Ústavní soud zamítl první stížnost kvůli bankovním poplatkům

Podle ÚS je případné sjednocení judikatury v poplatkových sporech spíše úkolem pro Nejvyšší soud. Svou vlastní roli vidí spíše v záležitostech ústavního pořádku. Vztah banky a klienta není vztahem pachatele a oběti, zdůraznili soudci a poukázali na údajnou veřejnou kampaň, která se snažila z poplatků udělat velkou a sledovanou kauzu. Zásah ÚS by tedy přicházel v úvahu v situaci, ve které by jedna strana vztahu určovala jednostranně smluvní podmínky, které by druhá strana musela akceptovat. "O tuto situaci v projednávané věci nejde," stojí v nálezu senátu se zpravodajem Janem Filipem.

"ÚS zdůraznil to, že stát nemůže zasahovat tehdy, když někdo po pěti letech řekne, 'mě se ta smlouva nelíbí'," dodává Filip. Stát však může soukromoprávní vztahy upravit do budoucna, formou zákona, k čemuž ÚS dnešním nálezem podle Filipa vytýčil mantinely. Právník Petr Toman, který zaštítil službu Poplatkyzpet.cz, s nálezem nesouhlasí, přesto po vyhlášení nálezu vyzval klienty bank, aby se případně obrátili na politiky s podnětem ke změně poplatkové praxe prostřednictvím zákona.

Vrácení poplatků za vedení hypotéky nebo spotřebitelského úvěru požaduje od bank více než 300.000 klientů. Justice zatím ve výrazné většině případů rozhodla ve prospěch bank, klienti tak vzhlíželi s nadějí k Ústavnímu soudu. Jednací síň byla při vyhlášení zaplněná do posledního místa.

Bezdůvodné obohacení na úvěru

Soud řešil v pilotní kauze případ ženy, která od České spořitelny žádala 7200 korun. V roce 2007 uzavřela úvěr, na jehož základě jí spořitelna účtovala za správu 150 korun měsíčně. Žena to označila za bezdůvodné obohacení.

Podle ní spořitelna přesvědčivě nevysvětlila, jaké služby vlastně za poplatek poskytuje, proto je prý ujednání neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost. Jako další důvody neplatnosti stížnost zmiňovala rozpor s dobrými mravy a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran.

Obvodní soud pro Prahu 4 ženinu žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatku za správu úvěru podle něj splňuje všechny náležitosti právního úkonu. Poplatek je paušální a není tedy vymezeno, jaké konkrétní služby zahrnuje. Žena musela navíc zaplatit náklady spojené s řízením.

Podle ústavních soudců při tom neporušil její práva. "Ústavnímu soudu není ani zřejmé, v jakém ohledu měl obvodní soud pochybit, jestliže uzavřel, že poplatky se spotřebitelským úvěrem byly a jsou běžnou praxí, která je také reflektována legislativou," napsali ústavní soudci. 

I přesto, že banky většinu podobných sporů vyhrály, rada z nich poplatky zrušila, byť nejsou podle finančních ústavů poplatky v rozporu se zákony a klienti vždy dopředu znají podmínky, k nimž se uvazují.