Klaus hájí "svou" privatizaci: Rozkrádání? Nesmysl!

Jakl dnes řekl, že považuje privatizaci za možná nejdůležitější součást transformace s dopady na životy milionů lidí. "Zažíváme laciné jednovětné fráze, odsudky, zesměšňování a hanění, se kterými se už nikdo nenamáhá, aby je nějak doložil," uvedl Jakl, podle něhož má nová kniha nabídnout věcnou debatu o tématu.

"My nemůžeme souhlasit s tím, že privatizace byla něčím, kde občané přišli o svoje úspory, že to bylo o zhasínání světel, a prostě všechny tyhlety nálepky a klišé," nastínil povahu části příspěvků Weigl v narážce na březnový rozhovor bývalého místopředsedy vlády Jana Stráského s Hospodářskými novinami.

Stráský v rozhovoru mluvil o kradení během kupónové privatizace. Na otázku, zda to byl záměr nechat lidi krást, odpověděl: "Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. Už tenkrát se říkalo: nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou." Klaus na jeho slova reaguje v jednom z celkem deseti příspěvků nazvaném "S výroky Jana Stráského zásadně nesouhlasím".

Slova o zhasínání prý nikdo nikdy vážně neřekl. "Ani to jsem nikdy neslyšel. To je výrok z virtuální - pečlivě budované - reality," píše exprezident.

V posledním čísle jednoho z nejprestižnějších sociologických časopisů vyšel text o důsledcích tzv. masové privatizace na politický a ekonomický vývoj v postkomunistických zemích od P. Hamma z Harvard University, L. P. Kinga a D. Stucklera z University of Cambridge, píšou blisty.cz.

Privatizace celé ekonomiky během několika let (masová privatizace) byl bezprecedentní krok, který si vyžádal nový speciální přístup převedení státem vlastněných podniků do soukromého vlastnictví – nám velmi dobře známou kupónovou privatizaci. Tu provedla (v různé míře) přibližně polovina postkomunistických zemí.

Státy v nichž proběhla masová privatizace byly tlačeny směrem k politickému kapitalismu, v němž je zásadní klientelismus, nebyrokratický stát, nedostatek zahraničních investic. Země, které k privatizaci přistupovaly pomaleji a postupnou cestou (Slovinsko, Polsko) byly na konci 90. let mnohem blíže ideálu západního kapitalismu, který spočívá v relativním oddělení politiky a ekonomiky.

Pro nás zvlášť zajímavá poznámka se týká zemí, které navrhovanému modelu odpovídají nejméně. Nejdůležitější výjimkou postkomunistického světa je dle výsledků analýz právě Česká republika. Země, která byť implementovala masovou privatizaci, vykazovala v 90. letech celkově dobrou výkonnost a podařilo se jí přilákat velké množství zahraničního kapitálu.

Pozice ČR byla výhodná, jednalo se o druhou nejbohatší zemi v oblasti, s velmi malým vnějším dluhem, slavnou historií průmyslové produkce vyplývající z pozice ekonomického vůdčího ducha Rakousko-uherské říše nebo sousedstvím s Německem. Zmiňována je přesto situace na konci 90. let, kdy ČR zaznamenala nejhorší skóre ze zemí střední a východní Evropy ohledně ochrany vlastnických práv, výkonnosti vlády i míry růstu.