Anesteziolog s exhibicionistickým genem vzal ztečí česká divadla. A slaví úspěch

V červnu byla premiérově uvedena jeho hra Ježíškova armáda v Divadle Komedie, kterou přímo pro toto pražské divadlo napsal. V krátkém rozhovoru jsme se Viliama Klimáčka zeptali nejen na spolupráci s uvedeným divadlem, ale i na to, jakým způsobem tvoří.

V Divadle Komedie před koncem sezony uvedli Vaší hru, Ježíškova armáda. Jak probíhá spolupráce mezi Vámi a tímto pražským divadlem?

Už druhýkrát všetko prebehlo v obojstrannom porozumení. Pred pár rokmi mi tam uviedli hru Rozkvetly sekyry a teraz Ježiškovu armádu. Tú si u mňa objednali a ja som prikývol, lebo ma už pri prvej premiére presvedčilo ich nadšenie a nasadenie, s akým robili v ťažkých podmienkach v starom divadle v Strašnicích. A keď sa presunuli do Komedie, rád musím konštatovať, že sa ľudsky nezmenili a že hra, ktorú som napísal pre konkrétnych hercov, ich bavila a radi na nej robili.

Měl jste již příležitost vidět hru v podání souboru Divadla Komedie?

Bol som na premiére, smial som sa s publikom a spolu s ním som sa aj nechal očariť momentami poézie, ktoré v sebe tento zdanlivo brutálny príbeh skrýva. Chcel som, aby súčasná hra o hľadaní viery, to podávanie nezaručenej správy o prítomnosti Boha v Zemiach Českých bolo nielen zábavné, ale aj mrazivé. Oboje som na javisku uvidel. Vďaka, Komedie!

Vaše hry jsou pro diváky poutavé i tím, že sami sebe snadno najdou mezi postavami, které se objevují na jevišti. Nebojí se na druhou stranu Vaše okolí, že se stane nevědomky předlohou pro nějakou postavu v nové hře?

Zatiaľ sa mi nikto na chodníku nevyhýba, aj priateli sú ochotní si so mnou sadnúť na pohár vína...

Máte v tuto chvíli rozepsanou novou hru?

Dokončujem pre Slovenské národné divadlo hru o Cyrilovi a Metodovi, ovšem veľmi nepietne podávanú, možno až škandalóznu, neviem. Nemám rád prilepšovanie dejín a mýty okolo postáv, po ktorých ostali v kronikách len dva riadky. Tým samozrejme nemyslím solúnskych učencov, ale našich miestnych vládcov, konkrétne Svätopluka, ktorý sa pričinil o vyhnanie Metodových žiakov, odvrhol slovanskú abecedu a nakoniec stratil aj ríšu, ktorú ohňom a mečom vybudoval.

Jakým způsobem pracujete? Jste pod tlakem termínu nebo píšete dle Vaší aktuální nálady?

Aj - aj. Je veľkým šťastím pre autora, ak ho oslovujú dramaturgie divadiel, či by pre nich nenapísal hru, ale rovnako šťastím je, ak má čas písať len tak pre radosť, z čoho sa môže, ale nemusí raz narodiť poriadna hra. Stále mám v hlave pár projektov, ktoré chcem napísať, potom na ne zabudnem a ak si po roku spomeniem aspoň na jeden, je to znak, že asi za to stál. A vtedy sa ho pokúšam dostať na papier.

Vystudoval jste lékařskou fakultu a následně byl anesteziolog. Proč jste s touto prací skončil a začal se plně věnovat divadlu?

Už ako študent medicíny som hral amatérske divadlo, mal som v sebe „exhibicionistický gén", aj po absolvovaní univerzity som si založil vlastné divadlo, volá sa GUnaGU a existuje dodnes. Mal to byť pôvodne iba relax po práci, ale prerástlo to najprv v obrovskú záľubu a nakoniec aj do nového zamestnania. Nechal som medicínu a venujem sa už len písaniu a divadlu. Najťažšia bola tá chvíľa, kedy sa bolo třeba rozhodnúť, čo nechám za sebou. Za nekonečnými operáciami, za nočnými službami cez Vianoce a Veľkú noc, ktoré som ako mladý doktor dostával, naozaj neľutujem. Dnes je GunaGU profesionálne divadlo, režírujem v ňom, píšem preň a užívam si slobody na vlastnej scéne. A tuším si to aj diváci užívajú so mnou. Tento rok práve oslavujeme tridsiate výročie. Kto má chuť, pozývam ho v októbri a v novembri do pražského Rubínu, kde bude GUnaGU hosťovať.

Viliam Klimáček (*1958) je slovenský dramatik, básník, prozaik, čemuž se však začal plně věnovat až poté, co zanechal práce anesteziologa. Po odchodu z lékařské praxe v roce 1992 se naplno pustil do práce v bratislavském divadle GUnaGU, které spoluzaložil v roce 1985 a od té doby zde působí jako umělecký šéf. Věnujete se režii, scenáristice i herectví.

Viliam Klimáček je sedminásobný nositel Ceny Alfréda Radoka, která je udělovaná za nejlepší českou a slovenskou hru roku. Tvorba Viliama Klimáčka, ať už se jedná o divadelní hry či knihy, je specifická poněkud netradičně pojatými tradičními motivy. Na témata historická či z každodenního života pohlíží humorně a z nového úhlu pohledu.

Již názvy jeho her vám leccos prozradí. V současné době má bratislavské divadlo GUnaGU na repertoáru řadu Klimáčkových her, uvádí například Underground (Historky z bratislavského metra), Baletky, hackeri, homlesáci & manažéri (Papier znesie všetko), Díleri (Všetko je na predaj), Pitbull (Hra o Slovensko), Kill Hill (Pochovajte ma s mojima rolexkami) či Nízkotučný život (Nejen, nežijem, nemilujem).

Poslední z uvedených her budete mít příležitost vidět v podání divadla GUnaGU v rámci programu Léto slovenských hvězd na letní scéně Studio Dva na Vyšehradě v úterý 26. srpna. V České republice nedávno uvedli Klimáčkovu hru v Divadle Komedie. Komedii Ježíškova armáda má zde po letní přestávce nejbližší reprízu 19. září.