KOMENTÁŘ | Aktivní zálohy v Evropě. Proč jsou důležité pro stálou armádu i civilisty?

Stejně jako mnoho jiných evropských zemí, i Česká republika chápe význam aktivní zálohy jako pružného nástroje pro řešení moderních bezpečnostních hrozeb. V tomto zamyšlení se podíváme na poslání a roli aktivní zálohy v České republice a srovnáme ji s přístupy k aktivním zálohám v Polsku, Finsku, Švédsku a pobaltských zemích.

Aktivní záloha Armády České republiky, která letos oslavila 20 let od svého vzniku (první společné cvičení však proběhlo už o pět let dřív v roce 1999), je složena z dobrovolníků, kteří jsou po absolvování základního výcviku připraveni k povolání k plnění vojenských úkolů. Jejím hlavním cílem je zajištění flexibility a rychlé reakce na vzniklé krizové situace, ať už se jedná o přírodní katastrofy, teroristické útoky nebo vojenské ohrožení.

Příslušníci aktivní zálohy se účastní pravidelného výcviku po několik týdnů v roce, aby byli připraveni plnit úkoly podle požadavků ozbrojených sil. Mezi jejich úkoly patří nejen posílení profesionálních jednotek, ale také zajištění klíčové infrastruktury, spolupráce s ostatními složkami integrovaného záchranného systému (IZS) a podpora při humanitárních operacích. Příslušníci aktivní zálohy přitom mají možnost být uvolnění ze svého povolání a po dobu výcviku mají plnohodnotný status vojáka a náleží jim služné. Zaměstnavatelům se nepřítomnost zaměstnanců kompenzuje. 

Polsko má robustní systém aktivní zálohy, který se odráží v jejich i nadále rozvíjeném konceptu tzv. Obranných sil územní obrany (Wojska Obrony Terytorialnej – WOT). Jedná se o pátou složku polských ozbrojených sil. Tyto síly, založené v roce 2017, tvoří kombinaci dobrovolníků a profesionálních vojáků. Jejich poslání je podobné jako u české aktivní záloze, zahrnující ochranu strategických objektů, podporu při krizích a spolupráci se státními složkami. Polsko klade velký důraz na úzké propojení těchto záloh s místními komunitami, což umožňuje rychlou mobilizaci a nasazení při regionálních krizích.

Finsko má dlouhou tradici vojenské služby a systém povinné branné povinnosti navazující na statečný vzdor tohoto malého národa proti východnímu sousedovi, což dodnes ovlivňuje roli a strukturu jejich aktivní zálohy – rezervistů. Finská armáda pracuje s konceptem záložních jednotek jako hlavního stavebního kamene obrany státu. Tzv. zemské síly (Maakuntajoukot) tvoří jedny z nejdůležitějších součástí aktivní zálohy, ty jsou tvořeny dobrovolníky v záloze a dalšími dobrovolníky, kteří splňují kritéria obranných sil a jsou odhodláni sloužit v regionálních silách v době krize. 

Jsou zodpovědní za obranu na místní úrovni, ochranu kritické infrastruktury a operace při krizových situacích. Na rozdíl od České republiky a Polska mají Finové povinnou vojenskou službu, což poskytuje zálohám větší počet vyškolených a připravených občanů. Finsko jako pětimilionová země tak má k dispozici ohromný počet rezervistů s celkovým počtem 870 tisíc mužů i žen. 

Švédská aktivní záloha nazývaná domobrana – Národní obranné síly (Hemvärnet) má své kořeny v období druhé světové války (1940), kdy sice Švédsko bylo neutrálním státem, ale dbalo na svoji obranyschopnost. Role těchto sil se dále rozvíjela během posledního desetiletí, kdy byla navíc ve Švédsku v omezené formě obnovena povinná vojenská služba. 

Tvoří významnou část švédských obranných sil, kde dobrovolníci (cca 22 tisíc mužů a žen) hrají zásadní roli v územní obraně, ochraně civilních objektů a podpoře při mimořádných událostech. Aktivní záloha je zaměřena na regionální ochranu a udržování veřejného pořádku, přičemž klade důraz na lokální znalost terénu a spolupráci s místními obyvateli. Švédsko využívá také důraz na vyšší počet záložníků připravených na reakci v rámci krizového řízení.

Estonsko, Lotyšsko a Litva sdílejí podobný přístup k aktivní záloze, která hraje významnou roli v rámci jejich celkové obrany. Všechny tři země mají zavedené systémy domobrany a milice, včetně organizací jako Estonská obranná liga (Kaitseliit), Lotyšská národní garda (Zemessardze) a Litevský svaz střelců (Lietuvos šaulių sąjunga). Tyto síly jsou silně zaměřené na teritoriální obranu a rychlou mobilizaci, což je odrazem strategických priorit a geografické blízkosti k agresivnímu Rusku nerespektující hranice mezi státy. 

Ani členství v NATO není důvodem k menší ostražitosti. V pobaltských zemích je i z historických důvodů kladen důraz na patriotismus a místní povědomí, což zvyšuje celkovou připravenost obyvatelstva v případě konfliktu. Paměť místních je ovlivněna mimo jiné Stalinovým pokusem o faktické vyhlazení pobaltských národů na základě deportací a dlouhodobých represí v meziválečném i poválečném období a je nutné připomenout i Gorbačovův pokus potlačit hnutí za nezávislost v lednu 1991 nasazením tankových jednotek, které se vyžádalo desítky obětí. 

Když se vrátíme zpět do České republiky, aktivní záloha Armády České republiky se zaměřuje na flexibilní reakce při krizových situacích a podporu profesionálních jednotek, čímž zajišťuje zvýšenou obranyschopnost země. Konec konců se zajímavým konceptem pracovalo i Československo, když čelilo agresi ze strany nacistického Německa ve 30. letech. Tehdy se jednalo o Stráž obrany státu – SOS složenou z příslušníků, kteří vykonávali svou běžnou službu u četnictva, Finanční stráže a státní policie. V případě ohrožení bezpečnosti republiky byli doplněni o záložníky s trvalým bydlištěm v blízkosti nasazení a měli zafungovat jako první obránci, tedy svého druhu jednotky rychlého nasazení až do chvíle, dokud nedorazí jednotky regulérní armády. 

Současné srovnání s dalšími evropskými zeměmi ukazuje různé přístupy, přičemž některé státy, jako Polsko a Finsko, kladou důraz na úzké propojení s občany a místními komunitami. Švédsko a pobaltské státy zase zdůrazňují teritoriální obranu a ochranu strategických objektů. Přestože každý stát přistupuje k záloze odlišně podle svých historických a geopolitických podmínek, společným jmenovatelem je důraz na připravenost a schopnost rychlé reakce v krizových situacích.

Aktivní záloha Armády České republiky poskytuje zásadní podporu profesionálním silám, a to jak v oblasti obrany, tak i krizového managementu. Týká se navíc i informačních a kybernetických operací, jejichž důležitost stále stoupá. Srovnání s dalšími evropskými zeměmi ukazuje, jak se různé historické zkušenosti, geografické podmínky a bezpečnostní výzvy odrážejí ve způsobu, jakým státy organizují své záložní síly. Je zřejmé, že aktivní zálohy představují důležitý pilíř bezpečnosti a obrany v moderní Evropě. Stále totiž platí ono nadčasové: Kdo je připraven, není překvapen.

Autor textu je členem Aktivních záloh Armády České republiky.