KOMENTÁŘ | Trump může ukázat, jak za 24 hodin vyřeší konflikt na Ukrajině. Co znamená jeho vítězství pro svět?

Historie amerických prezidentských voleb ukazuje, že každé volební období přináší novou kapitolu v oblasti zahraniční politiky. Od éry studené války, kdy se prezidentství Harryho S. Trumana až po Ronalda Reagana vyznačovalo především soupeřením se Sovětským svazem, až po moderní období, v němž Spojené státy řeší problémy terorismu, kybernetických hrozeb a vztahů s Čínou a Ruskem, je každá administrativa odpovědná za reakce na světové krize a bezpečnostní rizika. Rozdílné přístupy prezidentů, jejich priority a styl komunikace se světem mění podle osobnosti a přesvědčení každého zvoleného lídra.

Prezident George W. Bush šel do války v Afghánistánu a Iráku v rámci odpovědi na teroristické útoky z 11. září 2001, zatímco jeho nástupce Barack Obama kladl důraz na diplomacii a multilateralismus. Donald Trump zase vsadil na heslo „America First“ a změnil přístup k tradičním spojencům v NATO či obchodním partnerům v Evropě a Asii, čímž pozměnil globální stabilitu. Jeho následník Joe Biden se snažil o návrat ke spojenectví a ujištění tradičních partnerů USA o jejich spolehlivosti jako strategického aktéra. Pro Evropu se však moc nezměnilo, a to i z hlediska obchodních možností, protože Bidenova administrativa upřednostnila domácí trh.

Význam Spojených států pro NATO je nesmírný, neboť USA jsou nejsilnějším vojenským a finančním přispěvatelem této organizace. Každý prezident proto ovlivňuje směřování této organizace a její odolnost vůči hrozbám ze strany Ruska či teroristických organizací. Například Trumpovo vyjadřování o „zastaralosti NATO“ znepokojilo evropské spojence, kteří se obávali snížení amerického závazku v případě eskalace napětí s Ruskem. Bidenovo prezidentství se naopak zaměřilo na obnovu transatlantických vazeb a ujištění Evropy o podpoře bezpečnostních závazků. I zde však zůstalo mnoho amerických rozhodnutí za očekáváním, případně docházelo ke zpoždění v rozhodnutích o vojenské pomoci Ukrajině. Evropa přitom Američany nemůže plnohodnotně nahradit a je to dáno i tím, že evropské země si doposud stále neuvědomují, jak závažné je riziko další eskalace konfliktu, který navíc již zdaleka není pouze omezeným lokálním konfliktem, což dokazuje i nasazení Severokorejců na ukrajinském bojišti.

Konflikt na Ukrajině, který nezačal až ruskou invazí v úboru 2022, ale již anexí Krymu, patří mezi klíčové oblasti, kde mají Spojené státy zásadní vliv. Postoj USA v tomto konfliktu ovlivňuje nejen osud Ukrajiny, ale i stabilitu celé Evropy. Dosavadní podpora USA formou vojenské, finanční i humanitární pomoci je pro Ukrajinu klíčová v boji proti ruské agresi a posiluje také odstrašující signál směrem k Rusku. Každé americké prezidentské volby tedy vzbuzují otázku, zda bude podpora Ukrajiny pokračovat ve stejném rozsahu, případně zda bude pozměněna. Pokud by se Donald Trump rozhodl snížit či zastavit vojenskou pomoc, Ukrajina by se ocitla ve velmi zranitelné pozici, což by mohlo výrazně změnit dynamiku konfliktu ve prospěch Ruska. To z této války vyjde tak jako tak velmi oslabeno, protože žádné území navíc nemůže vynahradit to, co v této válce již ztratilo a velmi pravděpodobně ještě ztratí. Na akceschopnost Evropy a USA se však dívají i další země, které potenciálně zvažují řešení svých ambicí silou. Pokud bude Rusko za svou agresi jakýmkoliv způsobem odměněno, bude to signál, že se útočná válka vyplácí. A to není dobrá zpráva pro nikoho, protože se zde vracíme do dob, které se již opakovat neměly a lidstvo se mělo z tragických kapitol vzájemného soupeření provázeného destrukcí a smrtí milionů lidí poučit.

