KOMENTÁŘ | Může se člen Evropské unie stát jejím nepřítelem? Maďaři testují hranice a přibližují se k bodu, odkud není návratu

Objevila se závažná obvinění, podle nichž se maďarská tajná služba měla už před deseti lety pokoušet proniknout do struktur Evropské komise. Podle těchto tvrzení se agenti Budapešti snažili získat jednotlivé úředníky Komise a přimět je k předávání citlivých, utajovaných dokumentů. Údajné operace měly probíhat v letech 2012 až 2018, tedy v období, kdy se vztahy mezi Evropskou komisí a Maďarskem pod vedením Viktora Orbána dramaticky vyostřovaly.

Z dostupných informací vyplývá, že maďarská rozvědka měla v Komisi působit prostřednictvím osob s diplomatickým krytím, formálně zaměstnaných na Stálém zastoupení Maďarska při Evropské unii. Tuto misi mezi lety 2015 a 2019 vedl současný eurokomisař Olivér Várhelyi, který však veškerá obvinění kategoricky odmítá. Informoval o tom server Guardian.

Další závažné obvinění se v uplynulých týdnech objevilo ze strany Kyjeva, který se brání ruské invazi. „Náčelník generálního štábu informoval o nedávných incidentech s drony podél ukrajinsko-maďarské hranice. Ukrajinské síly zaznamenaly narušení našeho vzdušného prostoru průzkumnými drony, které jsou pravděpodobně maďarské,“ uvedl podle serveru Politico ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během zasedání vlády.

„Předběžné odhady naznačují, že mohly provádět průzkum průmyslového potenciálu ukrajinských pohraničních oblastí. Nařídil jsem, aby byly ověřeny všechny dostupné informace a aby byly podány urgentní zprávy o každém zaznamenaném incidentu,“ doplnil ukrajinský lídr.

Vztahy mezi Ukrajinou a Maďarskem se v posledních měsících citelně vyostřily. Budapešť nadále blokuje zahájení přístupových rozhovorů Kyjeva s Evropskou unií, což vyvolává rostoucí napětí mezi oběma zeměmi. Situaci dále zkomplikovaly nedávné útoky ukrajinských sil na ropovod Družba – klíčovou infrastrukturu, prostřednictvím níž proudí do Maďarska ruská ropa.

V reakci na to maďarská vláda zakázala vstup do země Robertu Brovdiovi, jednomu z významných ukrajinských velitelů. Kyjev odpověděl obdobným krokem a odepřel vstup třem vysokým maďarským vojenským činitelům. „Naše zrcadlová reakce na dřívější neopodstatněný zákaz vstupu maďarských vojenských představitelů. Na každý projev neúcty ze strany Maďarska bude adekvátní reakce, zejména pokud jde o neúctu k našim vojákům,“ uvedl ukrajinský ministr zahraničí Andrii Sybiha.

Maďarský šéf diplomacie Péter Szijjártó následně kontroval prohlášením, že Ukrajina „už deset let provádí protimaďarskou politiku“.

Tyto dva znepokojivé případy, tedy podezření z maďarské špionáže vůči Evropské komisi a eskalující spory s Ukrajinou, jasně naznačují, že Budapešť se stále více vzdaluje od společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Namísto koordinace s partnery z Bruselu Maďarsko dlouhodobě sleduje vlastní kurz, který často působí v přímém rozporu se základními principy evropské solidarity a jednoty vůči Rusku.

Vztahy mezi Budapeští a Moskvou zůstávají překvapivě srdečné i navzdory pokračující válce na Ukrajině. Premiér Orbán koncem loňského roku navštívil ruského prezidenta Vladimira Putina a při rozhovoru s ním zdůraznil potřebu „mírového dialogu“ – v terminologii Kremlu oblíbeného eufemismu pro ukrajinskou kapitulaci.

Maďarský ministr zahraničí Szijjártó pravidelně cestuje do Ruska, kde se účastní hospodářských a energetických fór, na nichž vystupují představitelé ruské vlády. Takové kroky kontrastují s politikou většiny členských států EU, které po ruské invazi zavedly sankce a omezily diplomatické kontakty na minimum.

Rozdíl mezi maďarským a evropským přístupem je dnes už propastný. Pokud se navíc potvrdí podezření, že Budapešť podnikala špionážní operace v institucích EU a že maďarské drony operovaly nad ukrajinskými průmyslovými zónami, mohlo by jít o plnohodnotné zpravodajské aktivity – a není vyloučeno, že probíhaly v koordinaci s ruskými tajnými službami. Takový scénář by představoval bezprecedentní narušení důvěry uvnitř Unie a mohl by vést k otevřenému střetu mezi Budapeští a Bruselem.

Dalším signálem problematického maďarského postoje je vstřícná politika vůči občanům Ruska a Běloruska. Navzdory opakovaným varováním zůstává v platnosti maďarský program dotovaných pracovních povolení, který těmto občanům umožňuje snadný vstup na území Evropské unie. V praxi tak Maďarsko funguje jako zadní vrátka do Schengenského prostoru.

„Skutečnost, že Maďarsko zavedlo program usnadňující přijímání ruských a běloruských státních příslušníků za účelem práce, aniž by zohlednilo bezpečnostní obavy ostatních schengenských států, vyvolává obavy. Tato politika zvyšuje společná rizika a podkopává vzájemnou důvěru,“ upozornil komisař pro vnitřní věci a migraci Magnus Brunner.

Celkový obraz je mimořádně znepokojivý a nelze jej přehlížet. Maďarsko se krok za krokem vzdaluje od hodnotového i politického jádra Evropské unie. Namísto spolupráce a loajality k evropským partnerům sleduje Budapešť stále otevřeněji vlastní, pragmaticko-nacionalistickou linii, která se často překrývá se zájmy Kremlu. Tento vývoj už dávno nelze chápat jako odchylku či specifický „maďarský přístup“, jde totiž o vědomé a dlouhodobé oslabování evropské jednoty zevnitř.

Maďarská vláda pod vedením Orbána si zjevně zvykla testovat hranice toho, co je v rámci Unie ještě možné. Zpochybňuje společné sankce vůči Rusku, blokuje rozhodnutí v oblasti bezpečnosti i rozšíření EU, a přitom využívá všech výhod plynoucích z členství – od unijních fondů až po politickou ochranu, kterou poskytuje princip jednomyslnosti. Takové chování vytváří precedens: pokud by se podobnou cestou vydaly i jiné vlády, rozpadla by se samotná schopnost EU reagovat jako jednotný aktér.

Varování je tedy nasnadě. Evropská unie čelí testu své vnitřní soudržnosti. Pokud nebude schopna účinně čelit členskému státu, který otevřeně zpochybňuje její základní principy a zároveň zneužívá její mechanismy k prosazování vlastních mocenských zájmů, riskuje ztrátu své důvěryhodnosti i relevance. V takovém scénáři by se Budapešť mohla ocitnout v politické izolaci, ale ještě horší by bylo, kdyby se Unie naučila s tímto stavem žít a přestala ho považovat za problém.

Maďarsko se tak dostává na rozcestí. Může zůstat součástí evropského společenství založeného na solidaritě, právním řádu a sdílené odpovědnosti – nebo pokračovat v politice dvojí hry, která ho sice může krátkodobě posílit na domácí scéně, ale dlouhodobě ho odvede na okraj evropské politiky. Pokud se nic nezmění, nebude to už jen otázka „jiného názoru“ v rámci EU, ale reálné ohrožení evropské stability a bezpečnostní soudržnosti.