RECENZE Zvěrstva dokáže páchat i spolužák. Silný příběh v Komedii

Za druhé světové války bylo několik set Židů upáleno ve stodole v polském Jedwabne svými sousedy. K tomuto činu je přesvědčila nacistická propaganda, podle které Židé pomáhali na sovětských zločinech, a antisemitismus, který byl u mnohých Poláků silně zakořeněný. Jedwabne se totiž v letech 1939 až 1941 nacházelo v sovětské okupační zóně, v roce 1941 bylo obsazeno nacisty a došlo k pogromu. Na čtyřicet mužů bylo povražděno ve stodole, ve které bylo následně upáleno na tři sta mužů, žen a dětí.

Po druhé světové válce probíhalo vyšetřování masakru komunistickou Polskou lidovou republikou a za viníka byli označeni němečtí nacisti. Na přelomu tisíciletí vyšla kniha Sousedé od amerického historika polského původu Jana Tomasze Grosse, která změnila pohled na pogrom v Jedwabne. Gross napsal, že vražda byla spáchána asi čtyřicítkou místních Poláků za přihlížení Němců.

Tuto hrůznou událost polských dějin vypráví drama Naše třída očima deseti spolužáků, z nichž polovinu tvoří Židé. Zpočátku, jak to tak mezi dětmi bývá, nevnímají mezi sebou rozdíly, s pubertou vznikají vzájemné animozity, které jsou vyvolány mimo jiné právě i původem a náboženstvím, během dospívání pak vstupují do různých spolků, které je ve „správnosti" přesvědčení utvrzují.

A pak přijde rok 1941 a zasáhne výrazně do života všech spolužáků, jen do každého jinak. Někteří se podílejí na vraždění, druzí se stanou oběťmi, některým se podaří zachránit některého z židovských spolužáků. Drama tak představuje průřez osobnostních charakterů tehdejšího městečka Jedwabne.

Důsledky křivdy však zůstávají ve společnosti dál, stejně tak zůstávají šrámy způsobené masakrem i v Naší třídě, jejíž vyprávění nekončí masakrem, ale popisuje životní příběhy spolužáků během jejich dalšího života v Polsku i emigraci, kdy do vývoje společnosti vstoupil monopol komunistické strany a za dlouhých čtyřicet let demokracie. Naše třída je polskou historií dvacátého století „ve čtrnácti lekcích".

Na jevišti se však neodehrávají všechny okamžiky historie a životních příběhů, ale často jsou jen vyprávěny jednotlivými postavami. Tadeusz Słobodzianek podle mého názoru rozhodně věděl, co dělá. Pokud by události byly hrány, hrozilo by nebezpečí, že soubor sklouzne k přehrávání, což by mohlo být vzhledem k námětu příšerné a odporné (hledala jsem přijatelnější výrazy, ale žádné nebyly tak výstižné).

Z divadelních prken dýchá zvláštní napětí, minimální navazování očního kontaktu s publikem a prázdné výrazy očí podtrhují sílu příběhu, o němž drama vypravuje. Napětí je vidět i na jednotlivých představitelích, u kterých je vidět jakási strnulost. Není drama jako drama – pro herce musí být těžké představovat někoho, kdo byl upálený či naopak vraždu spoluzavinil.

Rekvizity představující jednotlivá období z historie zůstávají ležet na jevišti a zůstávají tak krom závěrečného vyprávění o životě jednotlivých postav další připomínkou toho, co všechno se během sedmdesáti let postavilo spolužákům do cesty a dalo směr vývoji jejich vztahů i životů.

Musím smeknout před Janem Novotným, který divadelní soubor v této hře vede jako režisér. Divadelní soubor citlivě přistoupil k nelehkému tématu, náročnému textu a dokázal tak, že patří mezi nejlepší.

Ačkoli je Naše třída na repertoáru Divadla Komedie již od roku 2012, kdy se divadelní soubor přestěhoval do Komedie ze Strašnic, tato inscenace rozhodně stojí za připomenutí. Málokteré představení divákovi dá tolik a málokteré představení vás donutí, abyste otevřeli knihy o historii ihned po návratu z divadla.

Ačkoli nastudování hry v podání Divadla Komedie je perfektní, tento článek vznikal jen těžce, kdy se hlídám více než kdy jindy, abych se vyhnula jakémukoli klišé. O to víc považuji za obdivuhodnou jak práci dramatika Tadeusze Słobodzianka, tak divadelního souboru Divadla Komedie.

Nejbližší repríza je na programu Divadla Komedie 1. října.

Naše třída / Nasza klasa (Tadeusz Słobodzianek, 2008)

Kostýmy: Jana HauskrechtováScéna: Milan DavidDramaturgie: Markéta Bidlasová, Eva BergerováPřeklad: Eva BergerováRežie: Jan Novotný

Hrají:Zocha – Hana KusnjerováMenachem – Jakub ChromečekDora – Kristýna LeichtováRysiek – Filip KaňkovskýJakub Kac – Vilém UdatnýAbram – Jan HofmanWladek – Jiří RacekZygmunt – Jaromír Nosek, Petr JeništaRachelka, později Mariana – Eva VrbkováHeniek – Michal SlanýPremiéra v Divadle Komedie: 12. prosince 2012