Andrej Babiš stojí před klíčovým rozhodnutím, které určí, zda Česká republika zůstane pevnou součástí demokratického Západu, nebo se začne propadat do šedé zóny autoritářských režimů po vzoru Slovenska a Maďarska. Jeho touha po moci je však tak silná, že hrozí spojenectví s polofašisty a nacionalistickými extremisty, kteří své falešné vlastenectví staví na obdivu k Vladimiru Putinovi. Tito lidé, napojení na kremelské struktury a proruské dezinformační kanály, nehájí českou suverenitu, ale své osobní ambice a mocenské sny. Jejich účast na vládě by znamenala otevřené ohrožení demokracie i důvěryhodnosti země.
Česká republika zatím stojí na pevném břehu, ale voda se zvedá. Vítězství hnutí ANO samo o sobě ještě neznamená, že se zítra probudíme ve státě řízeném podle slovenského nebo maďarského manuálu. Přesto by bylo nebezpečně naivní předpokládat, že se nás takový vývoj netýká. Historie totiž ukazuje, že k rozkladu demokracie nestačí revoluce, ale pár účelových kompromisů, pár kroků omluvených „potřebou stability“ a společnost se zcela nenápadně posune směrem, odkud už není návratu.
Je proto zásadní sledovat, koho Andrej Babiš pustí k moci. Jeho spojenectví s radikály z koalice kolem SPD by nebylo pouhou taktickou volbou, ale varovným signálem, že se česká politika začíná ohýbat podle vzoru Viktora Orbána či Roberta Fica. Tomio Okamura už dávno prokázal, že se demokratickými zvyklostmi necítí vázán, poskládal koalici čtyř subjektů, ohnul pravidla, přivedl do Sněmovny tváře, které tam běžně nemají co dělat. Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová nebo Miroslav Ševčík jsou jména, která rezonují v prostředí antisystémových médií, proruských webů a konspiračních komunit.
Tito lidé nemají ambici spravovat stát, nýbrž přetvořit ho. Jejich snem je systém, v němž se loajalita k vůdci počítá víc než kompetence, a kde se za „obranu národa“ vydává systematické rozvracení demokracie. Na Slovensku dnes vidíme, kam taková logika vede. Během několika měsíců dokázal Ficův režim rozložit důvěru v justici, zastrašit média a otevřeně likvidovat právní stát. Nešlo o revoluci, ale o sérii malých, zdánlivě nevinných kroků, od výměny lidí ve funkcích až po ohýbání zákonů ve prospěch „našich“.
A Maďarsko? Tam se Orbánovi podařilo během jedné dekády proměnit demokratický stát v autoritářský hybrid. Média jsou pod kontrolou vlády, soudy plní politické zadání a opozice už dávno nehraje férovou hru. Vše začalo stejně, když se „umírněný populismus“ spojil s radikály, aby „zachoval stabilitu“. Výsledek známe.
Česká republika dnes stojí přesně na tomto rozcestí. Pokud ANO přenechá moc lidem, kteří pohrdají institucemi, obdivují Kreml a vysmívají se principům svobodné společnosti, vydáme se po stejné kluzké cestě, po níž už naši sousedé dávno jedou. A pak už nebude možné říkat, že jsme to neviděli přicházet.
Babiš tedy dnes má jedinečnou příležitost ukázat, že mu na této zemi skutečně záleží a že dokáže jednat jako státník, nikoli jen jako obchodník s mocí. Může se zachovat jako skutečný vlastenec a hnutí SPD do vlády vůbec nepustit. Mohl by tím vyslat jasný signál, že Česká republika si svou demokratickou integritu, příslušnost k západnímu civilizačnímu okruhu a respekt k právnímu státu nenechá rozložit ani za cenu krátkodobého politického zisku. Jenže právě v tom spočívá problém: Babiš není muž kompromisů, nýbrž účelovosti. Jeho vztah k moci není hodnotový, ale čistě instrumentální.
A právě proto je tak pravděpodobné, že sáhne po podpoře těch, které by měl každý demokratický politik zásadově odmítnout. Babišova touha po moci je natolik extrémní, že bez uzardění využije i hlasy polofašistů, populistů a nacionalistických extremistů, kteří se maskují vlastenectvím, ale ve skutečnosti se živí z rozkladu společnosti. Tito lidé nemyslí na blaho republiky, ale na svůj osobní prospěch, veřejnou pozornost a na další příležitost, jak poštvat Čechy proti sobě navzájem. Jejich rétorika je vystavěna na strachu a resentimentu, jejich politická vize končí u snu o autoritativním státě, v němž „nepřizpůsobiví“, „liberálové“ a „Brusel“ dostanou, co si podle nich zaslouží.
