Držitel "Nobelovky" dostane i peníze. Co si koupil Obama a další?

Jakmile opadne rozvířená pozornost médií, skončí formální povinnosti a ceremonie, budou se muset letošní laureáti Nobelových cen rozhodnout, zač a jak utratí získaných osm miliónů švédských korun (23,6 milionu Kč). Soudě podle minulých zkušeností, stát se může cokoli. Někdy peníze darují na charitu nebo vědecký výzkum, ale to rozhodně neplatí všeobecně. 

Oblíbenou volbou jsou nicméně nemovitosti, přinejmenším mezi těmi, kdo byli ochotní prozradit, zač peníze utratili. Finanční ohodnocení ceny vypadá jako spousta peněz, ale často se o ně dělí několik vítězů, což snižuje jejich "nobelovskou kupní sílu".

Wolfgang Ketterle z Massachusettského technického institutu (MIT), který se o cenu za fyziku v roce 2001 dělil se dvěma kolegy, svůj podíl věnoval na dům a vzdělání svých dětí. "Protože v USA jde půlka na daně, o moc víc toho nezbylo," řekl.

Phillip Sharp, americký spoluvítěz Nobelovy ceny za medicínu v roce 1993, se rozhodl peníze utratit za sto let starý dům. "Vzal jsem ty peníze a koupil si o trochu větší dům... je to nádherné staré místo. Peníze jsou příjemnou součástí ocenění, ale hlavní částí ceny je uznání," dodal.Pro vítěze Nobelovy ceny za mír bývá rozhodování úžeji vymezené. Tato cena obvykle směřuje k politikům, organizacím či aktivistům, kteří jsou více vystaveni zrakům a dohledu veřejnosti. Mnozí, jako například americký prezident Barack Obama v roce 2009 nebo Evropská unie v roce 2012, získané peníze věnovali na charitu. Další podpořili vlastní projekty: bývalý finský prezident Martti Ahtisaari uvedl, že bude financovat skupinu na řešení konfliktů, kterou sám vytvořil.

Nejskoupější na informace, pokud jde o plány, co udělat se získanými penězi, jsou držitelé Nobelovy ceny za literaturu. "Dokonce i když jsou držitelé Nobelovy ceny dobře známí, nevydělávají si psaním příliš mnoho peněz," prohlásila odbornice na literaturu univerzity ve švédské Uppsale Anna Gunderová.

Kontroverzní Nobelova cena míru

Alfred Nobel, vynálezce dynamitu, ve své závěti sepsané v Paříži v listopadu 1895 rozhodl, aby byl z části jeho obrovského jmění vytvořen fond, z jehož úroků mají být každoročně odměňováni ti, kteří v uplynulém roce učinili nejdůležitější vynález nebo objev v oboru fyzika, chemie, fyziologie či medicína, dále ti, kteří vytvořili v literatuře vynikající dílo, či se zasloužili o sbratření národů.

V závěti Nobel stanovil, že ceny za fyziku a za chemii bude udílet Švédská královská akademie věd, ceny za fyziologii a medicínu stockholmský Karolinska Institutet, ceny za literaturu Švédská akademie a ceny za mír norský parlament. Nobelovým přáním bylo udělovat ocenění bez ohledu na národnost kandidátů. Založení a statut Nobelovy nadace schválil švédský král v roce 1900; první ceny byly rozděleny hned o rok později. Tvoří je peněžní odměna, zlatá medaile a diplom.

Ceny za fyziku, chemii, fyziologii a lékařství a za literaturu předává laureátům vždy 10. prosince – v den Nobelovy smrti – panující švédský král ve Stockholmu, cenu za mír norský král v Oslo.

Nobelova cena míru je nepochybně nejkontroverznější z rodiny Nobelových cen a okolo jejího udílení se často rozpoutávají zuřivé debaty. Kromě sporů o zásluhách nominovaných a oceněných osobností, které jsou běžné u všech ostatních cen, se zde vyskytlo několik případů, kdy ocenění některých konkrétních osob nebo organizací vyvolalo morální pobouření v širší veřejnosti.

Asi největší bouře propukly v roce 1994 po ocenění Jásira Arafata, palestinského politika, podezřelého ze spolupráce s teroristy, kdy na protest proti tomuto odstoupila celá třetina členů výboru, který ceny uděluje. Své odpůrce měl i v roce 1973 americký poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger za diplomatické jednání ve válce ve Vietnamu (zvlášť po odtajnění Pentagon Papers).

Vlažné přijetí se v roce 2009 dostalo Baracku Obamovi, kdy i hlavní média diskutovala o výsledcích, které za sebou americký prezident měl, v době, kdy cenu obdržel. Na začátku února 2012 členové výboru pro udělování ceny za mír čelí obvinění za nedržení se výběrových kritérií pro výběr kandidátů z roku 2009.