak stát rozhodne utrácet, tím zkracuje dobu vazalství „práce pro stát", tedy aktivity každého z nás, jejíž plody neskončí v naší peněžence, ale ve státní kase," vysvětluje hlavní analytik Liberálního institutu Aleš Rod podstatu Dne daňové svobody.

Podíváme-li se na vývoj Dne daňové svobody v okolních zemích, jako každoročně se na prvních příčkách – měřeno daňovou svobodou – umístily Jižní Korea (Den daňové svobody tam oslavili již 27. dubna) a Austrálie (Den Daňové svobody nastal 5. května). Na druhé, „nesvobodné" straně spektra se – taktéž tradičně – umístilo Dánsko (daňoví poplatníci si počkají až do 1. srpna) a Francie s Finskem (Den daňové svobody vychází shodně na 26. července 2013), píše server dendanovesvobody.cz.

Liberální institut při svém výpočtu vychází z kalkulací Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu, a umožňuje tak porovnat vývoj českého dne daňové svobody s vývojem v dalších zemích.