Není tajemstvím, že řada z nich udržuje přátelské kontakty s ruskými nacionalisty či s lidmi napojenými na kremelskou propagandistickou síť. Jejich „vlastenectví“ se v praxi často proměňuje v otevřené podlézání Vladimiru Putinovi, diktátorovi, který systematicky potlačuje svobodu slova, vraždí politické odpůrce a vede agresivní válku proti sousední zemi. Tito lidé o sobě tvrdí, že hájí „suverenitu“, ale ve skutečnosti by bez váhání přenechali vliv Kremlu ve střední Evropě výměnou za drobný podíl na moci. Jejich nacionalismus je falešný, jejich odpor k „západní dekadenci“ pokrytecký, a jejich vztah k demokracii čistě oportunistický.
Pokud by Babiš skutečně přistoupil na jejich hru, nevstupoval by do běžné koalice, ale do sňatku z rozumu, v němž by se stal rukojmím krajní pravice. Každé jejich ministerské křeslo by znamenalo trhlinu v systému, oslabování institucí, které brání zneužití moci. Ministerstvo spravedlnosti v rukou člověka, který zpochybňuje nezávislost soudů; ministerstvo kultury ovládané někým, kdo vnímá svobodu uměleckého projevu jako „nepřijatelný liberalismus“; ministerstvo práce vedené ekonomickým nacionalistou, který by rozpočty používal k politickým loajalitám. Taková vláda by už nebyla demokratická, ale pouze formálně legální.
Babiš dnes stojí na křižovatce. Může se rozhodnout pro cestu, která mu zaručí krátkodobý triumf, nebo pro tu, která zajistí České republice dlouhodobou důvěryhodnost a stabilitu. Pokud se rozhodne přivést do vlády polofašisty a extrémisty, pak bude nést odpovědnost nejen za to, co udělají, ale i za to, co zničí. A historie se s takovým rozhodnutím nikdy nemazlí.
Související
Volební stížnost končí trestním oznámením. Soud odhalil chybu sčítání v Blansku
Babiš si uprostřed koaličních jednání bere dovolenou, vláda bude až v prosinci
volby do Poslanecké sněmovny 2025 , komentář , Vláda ČR , Svoboda a přímá demokracie (SPD)
Aktuálně se děje
včera
Britskou budoucnost vévodkyně Meghan provázejí nejasnosti a spekulace
včera
Babišova vláda chce zásadně zpřísnit pravidla prodeje kratomu
včera
Policejní pátrání po ženě z Frýdku-Místku pokračuje. Rozšířilo se na celou zemi
včera
Siniaková dokonala kariérní grandslam i s druhou parťačkou. S Townsendovou ovládla US Open
včera
Pavel a další klíčníci vyzvedli korunovační klenoty. Výstava začne o víkendu
včera
Ukrajinci a Rusové si přestanou útočit na energetiku, tvrdí Trump
včera
Vlak svobody. Před 75 lety dopravil na západ stovku lidí z komunistického Československa
včera
Otřesný nález na Semilsku. Kriminalisté vyšetřují závažný zločin
včera
Odešla fotbalová legenda. Zemřel někdejší reprezentační brankář Mikloško
včera
Technologické společnosti na Kongres čekat nehodlají. Společný regulační orgán si vytvoří samy
včera
Rusko poslalo pokusem o útok na vlak s Johnsonem Západu vzkaz. Nebojíme se, vzkázala Kremlu Kallasová
včera
Politico: Slovensko v EU zablokovalo prodloužení protiruských sankcí. Den před jejich vypršením
včera
Marek Eben a Tereza Kostková končí ve StarDance, potvrdila to ČT
včera
Výzva k regulaci AI vyvolala v Kapitolu vlnu pozdvižení. Výzkumníci se bojí zneužití k vývoji biologických zbraní
včera
Zpomalení vývoje AI se Trumpovi ani trochu nelíbí. Chce porazit Čínu
včera
Cílem ruského útoku mohl být Boris Johnson. Vlak jen náhodou odjel dříve
včera
Turek se musí veřejně omluvit Hnutí Duha za výroky o parazitech, rozhodl soud
včera
Sikorski: NATO má drtivou převahu. Pokud Rusko zaútočí, porazíme ho rychle
včera
Německý scénář se nekoná. Krajní pravice ve Švédsku propadla, o vítězství se pere Kristersson a Anderssonová
včera
Opravdu dostane každý Američan 5 tisíc dolarů? Kongres couvá, slíbit to nikomu nechce
Předseda americké Sněmovny reprezentantů Mike Johnson prohlásil, že Kongres je připraven spolupracovat s prezidentem Donaldem Trumpem na vyplacení příspěvku ve výši pěti tisíc dolarů pro dospělé Američany. Podmínkou pro realizaci tohoto návrhu je udržení republikánské většiny v obou komorách Kongresu po nadcházejících průběžných volbách. Johnson však odmítl poskytnout přímou záruku, že k faktickému schválení a vyplácení financí skutečně dojde. Zdůraznil pouze, že zákonodárci budou s prezidentem úzce spolupracovat na nalezení možného konsenzu.
Zdroj: Libor Novák