GLOSA | Očima Petra Nutila: Zemanův nedobytný hrad a cesta do hlubin chucpe

Podobný pocit vyvolává poslední aktivita prezidenta Zemana. Ten otevřeným dopisem žádá ministra vnitra, aby zrušil bezpečnostní kontroly na pražském hradě. EuroZprávy.cz o tom psaly zde. Jen tak mimochodem, plošné vstupní bezpečnostní kontroly byly zavedeny už v roce 2016 a už rok předtím, v září 2015, Miloš Zeman prohlašoval, že je potřeba zvýšit ochranu Pražského hradu kvůli možnému teroristickému útoku. 

Což – přiznejme si to – nebylo ani tak kvůli nějakým virtuálním teroristům, jako spíš kvůli tomu, že těsně předtím pronikli aktivisté ze skupiny Ztohoven v převlecích za kominíky na střechu Pražského hradu, kde sundali prezidentovu vlajku a nahradili ji obřími rudými trenkami. 

Miloš Zeman osobně pak neváhal nejen nechat hrad zavřít, ale obří rudé trenky veřejně a osobně rituálně spálit. Mimochodem, byly to právě tyhle trenky vlající nad hradem, které se staly přesně tou trapnou kunderovskou nálepkou, která navždy proměnila svého nositele. Právě proto je Zeman nemohl přenést přes srdce a zapomenout, protože se staly jeho směšným symbolem. A my všichni jsme za to zaplatili šesti lety omezení kontrol na jednom z nejvýznamnějších míst české historie. 

Jak by ale sám Miloš Zeman nejspíš řekl – jen idiot nemění své názory. A tak teď, po dlouhých šesti letech, s náhlým zaujetím píše ministrovi o tom, že současnou situaci, „kdy jsou návštěvníci nuceni podstupovat prohlídky, i když se jdou třeba jen projít do Královské zahrady nebo Jeleního příkopu, nepovažuji za správnou a v souladu se zájmy občanů. Stejně tak již nelze déle tolerovat znehodnocení historicky cenných prostor Pražského hradu kontrolními stanovišti a zátarasy.“

Ten náhlý zájem hlavy státu o své občany a prostory hradu je opravdu až dojemný, nemyslíte? 

Vím, mohli bychom se teď s panem prezidentem, když je obrat dokonán, zas jednou po cimrmanovsku ptát,  kdo to způsobil, že kdysi dávno sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy. Ale je to marné a navíc i zcela zbytečné. Sledujeme i na tomhle příkladu poslední tóny z doznívajícího requiem za Zemanovým prezidentstvím a tak nějak asi všichni tušíme, že tenhle profesionální obraceč kabátů bude hrát svou hru, dokud bude moci. Hru, které chucpe není rozhodně cizí. 

A můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.