Petr Brandl: Geniální umělec, ale také nezodpovědný dlužník a sukničkář

První písemná zmínka o Petru Janu Brandlovi pochází ze dne 24. října roku 1668, kdy se konal jeho křest v kostele sv. Václava na Malé Straně v Praze. Letos je to tedy 350 let, co se barokní malíř narodil. Petr Brandl pocházel z poměrně chudého prostředí. Jeho otec Michal Brandl se živil jako krejčí a příležitostný prodavač piva.

Petru Brandlovi se dostalo kvalitního vzdělání. Absolvoval jezuitské gymnázium u sv. Mikuláše na pražské Malé Straně. Osvojil si latinu, češtinu i němčinu. Později získal vzdělání v oboru malířství u Kristiána Schrödera, dvorního malíře císaře a krále, a správce obrazárny na Pražském hradě. Tehdy se Brandl naučil základům renesančního malířství, manýrismu i barokního umění.

Petr Brandl měl coby malíř údajně svou hlavu a svůj vlastní styl. Z roku 1689 o něm pochází zpráva od cechovních mistrů v Praze, kteří ho označili za „štolíře“, tedy někoho, kdo se staví proti zavedeným pravidlům. Petr Brandl nechtěl být pouze jakýmsi řemeslníkem v oboru malířství, ale skutečným umělcem. Odmítl proto dodržovat stanovená cechovní pravidla.

Roku 1693 si Petr Brandl vzal za manželku Františku Helenu Klossovou. Jejím otcem byl malíř a sběratel rytin a obrazů Jan Bartoloměj Kloss. Petru Brandlovi se narodili celkem tři děti – jedna dcera a dva synové. Manželství ovšem nebylo šťastné. Petr Brandl byl totiž protikladem své klidné a spořádané ženy. Velmi často se zadlužoval (prakticky celý svůj život) a byl nenapravitelným sukničkářem.

Petr Brandl si zkrátka chtěl žít v luxusu. Dochovaly se záznamy o jeho dluzích a účtech, z nichž se můžeme dozvědět, že malíř velmi často utrácel například za pistácie a mandle, za citrony, kanárské víno, italské sýry, lanýže, ale také za kvalitní a drahý tabák. Kvůli těmto a jiným rozmarům si umělec často půjčoval peníze, které však zřídka kdy vracel. V oblasti financí byl velmi nezodpovědný. Protože se domníval, že svou uměleckou tvorbou hodně vydělá, neváhal si půjčovat i velké finanční obnosy.

Z dochovaných účtů lze také vyčíst, že se Brandl s oblibou věnoval hrám v pražské míčovně na Malé Straně, kde se scházela tehdejší smetánka. Zde sice umělec našel několik svých zákazníků, ovšem také se zde zadlužil. Za víno dovezené z Kanárských ostrovů pak dlužil Brandl malostranskému obchodníkovi Jakubovi Antonínovi Cerminattimu takový finanční obnos, že dotyčný obchodník požadoval jeho zatčení a uvěznění. K tomu však nakonec nedošlo.

Mnohdy Petr Brandl před dluhy utíkal z Prahy. Azyl pak hledal na panství svých mecenášů, tedy například u Františka Josefa Černína, Václava Vojtěcha ze Šternberka nebo Otmara Daniela Zinkeho. Jeho manželka tímto jeho chováním trpěla. Zatímco si Brandl žil v přepychu na šlechtických dvorech, své ženě do Prahy neposílal téměř žádné peníze.

Brandl se brzy potřeboval finančně zahojit. Proto začal těžit zlato v Jílovém u Prahy. Tehdy také na krátký čas přestal malovat. Těžbou zlata však bohužel nezbohatl, jak si představoval. Vrátil se tedy k malování. A brzy přišla velká zakázka. Mezi léty 1718 a 1723 vytvořil šest oltářních obrazů pro kostel sv. Markéty v areálu břevnovského benediktinského kláštera.

Ve 20. letech 18. století se již začalo manželství Brandlových hroutit. Františka Helena Brandlová na svém muži vymáhala dluhy. Odstěhovala se ze společného domu, vzala s sebou i některé věci svého manžela. Navíc přemýšlela o rozvodu. Jako vdaná žena si však mohla na dluhy svého muže stěžovat u císaře, což také roku 1723 skutečně udělala.

Petr Brandl se stále častěji musel ukrývat před věřiteli. Na podzim roku 1728 byl dokonce zatčen v Hradci Králové za neschopnost splácet své dluhy. Odsouzen byl k domácímu vězení. Netrvalo však dlouho a zase si začal žít na vysoké noze. Snažil se stylem svého života přiblížit šlechtickému stavu. A proto utrácel za dobré jídlo a pití, nechával si šít obleky z luxusních látek – a znovu se zadlužoval. Účty z této doby také dokazují, že Brandl značné finanční obnosy investoval do léků a afrodiziak. Záliba v mladších ženách mu tedy zůstala i v pokročilém věku.

Ke konci svého života Brandl pobýval v Kutné Hoře a potýkal se se zdravotními problémy, konkrétně revmatem, srdeční slabostí i žaludečními obtížemi. Dne 24. září 1735 barokní umělec zemřel, v hostinci U Černého koníčka v Kutné Hoře. Zemřel zadlužen a v bídě.

Skandální umělec po sobě však zanechal úžasná barokní malířská díla, jako je například Klanění tří Králů, Zvěstování, Simeon s Ježíškem či Křest Kristův. Byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších a nejtalentovanějších malířů své doby v celé Evropě.