Olympiáda ve stínu koronaviru: Zrušení her by bylo nevídané, přineslo by obří problémy

Svět už se kvůli pandemii koronaviru musel vzdát mnohého. Přerušena byla řada sportovních i kulturních akcí, hudebníci odkládají koncerty, Eurovize se letos neuskuteční, v ohrožení jsou přední hokejové a fotbalové soutěže, a nikdo neví, kdy se situace vrátí k normálu.

Koronavirus nakazil už téměř čtvrt milionu lidí ve většině světa a počet mrtvých překročil 10 000. Ačkoliv v Číně, kde vznikl, se situace uklidňuje, jiné státy s ním ten skutečný boj teprve svedou.

Právě forma onoho boje nabývá v řadě zemí velmi podobný scénář. Omezuje se vycházení, lidé jsou uvrženi do karantény, zavírají se školy i obchody a především se ruší všechny hromadné akce. Mnohdy i takové, kde by mělo být více jak pár desítek lidí.

Už za čtyři měsíce se má ale konat událost, která na velmi malém prostoru uvítá miliony turistů a tisíce nejlepších sportovců světa včetně jejich týmů. Olympijské hry jsou známy svou historickou prestiží, kvalitou, a především jsou považovány za naprostý vrchol sportovního světa. Vyhrát olympiádu je sen každého sportovce, dostat se na ni je jejich cílem. Povede se to ale pouze těm nejlepším.

Představa, že by se za aktuálních podmínek měla pořádat akce takového rozsahu, zní i těm největším optimistům nereálně. Mnoho států omezilo přeshraniční cestování, letecké společnosti počítají obří ztráty, turismus je prakticky zastavený a panují obavy z jakéhokoliv dalšího šíření nemoci.

Problém spočítá v tom, že zrušení olympijských her není o nic víc reálné, než jejich pořádání. Pokud by k tomu totiž došlo, mělo by to masivní dopad na všechno a na všechny. Od sponzorů a reklamních agentur přes televize až po sportovce. Dopad by pocítila oblast gastronomie, hotelnictví, dopravy i turismu. Zrušení olympiády by zkrátka nepříznivě ovlivnilo už tak nahnutou ekonomickou stabilitu.

Náklady na pořádání olympijských her se podle agentury Reuters už nyní vyšplhaly na 1,35 bilionu jenů (více než 300 miliard korun). A to největší sportovní svátek ještě ani nezačal. Japonsko nainvestovalo masivní prostředky do zlepšení dopravní infrastruktury a modernizace turistických zařízení, očekává, že desítky tisíc turistů v zemi nějakou dobu zůstanou, navštíví památná místa, poznají tamní kulturu, a především utratí nemalé peníze v oblasti turistického ruchu.

"Cílem bylo, aby návštěvníci strávili několik dní v Tokiu, a pak využili příležitosti k prozkoumání dalších japonských regionů," řekl televizi CNN Keith Henry, prezident poradenské organizace Asia Strategy. "Hospodářská škoda dopadne na celé Japonsko," dodal.

Victor Matheson, odborník na sportovní ekonomiku z College of the Holy Cross, se obává, že zrušením her by oblast cestovního ruchu ztratila potenciální příjmy ve výši miliard dolarů. Nabízí se proto několik alternativ. Ani s jednou ale nemá nikdo na světě zkušenosti.

Mezinárodní olympijský výbor musí o případném zrušení olympiády rozhodnout nejpozději v květnu. Na stole je ale i varianta jejich posunutí. Něco takového se zatím nikdy nestalo a držitelé vysílacích práv by z ní příliš nadšení nebyli, stejně jako lidé, kteří už měli zajištěné ubytování nebo koupené letenky a vstupenky. 

Začátkem března japonský ministr pro pořádání olympijských her Seiko Hashimoto uvedl, že smlouva s výborem by umožnila odložit hry do konce roku. Podle Mathesona by ale takové rozhodnutí navýšilo náklady na jejich pořádání řádově o miliardy. Nikdo navíc nemůže zaručit, že by se v náhradním termínu hry uspořádat mohly, a pokud by byly i poté zrušeny, ekonomický dopad by byl podstatně masivnější.

Nabízí se i varianta uspořádat hry bez diváků. Televize by nepřišly o vysílací práva ve výši 3 až 4 miliard dolarů a sportovci by nepřišli o peníze od sponzorů, protože by stále byli vidět. Odpadl by problém s plánováním a logistikou, ale také by zmizela atmosféra celé události. Atleti by běhali a skákali po tichých, prázdných hřištích.

Je to ale jedna z mála variant, jak minimalizovat ekonomické dopady. A jelikož je pořádání olympijských her pro Japonsko zdrojem národní hrdosti, tato možnost by zemi umožnila zachránit si tvář. Výměnou za miliardové ztráty kvůli nulovému turismu.

Jisté je, že ačkoliv by sami sportovci odložení her akceptovali, zrušení by nesli velmi těžce. Dostat se na olympiádu znamená celý život tvrdě dřít, a ne každý z nich by měl možnost účastnit se za další čtyři roky her ve Francii. Mnoho z nich navíc v současnosti nemůže trénovat, proto by se návrhu na odklad nebránili.

V tuto chvíli ani ani jeden z nich neví, co ho za čtyři měsíce čeká. Nikdo neví, jestli se největší sportovní svátek světa uskuteční nebo ne. V řadách sportovců, investorů, hoteliérů, restauratérů i v cestovních kancelářích proto panuje oprávněný strach.