RECENZE – Do divadla si jde člověk většinou odpočinout a málokdy si tak z nabízeného repertoáru vybere drama, neboť psychicky náročných okamžiků v životě je spousta. Tento týden se mi však naskytla možnost vidět v pražském Divadle Komedie drama Naše třída od Tadeusze Słobodzianka a jsem ráda, že jsem tuto příležitost měla.
Za druhé světové války bylo několik set Židů upáleno ve stodole v polském Jedwabne svými sousedy. K tomuto činu je přesvědčila nacistická propaganda, podle které Židé pomáhali na sovětských zločinech, a antisemitismus, který byl u mnohých Poláků silně zakořeněný. Jedwabne se totiž v letech 1939 až 1941 nacházelo v sovětské okupační zóně, v roce 1941 bylo obsazeno nacisty a došlo k pogromu. Na čtyřicet mužů bylo povražděno ve stodole, ve které bylo následně upáleno na tři sta mužů, žen a dětí.
Po druhé světové válce probíhalo vyšetřování masakru komunistickou Polskou lidovou republikou a za viníka byli označeni němečtí nacisti. Na přelomu tisíciletí vyšla kniha Sousedé od amerického historika polského původu Jana Tomasze Grosse, která změnila pohled na pogrom v Jedwabne. Gross napsal, že vražda byla spáchána asi čtyřicítkou místních Poláků za přihlížení Němců.
Tuto hrůznou událost polských dějin vypráví drama Naše třída očima deseti spolužáků, z nichž polovinu tvoří Židé. Zpočátku, jak to tak mezi dětmi bývá, nevnímají mezi sebou rozdíly, s pubertou vznikají vzájemné animozity, které jsou vyvolány mimo jiné právě i původem a náboženstvím, během dospívání pak vstupují do různých spolků, které je ve „správnosti" přesvědčení utvrzují.
A pak přijde rok 1941 a zasáhne výrazně do života všech spolužáků, jen do každého jinak. Někteří se podílejí na vraždění, druzí se stanou oběťmi, některým se podaří zachránit některého z židovských spolužáků. Drama tak představuje průřez osobnostních charakterů tehdejšího městečka Jedwabne.
Důsledky křivdy však zůstávají ve společnosti dál, stejně tak zůstávají šrámy způsobené masakrem i v Naší třídě, jejíž vyprávění nekončí masakrem, ale popisuje životní příběhy spolužáků během jejich dalšího života v Polsku i emigraci, kdy do vývoje společnosti vstoupil monopol komunistické strany a za dlouhých čtyřicet let demokracie. Naše třída je polskou historií dvacátého století „ve čtrnácti lekcích".
Na jevišti se však neodehrávají všechny okamžiky historie a životních příběhů, ale často jsou jen vyprávěny jednotlivými postavami. Tadeusz Słobodzianek podle mého názoru rozhodně věděl, co dělá. Pokud by události byly hrány, hrozilo by nebezpečí, že soubor sklouzne k přehrávání, což by mohlo být vzhledem k námětu příšerné a odporné (hledala jsem přijatelnější výrazy, ale žádné nebyly tak výstižné).
Z divadelních prken dýchá zvláštní napětí, minimální navazování očního kontaktu s publikem a prázdné výrazy očí podtrhují sílu příběhu, o němž drama vypravuje. Napětí je vidět i na jednotlivých představitelích, u kterých je vidět jakási strnulost. Není drama jako drama – pro herce musí být těžké představovat někoho, kdo byl upálený či naopak vraždu spoluzavinil.
Rekvizity představující jednotlivá období z historie zůstávají ležet na jevišti a zůstávají tak krom závěrečného vyprávění o životě jednotlivých postav další připomínkou toho, co všechno se během sedmdesáti let postavilo spolužákům do cesty a dalo směr vývoji jejich vztahů i životů.
