Odsun Němců z Československa je stále živé téma, říká režisér Marián Amsler

Marián Amsler (*1979) vystudoval divadelní dramaturgii a následně postgraduální studium v oboru činoherní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jako host režíroval v mnoha českých a slovenských divadlech (Slovenské národní divadlo, Dejvické divadlo, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Západočeské divadlo v Chebu a další). Za své inscenace Čechovových her Platonov a Ivanov už dvakrát získal prestižní slovenskou cenu Dosky v kategorii Objev roku. V roce 2012 získal cenu Dosky za nejlepší režii za inscenaci hry Anny Jablonské Pohania v Slovenském národním divadle. Od roku 2010 je uměleckým šéfem HaDivadla.Již za pár dní čeká HaDivadlo první premiéra nové sezony, co mohou diváci od inscenace s názvem Vyhnání Gerty Schnirch očekávat?Vyhnání Gerty Schnirch pojednává o dramatických událostech odsunu brněnských němců po skončení druhé světové války. Hlavní postavou příběhu je mladinká Gerta Schnirch, která je s čerstvě narozenou dcerou nucena opustit svůj byt a vydat se spolu s ostatními německými ženami pěšky z Mendlova náměstí směrem k rakouským hranicím. Gertin příběh zde nekončí, její osudy sledujeme až do 90. let 20. století, jedná se opravdu o výpravnou inscenaci, která slibuje nejen spoustu dramatických situací a vypjatých momentů, ale i zamyšlení a polemiku nad temnými událostmi české historie.Inscenace je dramatizací románu Kateřiny Tučkové, za který mladá prozaička získala dokonce cenu čtenářů Magnesia Litera, proč jste se rozhodl právě pro tento příběh?Protože tento příběh je nerozlučně spjatý s městem Brnem. Spolu s osudy Gerty Schnirch sledujeme i příběh Brna, jeho proměny ve 20. století, jeden režim střídá druhý a vždy zanechává otisk na jeho tváři, na fasádách domů, ve stopách na dlažebních kostkách brněnských ulic, v osudech lidí.Vnímáte téma odsunu Němců z Československa jako stále živé?Téma je to živé, protože jak víme, historie se neustále opakuje, lidi se často pod vlivem různých ideologií, náboženství, příslušnosti k různým komunitám nechají zmanipulovat a ovládnout nenávistí, která je nutí nadřazovat svojí pravdu nad jinou. A v rámci své pravdy jsou ochotni zabíjet, mučit, znásilňovat, ubližovat a mstít se. V naší inscenaci se nejedná jenom o odsun Němců, ale o násilí jakéhokoliv druhu páchaného lidmi na lidech z rasových, nebo ideologických důvodů.Představení bude uvedeno jako site specific, mohl byste přiblížit co je pro tuto uměleckou formu typické?Site specific většinou znamená, že se inscenace nehraje v klasickém divadelním domě, ale v nějakém alternativním prostoru. My inscenaci nakonec sice hrajeme v domovském HaDivadle, ale zbořili jsme klasickou divadelní elevaci, diváci budou rozmístěni do prostoru celého divadelního sálu, budou sedět na různých kusech nábytku, bedýnkách nebo pytlích od brambor. Pohodlné to asi moc nebude, ale zase se bude jednat o jedinečný zážitek.Znamená to tedy, že se diváci ocitnou přímo v prostoru představení nebo se do něj dokonce aktivně zapojí?

Rozhodně budou vtaženi více do příběhu, budou si moct zažít simulaci náletu v krytu, nebo sezení na zemi v pohořelickém táboře spolu s herci (vyhnanými brněnskými Němci). Nemám rád, když se diváci do něčeho nutí, takže násilné to určitě nebude. Záleží na každém, jestli se rozhodne jít spolu s příběhem, nebo se bude jen distancovaně dívat.Co bylo pro Vás při vytváření této inscenace rozhodující?Herecké obsazení. Dlouho jsem přemýšlel, jak vyřešit to, že Gertu vidíme v rozpětí skoro 60 let. Původně jsem myslel, že ji bude hrát víc hereček, ale pak jsem se rozhodl vsadit na herečku Sáru Venclovskou, která ji hraje po celou dobu. Od mladé dívky až po nemocnou stařenku. Myslím, že se to povedlo a Sára je vynikající.Na co dalšího z dramaturgického cyklu s názvem Hluboké rány, krásné jizvy se mohou diváci těšit?Po Gertě to bude multižánrová inscenace tří mladých režiséru Die Young, která bude poskládaná z tanečního, filmového a divadelního performance, zakončená koncertem písní hudebníků z klubu 27 – tedy umělců, kteří předčasně zesnuli ve 27 letech. Následovat bude hra německého dramatika Mučedník, černá komedie o chlapci, který až příliš uvěřil učení bible a snaží se ho aplikovat do každodenního života. Dramaturgyně Anna Saavedra připravuje hru Olga, o bývalé první dámě a poslední premiérou bude inscenace hry Romana Sikory Vlci, znovu na téma války, ale tentokrát se jedná spíš o sci-fi, než o reálné historické události.A jaké pracovní radosti či starosti Vás ještě v tomto roce čekají?Tento rok mám rozlítaný, kromě dvou inscenací v Brně, dělám ještě dvě inscenace v Bratislavě a jednu v Klicperově divadle v Hradci Králové. Takže je toho dost. Na vše se těším.Děkujeme za rozhovor.