Nemocenská pro živnostníky? Tři možnosti, jak se pojistit

První možnost se snadno radí, ale hůře plní. Jde o vytvoření si dostatečné rezervy, ze které mohou živnostníci v případě dlouhodobé nemoci čerpat. Odborníci na oblast osobních financí doporučují, aby měl člověk „stranou" prostředky ve výši šestinásobku měsíčního příjmu. Mít ale volně k dispozici tolik peněz je pro mnohé jen obtížně dosažitelné. Často mají lidé peníze uložené v produktech, z nichž nemohou peníze čerpat hned, aniž by nepřišly o různé formy příspěvků, které jsou například u penzijního spoření či doplňkového penzijního spoření. Jak například vyplývá z opakovaných průzkumů, české domácnosti by ze svých úspor vystačily hospodařit průměrně jen necelé čtyři měsíce.

Druhou možností pro živnostníky, je tzv. účast na nemocenském pojištění OSVČ. Jedná se o dobrovolné odvody, které živnostník platí nad rámec sociálního pojištění. V případě nemoci začne stát vyplácet živnostníkovi peníze od 15. dne jeho pracovní neschopnosti. Pojistné na nemocenské pojištění OSVČ je stanoveno z měsíčního vyměřovacího základu sazbou, která aktuálně činí 2,3 procenta. Nejnižší možná částka, kterou lze platit, je 115 Kč měsíčně. Zálohy na sociální pojištění a nemocenské pojištění jsou vzájemně provázané. V případě, že by si chtěl živnostník platit na nemocenské pojištění více, než mu stanoví vyměřovací základ, musel by úměrně navýšit i odvody na sociální pojištění. Za minimální platby nemocenské pojištění přitom živnostník rozhodně nemůže počítat s vysokými náhradami. Například ten, kdo si celý jeden kalendářní rok platí pojištění 115 korun měsíčně, by od 15. dne nemoci začal pobírat 119 korun denně.

Není tedy divu, že v Česku počet živnostníků, kteří si dobrovolné nemocenské pojištění platí, setrvale klesá. Podle posledních údajů ČSSZ jich bylo letos v březnu pouze 87 tisíc, což je o 4000 méně než loni, toto číslo představuje jen devět procent z celkového počtu živnostníků. Ještě před deseti lety si přitom nemocenské pojištění platilo 234 tisíc OSVČ, což bylo přes 26 procent tehdejších živnostníků.

Třetí možností, jak se může živnostník zajistit pro případ nemoci, je sjednání pojistky u některé z komerčních pojišťoven. Jen omezený počet pojišťoven ale nabízí nemocenské pojištění bez nutnosti sjednávat další produkty, které pojištění prodražují. Pojišťovny totiž nejčastěji spojují pojištění proti nemoci s uzavřením životního pojištění. Na českém trhu jsou pouze tři pojišťovny, které poskytují nemocenské pojištění samostatně: Česká pojišťovna, Pojišťovna VZP a UNIQA pojišťovny.

„Výhodou komerční pojistky je větší flexibilita než u státního nemocenského pojištění. Klienti si mohou sami nastavit, kolik peněz budou na pojištění platit podle toho, jakou dávku chtějí od pojišťovny v případě nemoci denně vyplácet. Výše dávky musí samozřejmě odpovídat maximálně jejich běžným příjmům," říká Eva Svobodová, tisková mluvčí UNIQA pojišťovny, a dodává, že frekvenci placení pojistného si může klient nastavit měsíční, čtvrtletní, pololetní nebo roční.

Klienti si u komerčních pojistek stanoví i tzv. karenční dobu, po jejímž uplynutí jim začne pojišťovna dávky vyplácet, v případě UNIQA je to 14, 28 nebo 42 dnů. Čím delší karenční dobu klient stanoví, tím levnější pojistku bude mít. Pro všechny pojišťovny je shodná čekací doba – dávky začnou vyplácet nejdříve tři měsíce od sjednání pojištění.

Od jisté výše vypočítávají pojišťovny vyplácenou denní dávku na základě živnostníkových příjmů. Například UNIQA pojišťovna zjišťuje příjmy až od denní dávky převyšující 500 Kč. Pokud si tedy klient stanoví denní dávky do této výše, nemusí své příjmy pojišťovně dokládat.

„O komerční nemocenské pojištění má zájem stále více živnostníků. Evidujeme i značný počet zaměstnanců, kteří se připojišťují, aby měli vedle nemocenské v případě nemoci ještě další zdroj příjmů," říká Eva Svobodová z UNIQA pojišťovny.