KOMENTÁŘ | Babišovy sliby padají dva týdny po volbách. A to ještě ani nesložil vládu

Předseda hnutí ANO se ještě ani neujal funkce premiéra, a už stihl popřít vlastní slova. Po celé roky útočil na vládu Petra Fialy kvůli „zbytečným“ ministerstvům, mezi nimiž jmenoval i resorty pro vědu a výzkum či evropské záležitosti. Teď je ruší, aby vzápětí založil nové ministerstvo sportu, prevence a zdraví.

Na papíře to vypadá jako úspora. Babišův kabinet bude mít o jednoho člena méně než ten Fialův – počet ministrů klesne ze sedmnácti na šestnáct. Jenže reálný dopad této „optimalizace“ je sporný. Už předtím totiž zaniklo ministerstvo pro legislativu, které Fialova vláda sama zrušila. Babiš tak vlastně jen přeskupil karty a jeho „štíhlejší stát“ působí spíš jako účetní trik než systémová změna.

Zrušení jednoho ministerstva může vypadat rozumně, pokud by se tím skutečně zefektivnilo řízení státu. Ale tady o zjednodušení nejde – jde o přesun kompetencí, a to bez jasné logiky a bez viditelného přínosu.

Evropské záležitosti zřejmě přejdou pod ministerstvo zahraničí, které se tak ocitne před výrazným rozšířením svých pravomocí i odpovědnosti. Dosud mělo na starosti především klasickou diplomacii – tedy vztahy s jednotlivými státy, zastupování České republiky v mezinárodních organizacích a bilaterální agendu.

Agenda evropských záležitostí je však zcela jiného typu. Jde totiž o každodenní vyjednávání s institucemi EU, legislativní koordinaci mezi Bruselem a českými ministerstvy, sledování unijních strategií, a v neposlední řadě i přípravu českých pozic pro Radu EU. To vše vyžaduje detailní znalost unijního práva, ekonomických dopadů i domácí politiky – tedy něco, co tradiční diplomacie Ministerstva zahraničních věcí dlouhodobě nezastává.

V praxi to může znamenat, že ministerstvo bude muset vytvořit zcela nové oddělení nebo posílit aparát o experty, kteří dosud působili na Úřadu vlády. Půjde o stovky agend, od klimatické politiky přes zemědělství po otázky migrace či rozpočtových rámců EU.

Takové rozšíření může mít dva scénáře. Optimistický, že se evropská agenda konečně sjednotí pod silné a kompetentní ministerstvo, které bude schopné Česko v Bruselu hájit s větší váhou a kontinuitou. A pesimistický, že se unijní politika rozpustí v běžné diplomacii, ztratí strategický rozměr a stane se jen vedlejší částí agendy, o kterou se ministři budou přetahovat podle momentálního politického zájmu.

Bez jasného vymezení kompetencí, personální posily a koordinace s Úřadem vlády hrozí, že se místo lepší koordinace dostaví chaos. Diplomaté budou řešit, co předtím dělali odborní úředníci, a česká pozice v EU tím spíše oslabí, než posílí.

Výsledek? Nikoli menší, ale složitější stát. Více křížení kompetencí, více úředníků a více nejasného financování. A hlavně – rozostřená odpovědnost. Pokud by se znovu rozjela zdravotní krize typu covidu-19, kdo ji vlastně povede? Ministr zdravotnictví, nebo ministr sportu, prevence a zdraví? Na papíře to možná zní moderně, v praxi to však bude znamenat chaos, protože oblast prevence a zdraví je ze své podstaty průřezová, a tedy i neuchopitelná.

„Prevence“ zní dobře – politicky se prodává snadno, protože evokuje starost o veřejné zdraví. Jenže v realitě jde o širokou škálu opatření, která se dotýkají desítek rezortů, od zdravotnictví přes školství až po dopravu, životní prostředí či práci a sociální věci. Pokud se tato agenda vytrhne z kontextu a svěří se do rukou ministerstva, které zároveň má řídit sport, vznikne riziko, že na ministerstvu budou obrovské zmatky.

Kdo bude rozhodovat o prevenci obezity, kdo o očkovacích kampaních, kdo o duševním zdraví? A kdo ponese odpovědnost, když se opatření budou překrývat nebo míjet? Zdravotnictví má pro tyto věci struktury, rozpočty i odborné instituce, zatímco nový resort by musel všechno budovat od nuly. To znamená další úředníky, poradce, expertní týmy, pracovní skupiny – tedy přesně to, co mělo být podle Babišovy rétoriky odstraněno.

Problém má navíc i finanční rozměr. Takové ministerstvo školství a tělovýchovy se dlouhodobě potýká s kritikou kvůli neprůhlednému financování sportu – připomeňme si jen opakované skandály kolem dotací pro český fotbal či nejasné dotační programy pro sportovní svazy. Očekávat, že nový úřad bez zkušeností a s nejasným mandátem dokáže zvládnout i oblast prevence a veřejného zdraví, je iluze.

A tady se nabízí zásadní otázka: komu má tento úřad vlastně sloužit? Občanům, sportovcům, nebo politickým spojencům? Komplikovaná vyjednávání mezi SPD, Motoristy a ANO naznačují, že nově vzniklý resort by mohl připadnout hnutí Motoristé sobě – tedy „partnerovi“, který by jinak zůstal bez ministerského postu navíc. Pokud je tomu tak, pak nejde o žádnou reformu, nýbrž o čistý politický obchod maskovaný rétorikou o zdraví národa a efektivitě státu.