KOMENTÁŘ | Špatná komunikace, zmatky a chaos. Vox populi promluvilo

Jedna část republiky bude s jásotem volat po jejím odvolání, jiná zase budou kroutit nevěřícně hlavou. Slýcháme výmluvy na to, že se musí řešit najednou nejen vysoké ceny všeho možného, ale i nedostatek léků, nebo volných míst ve školách. Agrese lidí je čím dál větší, zvláště pak kvůli tomu, že asociální vláda nechce zvedat daně. A to i přesto, že je státní kasa po politických odbornících z předchozí éry doslova vytunelovaná. Jenže vox populi už zřejmě bude naslouchat jen tomu, čemu samo chce. Vezměme jen třeba onu důchodovou záležitost.

Za třicet let existence samostatné České republiky se i přes vědomí demografických odborníků o tom, jak se budou vyvíjet populační křivky, nepodařilo žádné vládě prosadit smysluplnou reformu. A řekněme si to na rovinu. Levicové vlády nechtěly nebo přímo zrušily všechny pokusy udělat hlubší změny ve fungování důchodového systému. Asi víte proč, ne? Většinou tak místo opravdové penzijní reformy docházelo na kosmetické úpravy, které nikoho nenaštvou, ale zvrátit schodky rok od roku horší zpátky na přebytky nedokážou. 

Mimochodem, zdrojů je tu prý pořád víc a víc a ty daně, hlavně těm bohatým, by se měly už konečně zvednout. Nechtějte ani vědět, proč si některé televizní stanice zvou dokola neochvějné marxisty s podobnými světonázory. Vždyť tak hezky řeční a věcí přece rozumí a když se lidi na…štvou, zvýší to sledovanost. Co na tom, že ani tenhle argument už sám o sobě ničemu podstatnému a hlavně smysluplnému nepomůže. Chudší obyvatelstvo má ale další čárku k nenávisti. 

Nebo další přehmat. Rušení poboček České pošty a poboček finančních úřadů. Prý se to nekomunikovalo, ministr Rakušan nic neprojednával a nikoho neinformoval. Jednoduše řečeno je v tom pěkný bordel. Jenže ne kvůli ministru Rakušanovi, ale už pěknou řádku let, a to od působení populisticko-levicových vlád. Miliardy, které nynější mluvčí všech „obyčejných“ lidí za svého vládního angažmá Poště neplatili za „univerzální službu“, jsou jen střípkem toho, jak zacházeli s hospodařením státních firem. A této zvlášť. A s nějakou transformací, která jim ležela ještě déle v šuplíku, na kterou mimochodem teď konečně tak nějak dochází, ani nemluvě. A o kamarádíčcích, dosazených za tučné všimné do křesel vysokých manažerů snad taky ne. To by byly přece ničím nepodložené pomluvy a falešná obvinění, no ne? Jasně, určitě od těch lidí uslyšíte: „Nešlo platit poště, protože jsme museli čekat na souhlas se státní pomocí od Evropské komise.“ Hm, nešlo. Tak nic. Možná to veřejnosti, kéž by to chtěla vědět, připomene výchovné momenty, generace, která ještě dostávala za nějaké poznámky či výtky ve škole nějaké to „za ucho“ a začala s výmluvou o tom, že on či ona myslel/-a… odpověď: „Nemáš myslet, ale...“ 

Místo miliard pro poštu tu máme dost miliardové prázdnoty ve státním rozpočtu. A mají pravdu, že ani současné vládě se smysluplně nedaří nejen vysvětlit, kde vezme na zalepení děr peníze, ale proč to tak dlouho a komplikovaně trvá. A co je na tom tak těžkého? Veřejnost ani možná neví, že černá díra se ve státní kase otevřela nejen kvůli tisícovým dárečkům pro voliče, kteří nechtějí přemýšlet proč a z čeho, ale zkrátka jen chtějí, zrovna ve stejné éře, kdy Česká pošta došla na samou hranici své existence, byť už dávno měla probíhat nějaká změna jejího chování a jednou se neochota udělat ty změny musela provalit.

A co dál? Není toho zrovna málo, v čem současná vláda nad očekávání zaostává. Člověk se tak musí pořád víc a víc ptát, proč se pořád slibuje něco, co pak neumím nebo nemůžu splnit? Prostě samá proč. A toho nikoho nebaví. Proč srozumitelně a jasně neříct: Chceme do půl roku takovou a makovou důchodovou reformu a když se to povede, tak snížíme zadlužení o tolik a tolik a generace, které půjdou do penze za třicet, čtyřicet let, budou od státu dostávat pořád důstojný důchod a tak dál. Je to fakt těžké, ptáte se? Nedalo by se tím zcela jednoduše bez zvyšování hlasu, bouchání do stolu, řvaní a nadávání v Poslanecké sněmovně čelit blábolům lidí, kteří mají v hlavě všechno, jen ne dobro pro veřejnost. A koho pak mám volit?

Vox populi hodnotí velmi zle činnost i složení vlády, nejméně vadí její program a osoba premiéra. Je smutné, že lidé rychle zapomínají na to, jak fungovalo „mikromanažerské“ působení největšího odborníka na všechno, který tu v těchto končinách kdy byl, a jaké to mělo následky, ze kterých jsme se ani do dneška ještě nevzpamatovali. Zřejmě to, že vyhazovat tisícovky hrstmi je tu pořád víc než něco jiného říkat a něco jiného dělat, či snaha o klidné a smířlivé dosažení nějakého kompromisu, který by měl aspoň trochu smysl, veřejnost nezajímá. Ukazuje se, že česká populace asi o nic takového nestojí. I přes chvilkový odsudek mikromanažerského spolku mají zkrátka Češi rádi plané sliby, ať to stojí, co to stojí, nicneříkající bláboly a prázdné žvanění o tom, co je špatně, hlavně, že bude stát platit všechno za nás. Tohle jsme opravdu chtěli?