KOMENTÁŘ | Trumpovo procitnutí: Až zjistí, že se ho Putin nebojí, bude už pozdě

Když Trump zahajoval svou předvolební kampaň, sebevědomě prohlašoval, že dokáže ukončit válku na Ukrajině během 24 hodin. Tento bombastický slib se sice rychle (v prvních 24 hodinách po inauguraci) ukázal jako nereálný, avšak snahy o diplomatické řešení konfliktu skutečně zahájil.

K jednáním s americkou stranou nakonec přistoupil i Putin, jehož hlas v médiích často zastupují mluvčí Dmitrij Peskov a ministr zahraničí Sergej Lavrov. Moskva jejich prostřednictvím již naznačila ochotu akceptovat vstup Ukrajiny do Evropské unie, avšak členství v Severoatlantické alianci zůstává pro Rusko nepřekročitelnou červenou linií.

Co však přimělo Putina k účasti na jednáních? Jeho posun v přístupu k Ukrajině může naznačovat, že z Trumpa má skutečně strach – tedy něco, co by bylo za vlády Joea Bidena a případně Kamaly Harrisové naprosto nemyslitelné. Jenže okolnosti Trumpova přístupu k Rusku ukazují, že o strach nejde. Spojené státy měly i během studené války výrazně silnější lídry, a lze jen spekulovat, zda měl některý ze sovětských vůdců z Ameriky skutečné obavy.

Není to však Putin, kdo primárně ustupuje Američanům. Naopak, Trump v posledních týdnech učinil vůči Moskvě takové ústupky, k jakým by se žádný západní lídr neodvážil. Začal vydírat Ukrajinu, označil prezidenta Volodymyra Zelenského za nelegitimního diktátora neschopného vládnout a otevřeně plánuje připravit napadenou zemi o její nerostné bohatství.

Trumpova náklonnost k Rusku, a zejména k Putinovi, je z jeho jednání více než zřejmá. Žádný americký prezident v moderní historii neprojevil vůči Moskvě tak výrazné ústupky jako on. Trump navíc dobře chápe, jak velkou váhu Putin přikládá bohatým jednotlivcům, kteří naplňují jeho politickou vizi. Ruský prezident má osvědčené metody, jak si vlivné oligarchy pevně připoutat – což dokonale odráží jeho styl vlády, založený na loajalitě a bohatství elit blízkých Kremlu.

Důkazem je například snaha Ruska a USA pod Trumpovým vedením rozdělit si ukrajinské nerostné bohatství. Putin přesně věděl, na jaké struny zahrát – stejně jako u oligarchů ve svém okolí. Jejich únorový telefonát tak nebyl výjimečnou diplomatickou příležitostí k jednání s úhlavním nepřítelem, ale spíše obchodním jednáním, při němž si tito dva muži rozdělili kořist v napadené zemi.

Místo amerického prezidenta prosazujícího suverénní zahraniční politiku a podporujícího demokracii ve světě nyní v Bílém domě sedí člověk, který naplňuje cíle ruské diplomacie a propagandy. Po jeho boku stojí vlivný miliardář Elon Musk, jenž tyto narativy šíří prostřednictvím své sociální sítě X, bývalého Twitteru.

Veškeré Trumpovy kroky od počátku jeho vlády jasně ukazují, že Putin se amerického prezidenta neobává – naopak, proměnil ho v mocnou figurku, která poslušně prosazuje ruské zájmy tam, kde to Kreml právě potřebuje. Moskva nikdy předtím nezískala ve Washingtonu takový vliv, což jí otevírá jedinečnou příležitost k narušení, a možná i zničení dosavadního světového řádu pod vedením USA.

Evropa jen nevěřícně zírá, zatímco komunistická Čína potichu slaví. Putin dostal Spojené státy přesně tam, kde je světoví autoritáři chtěli mít – na cestu k podpoře nového světového řádu, v němž budou dominovat Moskva a Peking. Trump v něm nedosáhne žádného ze svých cílů – jeho obchodní opatření proti Číně budou bezzubá a jakýkoli diplomatický vzdor vůči Rusku zcela zbytečný.

Až si to americký prezident uvědomí, bude už pozdě. Čína a Rusko převezmou plnou kontrolu a Spojeným státům zůstane jediná skutečná zbraň – jejich síla. A válku mezi světovými velmocemi si nepřeje nikdo – dokonce ani Putin.