Musím smeknout před Janem Novotným, který divadelní soubor v této hře vede jako režisér. Divadelní soubor citlivě přistoupil k nelehkému tématu, náročnému textu a dokázal tak, že patří mezi nejlepší.
Ačkoli je Naše třída na repertoáru Divadla Komedie již od roku 2012, kdy se divadelní soubor přestěhoval do Komedie ze Strašnic, tato inscenace rozhodně stojí za připomenutí. Málokteré představení divákovi dá tolik a málokteré představení vás donutí, abyste otevřeli knihy o historii ihned po návratu z divadla.
Ačkoli nastudování hry v podání Divadla Komedie je perfektní, tento článek vznikal jen těžce, kdy se hlídám více než kdy jindy, abych se vyhnula jakémukoli klišé. O to víc považuji za obdivuhodnou jak práci dramatika Tadeusze Słobodzianka, tak divadelního souboru Divadla Komedie.
Nejbližší repríza je na programu Divadla Komedie 1. října.
Naše třída / Nasza klasa (Tadeusz Słobodzianek, 2008)
Kostýmy: Jana HauskrechtováScéna: Milan DavidDramaturgie: Markéta Bidlasová, Eva BergerováPřeklad: Eva BergerováRežie: Jan Novotný
Hrají:Zocha – Hana KusnjerováMenachem – Jakub ChromečekDora – Kristýna LeichtováRysiek – Filip KaňkovskýJakub Kac – Vilém UdatnýAbram – Jan HofmanWladek – Jiří RacekZygmunt – Jaromír Nosek, Petr JeništaRachelka, později Mariana – Eva VrbkováHeniek – Michal SlanýPremiéra v Divadle Komedie: 12. prosince 2012
Aktualizováno 5. října 2024 23:28
Vondráčková, Strejček i herci Divadla Na zábradlí. Předávaly se Ceny Thálie
Související
Divadlo Na zábradlí se kvůli rekonstrukci přesouvá do Divadla Komedie
RECENZE: Maryša – stále silný příběh
Divadlo Komedie , Jan Novotný (herec)
Aktuálně se děje
před 49 minutami
Ukrajina už vyřadila z boje 1100 severokorejských vojáků
před 2 hodinami
Počasí na Štědrý den: Bílé Vánoce budou jen někde, vyplývá z předpovědi
včera
Karel III. o Vánocích neuvidí dva prince. Do Sandringhamu nepřijedou
včera
Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera
včera
Útočník z Magdeburgu míří do vazby. Bilance páteční tragédie se změnila
včera
Počasí se ochladilo a déšť se mění ve sníh. Meteorologové poskytli předpověď
včera
RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok
včera
Robert Fico je u Putina v Kremlu
včera
Ukrajinci zaútočili na Kazaň. Putin teď slibuje mnohem větší destrukci na Ukrajině
včera
Poslední šance si vyřídit všechno potřebné. Pošta sdělila, jak bude mít otevřeno
včera
Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá
včera
Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové
včera
Prosincové projevy politiků: Pavel bude poslední v řadě. Promluví i Zeman
včera
Důchody dostanou lidé do Štědrého dne. Příští rok už to bude o Vánocích jinak
včera
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
včera
Otevírací doba o Vánocích. Pořádky se nemění, zákon mluví jasně
včera
Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii
Aktualizováno včera
OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala
21. prosince 2024 21:56
Kate a William dojali Brity vánoční pohlednicí. Zachycuje klíčový moment tohoto roku
21. prosince 2024 20:30
Česká hymna poprvé zazněla před 190 lety. V Tylově Fidlovačce
Krátce před Vánoci, dne 21. prosince 1834, byla veřejnosti poprvé představena divadelní hra Fidlovačka z pera Josefa Kajetána Tyla. Právě zde před rovnými 190 lety poprvé zazněla i píseň Kde domov můj, která se ihned stala velice oblíbenou a později dokonce státní hymnou.
Zdroj: Lucie Žáková