Asijsko-pacifická oblast je jedním z nejdynamičtějších a zároveň nejnapjatějších regionů světa. Vztahy mezi USA a Čínou byly zatěžkány během Trumpova prezidentství obchodními válkami a sankcemi, což způsobilo napětí nejen mezi oběma zeměmi, ale i mezi Čínou a jejími sousedy. Biden se pokusil uvolnit některé ekonomické tlaky, zároveň však rozšířil vojenskou přítomnost v oblasti, aby posílil alianční vazby například s Japonskem, Jižní Koreou a Austrálií. Výsledek voleb a Trumpův návrat může přinést změny v této geopoliticky klíčové oblasti, ať už v podobě zlepšení nebo dalšího zhoršení vztahů s Čínou, která přitom sleduje výhradně své vlastní cíle a konflikty ve světě ji spíše vyhovují, protože oslabují jak Rusko, nyní v roli pouhého surovinového přívěšku Číny, tak západní země.

S rostoucí digitalizací, nástupem umělé inteligence a dalším technologickým pokrokem se kybernetická bezpečnost stala zásadní oblastí mezinárodní bezpečnosti. Kyberútoky mohou ohrozit kritickou infrastrukturu, volební procesy, a dokonce i národní bezpečnost jednotlivých států. Během Trumpovy administrativy se řešily útoky ze strany Ruska, Číny a Íránu, přičemž bezpečnostní poradci zdůrazňovali význam posílení kybernetické obrany. Biden prosazoval politiku zvyšování kybernetické bezpečnosti a zahraniční spolupráce v této oblasti. Je možné, že Trump tento kurz změní a podobně jako v jiných oblastech bude upřednostňovat izolacionismus.

Americká prezidentská administrativa má vliv i na stabilitu v oblastech, jako je Střední východ a jihovýchodní Asie, kde dochází k častým konfliktům. Proměn ve vedení v USA může znamenat pozvolnou změnu postoje i k izraelsko-palestinskému konfliktu, politice vůči Íránu nebo angažovanosti v syrském konfliktu. Americké sankce a diplomatické kroky vůči těmto regionům jsou vnímány jako signály mezinárodních mocností, které přizpůsobují své jednání podle nové americké politiky. Každý americký prezident má možnost vstupovat do mezinárodních dohod nebo z nich odstupovat, což může významně změnit globální směřování. Spojené státy jsou členem organizací jako OSN, WTO, již zmíněného NATO a dalších, jejichž role v otázkách světového míru a bezpečnosti je klíčová. Za Trumpa došlo k mnohým překvapivý rozhodnutím, Biden se v této oblasti snažil o kontinuitu a obnovování vazeb. Zde se tak dá očekávat s návratem Trumpa turbulentní vývoj. Pokud nějaká organizace nebude v očích amerického prezidenta splňovat jeho očekávání, zachová se podobně nebo ještě razantněji než v minulosti.

Americké prezidentské volby zůstávají pro svět otázkou nejen vnitřní politiky USA, ale především příslibem nebo hrozbou pro mezinárodní bezpečnost. Současné globální krize od války na Ukrajině až po environmentální katastrofy vyžadují stabilní a silné vedení světových velmocí. Každá administrativa přichází s vlastním pohledem na zahraniční politiku, a tak je význam amerických voleb klíčový pro celý svět. Donald Trump bude mít možnost ukázat, zda skutečně zvládne vyřešit konflikt na Ukrajině do 24 hodin, jak jsme se od něj několikrát ve veřejných vystoupeních sebevědomě dozvěděli. Tím, že se jedná o jeho druhý mandát, nebude se muset ohlížet na případnou negativní odezvu a nebude podstupovat další volební test. Pro Evropu je tak evidentní, že se bude muset mnohem více soustředit na vlastní strategii obranyschopnosti, bezpečnosti i promyšlené a dlouhodobé hospodářské prosperity a nespoléhat na pomoc USA jako doposud. Věci se budou muset dát do pohybu a evropská jednota se přitom bude hledat velmi těžko. Změna v přístupu však je nevyhnutelná, a to bez ohledu na zvolení Donalda Trumpu prezidentem!