KOMENTÁŘ | Evropa a energetika. Brusel chce zlevnit elektřinu i plyn, ale jak na to?

Aby bylo jasno, o čem je řeč. Ač to zní na spolek demokratických zemí dosti neobvykle, nová pravidla mají zajistit cenovou stabilitu energií. Dodavatelé elektrické energie tak budou mít třeba povinnost nabízet klientům v Evropské unii různé varianty kontraktů, včetně smlouvy s pevnou cenou elektřiny. Podle plánů Evropské komise by se měl také zvýšit podíl dlouhodobých smluv přispívajících právě k oné cenové stabilitě. Domácí agenturní zpravodajství k této věci dále uvedlo, že kolísání cen v extrémních výškách má dále pomoci „povinné uzavírání takzvaných rozdílových smluv“ při veřejné podpoře investic do výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a jádra. Podle konstatování agentury ČTK má právě tento krok snížit vliv ceny plynu na cenu elektřiny, aniž by změnil princip její tvorby.

Nehádejme se nyní o to, zda takové návrhy jsou nebo nejsou omezováním tržních principů či zaváděním principů státem omezovaného trhu nebo ne. Později se k tomu třeba vrátíme. I tahle diskuse ukazuje, proč ne všechno v naší malé zemičce funguje tak, jak má. Tak tedy: Když si uvědomíme, že ještě vloni na konci srpna atakovala cena elektřiny magickou hranici 1000 eur za MWh, nemluvě o ceně plynu, mohli jsme v tuzemsku často slýchávat až hysterické výlevy odborníků na slovo vzatých, kteří volali po zastropování cen a vinili snad všechny vůkol nás včetně vlády z asociálnosti. No jo no. Škoda jen, že často nyní stejní specialisté hovoří v podobném duchu o výše popsaných opatřeních. Člověk se tak chce jízlivě zeptat, kde je ten obyčejný člověk, kterého dotyční tak srdceryvně brání.

No nic, pojďme k těm cenám. EK sama definovala cíle a postup toho, jak bránit dříve popsané nechtěné tržní výkyvy u cen energií. Jak z toho ven, že? Diskuse by se proto měla točit okolo toho, co chceme a jak toho dosáhnout. Chceme mít nízké ceny energií bez zbytečných extrémních výkyvů? Chceme proto ještě více nebo méně deformovat energetické trhy v členských zemích Evropské unie, nebo ne? A jsme ochotni vzdát se části svých svobod tržní ekonomiky, abychom třeba mohli v dlouhodobém časovém výhledu zajistit při smysluplných podmínkách minimální extrémní cenové výkyvy životně důležitých komodit? A s tím je, jak se dá správně tušit, spojena řada podotázek, skrytých a nechtěných potíží a problémů. Bez jejich vyřešení to ale nebude fungovat. A při tom všem lze najít i odpovědi na to, zda chceme nebo nechceme, a za jakou cenu, mít svobodné, tržní nebo institucemi, chcete-li státem, omezované byznysové prostředí.

Takže, zpět k tuzemským poměrům. Nutno je tzv. prioritizovat věci a postupy. Hezké slovo, že? Tak ještě jednou a méně „technicistně“. Chce to mít jasně stanovené priority, harmonogramy, cesty k řešení problémů a srozumitelné argumenty proč. Pokud chceme být na mezinárodním poli platnými hráči, tak by si měla nejen současná opozice uvědomit, že výkřiky o asociálnosti či nedostatečném přístupu k lidem fakt nic nevyřeší (snad jen možná návrat ke stáním penězovodům ve vyhraných volbách, že?), ale mít připraveny smysluplné, parametry „vyfutrované“ návrhy, které by nejen v Česku, ale i v celé Evropě mohly mít kladný ohlas a měly šanci být přijaty. 

Návrh EK počítá mimo jiné i s tím, že si klienti firem, od kterých nakupují energie, budou moci u všech dodavatelů vybírat z více variant smluv a vždy budou mít k dispozici kontrakt s fixní cenou. Měli by navíc dostat i právo prodat do sítě nespotřebovanou elektřinu, kterou vyprodukují například jejich solární panely. Státy by také měly určit dodavatele poslední instance, kteří zajistí odběratelům elektřinu v případě nouze. Je jasné, že i uvedená opatření budou něco stát. Analytici třeba upozorňují na to, že samotný instrument dlouhodobých smluv sice energetické trhy může více stabilizovat, ale samotné komodity nebudou proto levnější. Spíše naopak. Ale jak se říká: Nic není zadarmo a pokud je prioritou stabilita trhu s energiemi, je nutné počítat s tím, že za to bude nutné něco zaplatit. Takže: prioritizovat, argumentovat, ne plkat a vyřvávat.