Staronový premiér Andrej Babiš systematicky odklání Českou republiku od pevně ukotvené prozápadní politiky a nahrazuje ji osobními sympatiemi a prázdnými gesty. Obdiv k Donaldu Trumpovi, laciná stylizace do role „silného spojence“ i mlčení k hrozbám vůči spojencům vysílají nebezpečné signály. Jde doslova o strategický hazard, který může Česko připravit o to nejcennější – důvěru, vliv a oporu spojenců.
Babiš systematicky odklání Českou republiku ze striktně prozápadní linie, kterou, jakkoli nedokonale, udržovala poslední čtyři roky. Cena za tento obrat přitom nemusí být okamžitá, ale o to může být vyšší – ztráta důvěry, vlivu a čitelnosti v rámci spojeneckých struktur, na nichž česká bezpečnost i prosperita stojí.
Babiš se dlouhodobě rád chlubí svými „skvělými vztahy“ s Donaldem Trumpem. Ve skutečnosti však jejich slavné setkání v Bílém domě působilo spíše jako letmé poplácání hodného štěněte po hlavě než jako dialog rovnocenných partnerů. Trump bezpochyby věděl, že vedle něj sedí předseda české vlády. Zároveň je však zřejmé, že v jeho geopolitických kalkulacích nehrál Babiš žádnou skutečně relevantní roli. Nešlo o respekt, ale o zdvořilost – rozdíl, který Babiš buď nechápe, nebo ho záměrně ignoruje.
Přesto se k této epizodě premiér dodnes vrací, jako by šlo o potvrzení vlastní světové důležitosti. A právě zde se osobní ješitnost nebezpečně prolíná se státní politikou. Když Trump dnes otevřeně hrozí zabráním Grónska a testuje soudržnost Západu, Česká republika by měla stát na straně práva, spojenců a aliančních pravidel. Jenže od Babiše nelze očekávat, že by byl tím, kdo se ozve. Naopak, český premiér dává opakovaně najevo, že jeho instinkt velí neklást se do cesty silnějšímu, ale spíše se mu zalíbit.
Symbolickým vyjádřením této mentality se stal Babišův mediálně vděčný výstup s globusem za patnáct tisíc korun, jímž demonstroval, že „ví, kde leží Grónsko“. Gesto laciné i povýšené zároveň. Zatímco premiér si hraje na světového státníka s luxusní rekvizitou, pro značnou část českých občanů je podobná částka nepředstavitelným výdajem. Tento kontrast není jen sociální, ale i politický, neboť ukazuje, jak daleko se Babiš vzdálil realitě země, kterou vede.
To mu ovšem zjevně nevadí. Podstatné je, že se může stylizovat do role loajálního spojence USA, alespoň ve své vlastní interpretaci, a legitimizovat tak dřívější nošení červené kšiltovky s nápisem „Silné Česko“. Odkaz na Trumpovy MAGA čepice je zřejmý a nepřehlédnutelný. Stejně jako fakt, že za touto stylizací nestojí žádná promyšlená zahraniční politika, ale touha patřit k vítězům, i kdyby jen symbolicky.
Problém spočívá v tom, že zahraniční politika není brandingový nástroj a stát není osobní projekt, který lze řídit podle emocí, sympatií či momentálního obdivu k mocnějším hráčům. Česká republika je středně velký stát, jehož bezpečnost, prosperita i mezinárodní váha stojí na předvídatelnosti, důvěryhodnosti a pevném ukotvení v aliančních strukturách. Jakmile se tyto pilíře začnou nahrazovat osobními vazbami premiéra, dostává se země na tenký led.
Osobní sympatie Babiše k Trumpovi nejsou jen soukromou záležitostí. Přenášejí se do politických signálů, které Česká republika vysílá navenek – a tyto signály čtou spojenci velmi pozorně. Pokud premiér opakovaně dává najevo pochopení či obdiv k politikovi, který otevřeně zpochybňuje spojenecké závazky, pohrdá mezinárodním právem a používá nátlak jako standardní nástroj politiky, podkopává tím základní kapitál poměrně malé země: důvěru.
Česká republika nemá sílu prosazovat své zájmy sama. Její váha vychází z členství v EU a NATO, z reputace spolehlivého partnera a z toho, že její kroky jsou čitelné a konzistentní. Jakmile se ale začne jevit jako stát, jehož zahraniční politika je odvozena od osobních preferencí premiéra, ztrácí tuto výhodu. Spojenci se pak logicky ptají, zda se mohou spolehnout na české postoje v krizových situacích – a odpověď přestává být samozřejmá.
