Washington/Peking - Ambiciózní čínský projekt Jeden pás, jedna cesta (One Belt, One Road) – přezdívaný též Nová hedvábná stezka – si klade za cíl přepsání ekonomické mapy světa. Čína by ráda jeho prostřednictvím se stala dominantním hráčem v Asii i v Evropě. To samozřejmě je v přímém rozporu s záměry USA, které připravují vlastní ekonomický plán v Indo-Pacifiku.
USA ohlásily spolu s Japonskem a Austrálií společné partnerství za účelem investic do projektů v Indo-Pacifiku (Termín USA pro Asijský Pacifik, zahrnující oblasti v Jižní a Jihovýchodní Asii a Oceánii). Americký ministr zahraničí Mike Pompeo na Indo-Pacific Business Forum ve Washingtonu sdělil, že USA věnují na vytvoření infrastruktury a budování rozvoje a ekonomického rozvoje 113 miliónů dolarů prostřednictvím zvláštní sloučené agentury US International Development Finance Corporation (USIDFC).
Tento plán je obecně vnímán jako americká odpověď na čínský projekt Jeden pás, jedna cesta, pro který je Indo-Pacifik klíčovým regionem. Pompeo se nicméně takovému dojmu snaží vyhýbat. V rozhovoru pro stanici CBNC řekl, že USA „nikdy neusilovali a nikdy nebudou usilovat o dominanci v Indo-Pacifiku, a my budeme proti jakékoliv zemi, která tak učiní.“ Takovou zemí by mohla být Čína, Pompeo však sdělil, že „ naše vize Indo-Pacifiku nevylučuje žádný národ.“
Podobnou diplomatickou notou zaujala i Čína. V komentáři na ohlášené partnerství mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang sdělil, že se jedná o „dobrou věc“ a že Čína vítá regionální spolupráci na základě vzájemné prospěšnosti. „Všechny země se stejnými názory jsou vítány, aby se zapojily do iniciativy Jeden pás, jedna cesta,“ řekl Shuang. Australský ministr obchodu Steve Ciobo oznámil, že společný plán USA, Austrálie a Japonsko není třeba vnímat jako opozici Číně. „Faktem je, že se můžeme účastnit a být součástí všech iniciativ v regionu," řekl.
Hongkongské noviny South China Morning Post nicméně poukazují na to, že americká iniciativa přichází v době, kdy Čína a USA vedou tvrdé obchodní války. Za Trumpova vedení se Čína stala hlavním (nejenom) obchodním protivníkem USA. Americká Národní bezpečností strategie zmiňuje Čínu jako hlavní strategickou hrozbu pro USA. Amerikou představená vize dle Pang Zhongyinga, analytika mezinárodních vztahů, zcela jasně míří na Čínu a její iniciativu a dále zkomplikuje už tak napjaté vztahy mezi Čínou a USA.
Jsou USA schopná konkurovat Číně?
Zpravodajský web Asia Sentinel zmiňuje odhad Asijské rozvojové banky, podle které rozvojové země v indicko-pacifickém regionu budou potřebovat 26 biliónů dolarů na infrastrukturu od tohoto roku až do roku 2030. Podle Asia Sentinel ve světle těchto údajů navrhovaný příspěvek USA vypadá „směšně“ ve srovnání s 1,3 biliónů dolarů, která hodlá rámci projektu Jeden pás, jedna cesta investovat Čína.
Čína má větší kapacity nejen ve finanční oblasti. Pět největších svatebních firem patří čínskému státu podle Engineering News Rekord. Americká největší stavební firma Bechtel je na tomto seznamu až 12, největší australská stavební firma CIMIC Group se umístila na 14. místě a největší japonská stavební firma Obayashi Corporation obsadila 16. místo.
Kvůli tomuto silnému postavení Číny v regionu bude podle Asia Sentinel pro USA, Austrálii a Japonsko i v jejich spojenectví obtížné vybudovat infrastrukturu v Asijském Pacifiku bez zapojení Číny. Americké, japonské a australské banky zřejmě nebudou příliš ochotné financovat nákladné a riskantní investice, pokud nebudou mít jistotu, že se vynaložené prostředky v dlouhodobějším horizontu vrátí. Pokud by však se projektů účastnila i Čína, jejich stanovisko by se mohlo změnit.
Podle Bonnie Lasenové, ředitelky China Power Project z Centre for Strategic and International Studies, USA skutečně nemůžou v regionu konkurovat Číně, co se týče peněz. Mohou však přijít s „jinou“ strategií zahrnující lepší dohody o půjčkách, školení pracovníků a ochranu životního prostředí. Ani v jednom není Čína hodnocená příliš dobře. Byla např. kritizována za mizivé využívání lokálních sil a materiálů.
Související
Írán dal najevo, že se nevzdá Hormuzského průlivu
NATO vítá Trumpovu dohodu s Dánskem ohledně Grónska
USA (Spojené státy americké) , Čína , Hedvábná stezka , Asie
Aktuálně se děje
před 45 minutami
Pavel šije do Fica. Nepochopil slovo solidarita, zkritizoval slovenského premiéra
před 1 hodinou
Česká protivzdušná obrana vstupuje do 21. století, oznámil Babiš na Dnech NATO
před 2 hodinami
Žila jen dva měsíce. V ostravské ZOO museli utratit mládě žirafy
před 3 hodinami
Sparta vstoupila do Evropské ligy úspěšně. V Arménii nad Araratem vyhrála 4:1
před 4 hodinami
Írán dal najevo, že se nevzdá Hormuzského průlivu
před 4 hodinami
Protrhla se Desná. Před 110 lety došlo k nejtragičtější události na české přehradě
před 5 hodinami
Babišova vláda oznámí nová opatření kvůli vysokým cenám paliv
před 6 hodinami
Muž vyhrožoval útoky, například na prvňáčky. Policie ho dopadla a obvinila
před 7 hodinami
Lobbista Janoušek opět chce od státu milionové odškodnění
před 8 hodinami
V Mönchengladbachu prý mají zájem o kouče Sparty. Priske je ale rád na Letné
před 8 hodinami
Všichni v Evropě mluví jen o válce, stěžuje si Babiš. Připomněl Einsteinova slova
před 9 hodinami
Babí léto je letos velmi pravděpodobné, prozradili meteorologové
před 9 hodinami
Ukrajinci masivně zaútočili na Moskvu. Oběti jsou hlášeny z obou válčících zemí
před 10 hodinami
NATO vítá Trumpovu dohodu s Dánskem ohledně Grónska
před 11 hodinami
Fico odmítá bojovat proti Rusku. Není to naše válka, řekl o konfliktu na Ukrajině
před 12 hodinami
Počasí během prodlouženého víkendu. Postupně se má oteplovat
včera
Tohle Brity zaskočilo. Buckinghamský palác reagoval na novou knihu o Dianě
včera
Letošní volby se blíží. Ministerstvo spouští novou kampaň
včera
Houbaři vzali lesy útokem. Policie apeluje na dodržování několika zásad
včera
Kontroverzní podnikatel Kožený se má nacházet v LDN na Bahamách
Kontroverzní podnikatel Viktor Kožený, jenž zbohatl na porevoluční kupónové privatizaci, se na Bahamách potýká s vážnými zdravotními problémy. Podle dostupných informací skončil v léčebně dlouhodobě nemocných.
Zdroj: Jan Hrabě