KOMENTÁŘ | Rusko ho potřebuje jen jako užitečného idiota, navzdory Orbánovým ambicím mít z Maďarska klíčovou mocnost

V uplynulých dvou týdnech Orbán navštívil Kyjev, Moskvu, Peking, Washington a Floridu. Své cesty označuje za „mírovou misi“ a neváhá obrátit svou rétoriku proti vlastním spojencům. Server Politico dokonce popsal jeho chování těsně po zahájení maďarského předsednictví EU jako chování „kočky na pervitinu“.

Rychlé jednání maďarského premiéra naznačuje, že na začátek budapešťského předsednictví netrpělivě čekal. Ačkoli on i jeho ministr zahraničí Péter Szijjártó opakovaně zdůrazňovali, že premiér cestuje v rámci maďarské politiky, tato tvrzení narážejí na politickou realitu, kdy je Maďarsko odpovědné za chod a agendu Rady EU.

Sám Szijjártó odcestoval do Ruska před Orbánem v březnu tohoto roku, čímž potvrdil skutečné zahraničněpolitické směřování své země. V Soči šéf maďarské diplomacie prohlásil, že podporuje zintenzivnění dodávek ruského zemního plynu prostřednictvím plynovodu Turkish Stream.

Je zřejmé, že zájmy Maďarska sahají daleko za „mír“ - je to jen zástěrka. Orbán si nyní v Rusku a Číně vytvořil auru „mírotvorce“ a obě země budou díky jeho iniciativě mnohem radši obchodovat s Maďarskem než s kýmkoli jiným na evropském kontinentu, včetně dlouholetého ruského spojence Srbska.

Přední maďarští politici opakovaně tvrdí, že jednají „v zájmu lidu“. Jejich tvrzení jsou však přinejmenším populistická a zavádějící, spíše však lživá. Maďarské vládě nejde o nic jiného než o upevnění svého postavení mezi Moskvou a Washingtonem – zřejmě se ještě nevzpamatovala ze zklamání z rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918.

Orbánovi zřejmě nikdo neřekl, že Maďarsko už pravděpodobně nikdy nebude takovou velmocí jako dříve. Doby maďarské převahy v Evropě jsou dávno pryč a nyní slabá, středně velká země s ambicemi stát se významným hráčem vstupuje do velmocenského zmatku.

Tím však ambice končí. Maďarsko nemůže mít nic jiného. Orbánem evropští politici v Bruselu pohrdají a diktátor Vladimir Putin toho chce využít. Ať už je důvod jeho iniciativy jakýkoli, musí si co nejdříve vybrat, na kterou stranu se postaví.

Budapešť se postupně stává překážkou pro schopnost Evropské unie postupovat jednotně a hladce proti ruské hrozbě – a jakmile se Rusko rozhodne k velkému výpadu na západ, bude mu stát v cestě právě Maďarsko.

Místo cesty k míru zajistil Orbán Maďarsku cestu k záhubě, pokud se skutečně začne lámat chleba a Rusko a Evropa se pustí do války. Evropská unie a Severoatlantická aliance udělají vše pro to, aby jejich pomoc v případě útoku na Maďarsko byla co nejslabší – tedy pokud se Orbán nebo směřování vlády jako celku zcela nezmění. A Rusko bude maďarské území válcovat se zadostiučiněním – protože nebude potřebovat vrcholné vládní politiky v Budapešti.