Řítí se svět do ekonomické zkázy? Pseudoexperti nám mohou zavařit

Boháči nejsou experti

"Ale tyto krize a skandály neznamenají, že ekonomie jako věda je inherentně nespolehlivá. Většina z nich nastala, protože jsme ignorovali, co jsme věděli," deklaruje akademik. Za nejočividnější problém považuje delegování pravomocí na nesprávné lidí.

Mnozí se například domnívají, že největšími finančními experty jsou ti, kdo mají hodně peněz, avšak názory magnátů se často liší od vědeckých důkazů, bývají odtržené od reality a zcela mylné, jelikož shromažďování bohatství jednotlivcem není to samé jako vytváření trvalého širšího ekonomického růstu celé země, podotýká profesor. Dodává, že zisk soukromého bohatství je často záležitostí pouhého štěstí.

Naše kultura navíc předpovědi ohledně akciových trhů a vývoje ekonomiky přeceňuje, byť dobří ekonomové přiznávají, že i ty nejpokročilejší modely vycházejí přinejlepším z intuice, poukazuje Ioannidis. Konstatuje, že ratingové agentury a vysoce placení poradci v zásadě prodávají naivním subjektům produkty mizivé hodnoty.

Stejně tak politici při rozhodování a tvorbě nových zákonů využívají vědeckou ekonomii zřídka, uvádí profesor. Malou míru vědeckého vlivu na polické rozhodování globálně označuje za děsivou a připomíná, že ti, kdo o světové ekonomice rozhodují, zpravidla mají slabý - pokud vůbec nějaký - odborný background.

Nejde přitom o ryze americký problém - žádného vědce nezahrnuje například ani Euroskupina, orgán ministrů financí zemí platících eurem, uvádí expert. Odkazuje na případ předsedy této skupiny Jeroena Dijsselbloema, který se kdysi chlubil ekonomickým magisterským titulem z University College Cork, ale následně údaj odstranil ze svých webových stránek, protože nebyl pravdivý.

Bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis zase postavil svou politickou kariéru na tvrzení, že je předním profesorem ekonomie, ale pohled do vědeckých databází ukazuje, že publikoval pouze jednu studii v 40 nejrespektovanějších ekonomických časopisech, poukazuje Ioannidis. Konstatuje, že americká vláda má zpravidla přístup hlubším odborným poznatkům - Federální rezervní systém například zaměstnává několik stovek pracovníků s ekonomickými tituly -, což také pomáhá kompenzovat neznalosti některých politiků.

Pseudoexperti mohou tvrdit cokoliv

"Znalosti přesto mnohdy zůstávají opomíjeny," pokračuje profesor. Soudí, že opakované splaskávání bublin na realitním trhu mohlo být částečně odvráceno, pokud by se aplikovaly standardní ekonomické principy, někdo by pečlivěji počítal a poučili bychom se z minulých chyb.

Ekonomické poznatky jsou podle odborníka na jednu stranu často opomíjeny, ale zároveň existují i problémy ovlivňující celkovou spolehlivost této vědy. "V ekonomii mohou mít vědecké důkazy mnoho odlišných forem - například teoretické modely a simulace, pozorování a data z průzkumů a experimentální studie. Ne všechny formy důkazů mají stejnou hodnotu," vysvětluje Ioannidis. Dodává, že většina empirických dat nepochází z experimentů, ale z průzkumů a běžně shromažďovaných informací.

Ioannidis spolu s Chrisem Doucouliagosem a Tomem Stanleyem prověřoval 6.700 empirických studií zabývajících se 159 tématy. Nalezli poměrně podstatné nepoměry. Například hodnota života, které měří, jak moc jsou lidé ochotni platit za omezení rizika svého úmrtí, byly přeceněny až osminásobně, přičemž průměrná míra nadhodnocení dosahovala dvojnásobku, ve třetině studií pak čtyřnásobku, vysvětluje profesor. Konstatuje také, že většina prověřovaných studií vycházela z omezených dat a podle střízlivých odhadů má průměrná studie pouze osmnáctiprocentní šanci nalézt nějakou spojitost, jestliže existuje.             

Kvůli takto slabé schopnosti předvídat mohou ekonomové snadno jasné spojitosti přehlédnout, případně přijít s chybnou, neexistující spojitostí, pokud je svede jistá předpojatost, tvrdí odborník. Připomíná, že v mnoha oblastech zase ekonomové sbírají více dat, než dokážou analyzovat, navíc velká část těchto informací může být zavádějící a za určité předpojatosti bývá obtížné uvést je na pravou míru.   

"Takové výsledky jsou často selektivní a zveličené. Mnoho společností investuje do objemných dat bez vyhodnocování kvality těchto informací," píše expert. Kvituje tedy, že ekonomové stále častěji spoléhají na experimentální metody, které mají nejlepší opakovatelné výsledky a podle jednoho vyhodnocení lze až dvě třetiny takových studií plně opakovat, pokud se o to ekonomové pokusí.

Mnoho odborných ekonomických časopisů také zavádí standardy, které posilují transparentnost a opakovatelnost - požadují po autorech, aby sdíleli své postupy, hrubá data, software a kódy, vysvětluje Ioannidis. Ujišťuje, že navzdory špatné pověsti může být ekonomie spolehlivá a důvěryhodná, přičemž do jejích oblastí, které dnes produkují nespolehlivé výsledky, je třeba více investovat, jelikož do té doby budou pseudoexperti moci tvrdit cokoliv.