Guvernér ČNB oslabil korunu, získal za to prestižní ocenění

ČNB zahájila intervence 7. listopadu s cílem oslabit korunu. Za jediný den snížila kurz z přibližně 25,80 na 27 korun za euro. ČNB krok odůvodnila především hrozbou deflace. Rozhodnutí ČNB tehdy kritizovala řada ekonomů, podnikatelů, prezident Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus. Naopak jej podpořil premiér v demisi Jiří Rusnok.

Singer v anketě porazil všechny centrální bankéře Evropy. Časopis The Banker vyhlašoval také vítěze pro americký kontinent, Asii a Tichomoří, Afriku či Střední východ. Šéf ČNB se tak dostal například do společnosti Stanleyho Fischera, guvernéra izraelské centrální banky, uvádí server iHned.cz.

Singera cena pochopitelně potěšila. "Jde především o ocenění práce mých kolegů v bankovní radě a vůbec celého odborného aparátu ČNB. Jsem si vědom, že podobná ocenění jsou vždy spíše signálem toho, jaké je vnímání naší práce odborníky a relevantními médii, než jejich konečným zhodnocením, které může přinést až doba," uvedl guvernér.

Zároveň ale opatrně naznačil, že ocenění je pro něj určitým zadostiučiněním za kritiku, kterou si za intervenci ČNB vysloužil od části ekonomů či některých politiků.

"Jde o určité potvrzení toho, že kroky, které činíme, jsou v kontextu současného stavu poznání v oblasti teorie a praxe měnové politiky širokým odborným publikem hodnoceny jako adekvátní a účinná reakce na situaci, ve které se česká ekonomika dnes nachází," dodal Miroslav Singer.

Co by se stalo, kdyby ČNB korunu neoslabila?

Bez dalšího uvolnění měnové politiky ČNB hrozilo, že se dosavadní poměrně stabilní kurzový vývoj přeruší a koruna začne výrazně posilovat. Současně v poslední době zesílil pokles inflačních očekávání podniků, domácností i finančních trhů. Předchozí úsilí ČNB uvolnit měnové podmínky (tj. oslabit reálný měnový kurz a snížit reálné úrokové sazby) tak mohlo být bez další akce zvráceno. Takové nežádoucí zpřísnění měnové politiky by dále zesílilo protiinflační tendence v ekonomice, tj. zbrzdilo či zcela zastavilo počínající oživení a zlepšování situace na trhu práce a uvrhlo ekonomiku do další vlny recese či dokonce do deflace, tj. do setrvalého poklesu cenové hladiny.

Pokles cen nakupovaného zboží a služeb, který je na úrovni jednotlivce jako spotřebitele zdánlivě pozitivní skutečností, je na úrovni národního hospodářství jevem krajně nepříznivým a nevítaným. Centrální banky všude ve světě se maximálně snaží rizikům takového vývoje předcházet. V očekávání poklesu cen totiž řada podniků či domácností odkládá své nákupy na pozdější dobu, což ovšem vede k tomu, že chybí, resp. se v čase odsouvá poptávka. Není-li poptávka, není potřeba tolik vyrábět, firmy propouštějí, snižují se příjmy domácností i zisky podniků, což tlačí na další pokles cen. A tak dokola. Říká se tomu deflačně-recesní spirála, z níž není snadné cesty ven, když už se do ní nějaká ekonomika dostane, vysvětluje ČNB na svém webu.

Nesmírně negativní zkušenost s deflačním vývojem ve 30. letech minulého století je v tomto ohledu stále silným mementem pro všechny hospodářsko-politické autority, zejména pak pro centrální banky. Negativní zkušenost s deflací má v posledních dvou desetiletích rovněž Japonsko. ČNB se proto v souladu se svým mandátem pečovat o cenovou stabilitu rozhodla konat tak, aby výše uvedené riziko vyloučila, tj. aby zajistila rychlejší návrat inflace do dvouprocentního cíle, tj. do bezpečné vzdálenosti od deflačních vod.