Pokud Babiš skutečně táhne zemi směrem, kde je loajalita k silnému jednotlivci důležitější než respekt k pravidlům a institucím, jde o strategický hazard. Hazard s postavením Česka v alianci, s jeho schopností ovlivňovat rozhodování a v krajním případě i s jeho bezpečností. Tyto náklady se neprojeví okamžitě a nebudou vidět, dokud situace neeskaluje do nevratných výšin. Projeví se především ve chvíli, kdy Česká republika bude potřebovat podporu a zjistí, že její slovo má mnohem menší váhu než dříve.
Související
Neuvěřitelná transformace Ukrajiny: Kyjev ukázal Putinovi i celému světu, jak se ve 21. století vedou války
40 let od Černobylu. Proč jedna katastrofa nevysvětluje rozpad SSSR
komentář , Andrej Babiš , Donald Trump , USA (Spojené státy americké) , grónsko
Aktuálně se děje
před 2 hodinami
Počasí: Silné bouřky budou pokračovat, na Moravě hrozí vznik supercel
včera
Extrémní počasí dál svírá Evropu. Nový absolutní rekord hlásí i Slovensko
včera
Soud v USA zablokoval kontroverzní pokus Trumpa omezit udělování občanství dětem cizinců
včera
Nejvyšší soud USA zakázal transgender sportovkyním účast v dívčích a ženských sportovních kategoriích
včera
Soukromé registry nestačí, za ignorování hrozí pokuty. Centrální evidence psů startuje, co o ní potřebujete vědět?
včera
Ostudné vystoupení Klempíře a Macinky už kritizují i vládní ministři
včera
Připojení k EU za cenu jedné kávy. Už je jasno, který další stát rozšíří sedmadvacítku
včera
Běžní Rusové poprvé tvrdě pociťují dopady války. Experti mají jasno, jestli Putin něco změní
včera
Konec předraženého námořnictva. Británie chystá obří transformaci armády, inspirovala se Ukrajinou
včera
Atentát na významného byznysmena. Při výbuchu v Monaku byl těžce zraněn ukrajinský oligarcha
včera
Česko zasáhnou další silné bouřky. Tropy vydrží na Moravě i zítra
včera
Polsko hrozí, že zablokuje vstup Ukrajiny do Evropské unie
Aktualizováno včera
Pavel jmenoval Hlaváče novým náčelníkem generálního štábu. Řehka zvažuje kandidaturu do Senátu
včera
Zemětřesení ve Venezuele: Místní zuří, záchranáři dorazili na místo až po dvou dnech. Pohřešuje se 46 tisíc lidí
včera
Zelenskyj se vysmál Putinovi: Stanovil už 15 termínů pro dobytí Donbasu, nevyšel ani jeden
včera
Motoristy ve Sněmovně už nikdo nechce, ukázal průzkum. Úspěšnější je i Kubovo Naše Česko
včera
Jedna výhra, tři drtivé porážky. Soud rozhodoval v Trumpových kauzách
včera
Počasí příští víkend: Vedra se opakovat nebudou, nehrozí ani tropické teploty
29. června 2026 21:01
Ukrajinské Flamingo slaví úspěch. Tři z pěti střel zasáhly v Rusku svůj cíl
29. června 2026 19:44
Co způsobilo extrémní počasí v Evropě? Na vině je hned několik faktorů
Evropu v současné době sužuje historická vlna veder, která přepisuje teplotní rekordy na celém kontinentu. Francie zažila své vůbec nejteplejší dny v historii, kdy v západních oblastech rtuť teploměru vystoupala na 39 až 43 stupňů Celsia, a zaznamenala také nejteplejší noc s průměrem 21,6 stupně Celsia. Celostátní průměrná teplota 29,9 stupně Celsia představuje nejvyšší hodnotu od začátku měření v roce 1947, přičemž 147 francouzských měst dosáhlo svých historických červnových maxim. Velká Británie zaznamenala nejteplejší červnový den od začátku měření s teplotou 36,1 stupně Celsia a červnové rekordy padly také v Česku, ve Španělsku, Německu, Rakousku, Nizozemsku a Švýcarsku.
Zdroj: Libor Novák