KOMENTÁŘ | Budeme mít někdy konečně důchodovou reformu? Vyhlídky kvůli neschopnosti či lenosti nejsou růžové

Měli jsme tu nespočet komisí, které měly navrhnout ideální podobu změny fungování českého penzijního systému, měli jsme tu snahy na změnách parametrů, vydávanými za reformy, které měly přinést lepší stav rok od roku zvyšujících se schodků důchodového účtu, vše ale marně. Nikam to totiž nevedlo. Zmar a snad i záměrná neschopnost tu populistických, tu levicových, jindy zase jiných vlád změnit fungování celého aparátu penzijního systému, opravdu systémově nic nepřinesl. Má proto šanci uspět a prorazit zamrzlý led s penzijní reformou po dlouhé době snaha, která vychází od ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky?

Zlý jazykové tvrdí, že někteří politici, kteří mají ve své „gesci“ právě pracovně-sociální záležitosti, slíbí důchodcům (a zřejmě nejen jin) nyní všechno co půjde, jen aby se dostali zpět do vládního křesla a pak… Děj se (zase) vůle Boží. Konec konců, srdce ryvné televizní výjevy fanynek šéfa hnutí Ano, které mu líbali ruce za pětitisícové všimné, není snad radno ani komentovat.  A protože žijeme ‒ prý ‒ v digitálním věku, tak lidé mají rádi hned jasno ve všem.

Z veřejně dostupných informací proto vyplývá, že klíčové změny v penzijním systému se mají týkat dle návrhu ministra Jurečky nejen důchodového věku, který se má v Česku zvyšovat nad 65 let podle doby dožití, ale i stanovení tzv. minimální penze, která má mít stanovenu svou výši, odvozenou od průměrné mzdy. V navrhované podobě penzijní reformy jsou samozřejmě i další různé záležitosti, které mají za cíl nastavit udržitelnost státních výdajů právě na důchody, které jsou rok od roku stále vyšší položkou tzv. mandatorních výdajů státu.

A nutno říct, že kdyby se dal udělat nějaký jednoduchý nadpis podle hodnocení většiny ekonomických odborníků v tuzemsku, pak by právě díky zmiňovaným položkám mohl mít třeba tuhle podobu: Penzijní systém nové úpravy parametrů zachrání, v delším čase bude ale pro jeho udržení nutné najít další peníze. A tady, řekněme si to na rovinu, je bez ohledu na potřebu nějaké reformy zakopaný pes. Ani parlamentní fašisté, natož populisté z Ano totiž nikdy nepřistoupí na výše popsané skutečnosti, protože by je pak už nikdo nikam nezvolil. Tudíž, že přesvědčit nynější politickou opozici v Parlamentu České republiky o nutnosti přijmout potřebné změny právě v penzijní oblasti nebude vůbec legrace, není nutné psát.  

Jsou tu ale i další skupiny a party, které se rády a s chutí do výrazně exaltované diskuse o penzích zapojí. A nutno říct, že na konci zase zjistíme, že to všechno bylo spíše méně než více. Nikdo totiž po skončení práce jakékoliv z nich neudělal nic zásadního proto, aby se změny v nastavení českého důchodového systému pohnuly. A teď, ptáte se? V čase, kdy se státní finance nacházejí v rozvalinách a kdy je nutné vzít rozum do hrsti a přestat prázdně tlachat o ničem?

Inu, těžko říct, ale pochybuji o tom, že lidé jako pan Juchelka, paní Schillerová či pan Babiš někdy kývnou na to, že by svým voličům měli oznámit, že odsouhlasili jakékoliv nápady o vlastním spoření lidí na penzi, či navyšování věku ochodu do důchodu, nebo podobných záležitostech. Ale třeba se mýlím a stávající výstupy proti plánům nynějších politiků u moci jsou jen „plamennou diskusí“ o důležité problematice. Bojím se ale, že v představách opozici je stát tím, kdo má vše řídit, ne lidé, kdo má vše organizoval, aby se voliči nemuseli o nic starat sami, ne? Big Brother is watching you, baby!  

A tak místo, abychom slyšeli, četli a poslouchali věcné diskuse o tom, v čem se všichni můžeme rychle shodnout tak, abychom nemuseli hasit nějaký požár s důchody místo za pět minut dvanáct, pět minutý po dvanácté, máme tu kouskování problematiky na jednotlivé žaloby u Ústavního soudu, tu na valorizaci, jindy zase na procesní kritiku schvalování jednotlivostí, zkrátka strategii založenou na rozbití tématu na padrť a odvedené pozornosti od něj. Můžete namítnout, že podobné děje jsme mohli vidět nedávno třeba i ve Francii, kde prošly změny v důchodech opravdu dosti tvrdě, a ne úplně v souladu se zavedenými mravy.

Přesto, část ekonomů hodnotí navrhované změny v penzích krátkým označením, že vláda chce jen zkrátka šetřit. Jenže jiná část zase vesměs chválí právě ten spořící záměr a odvolává se na to, že stejně bude nutné hledat další zdroje na financování důchodů bez ohledu na nějaké parametry. No a ti ostatní v řadě případů komentují jen jednotlivosti. Nedivím se jim. A tak snad ojediněle příznivou zprávou je to, že v rámci internetového portálu České správy sociálního zabezpečení si může každý sám, po přihlášení třeba prostřednictvím Bank ID zjistit nejen výši pobírané penze, ale i datum nástupu. Ne na vlak, ale do důchodu. A není snad nutné dodávat, že se pak může podle toho sám zařídit, aby nemusel v penzi strádat, že ne?