RECENZE: Revoluce ve Francii není totéž co v Československu. Ale vždy rozhodne o osudech lidí

Píše se rok 1968 a pětice francouzských studentů se nachází na straně protestujících proti konzervativní vládě generála de Gaulla s plnou řadou požadavků a ideálů. Každý z nich představuje jinou frakci, někdo je více radikální, někdo naopak méně, nicméně jsou schopni se nějakým způsobem společně fungovat. Jejich osudy jsou východiskem prvního společenského momentu.

Následně se přesouváme za druhou stranu železné opony, kde je 21. srpna násilně potlačeno hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Na základě symbolů a vzpomínek vidíme přerod komunistického režimu v demokratický stát. To je východiskem druhého společenského momentu.

Důvodem, proč si v HaDivadle vybrali z osmičkových výročí právě rok 1968 je ten, že v něm nalezli paralelu se současným děním. Letos v květnu v Paříži proběhly podobné nepokoje jako před padesáti lety. Fotografie z této události připomínají ty padesát let staré. V našich končinách zase můžeme hovořit o celkové špatné náladě panující ve společnosti a ohrožení demokratických hodnot.

Nicméně se inscenace nepohybuje pouze v politické rovině, ale naopak je ovlivněna filmovými, literárními a divadelními díly z období 60. let. Staví proti sobě dva protichůdné filmy Číňanka (1967) od Jeana-Luca Godarda a Ukradené polibky (1968) Françoise Truffauta, na nichž zobrazuje věčný rozdíl dvou generací, jenž je příznačně zastoupený „rozděleným“ hereckým kolektivem na mladou a starou část souboru.

I když je pod scénářem ’68 zapsaný jako hlavní tvůrce dramaturg Matěj Nytra, jedná se spíše o kolektivně autorizovanou strukturu. „Autorem“ scénáře je celý kolektiv HaDivadla, který do něj vložil kromě citací z šedesátých let i své různé osobní citace. Originální pojetí inscenace je umocněno účastí režiséra J. A. Pitínského, který se po deseti letech vrací do prostor HaDivadla.

Nejvíce místa na scéně patří ústřední pětici složené z herců Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman, Táňa Malíková a Magdalena Straková. Energie mezi nimi je přímo magická. Stačí říct „tak nebo tak“ a scéna se vzápětí promění v něco zcela nevídaného, co divák není schopný popsat slovy. To samé platí i pro pečlivou chorografii udávající hře spád.

Osmašedesátky jsou patrně nejvíce přístupnou hrou HaDivadla, díky široce uchopenému tématu osloví nejen mladé, ale i pamětníky, kteří mají dodnes v hlavách vtisknutou atmosféru doby. Tu naději, ztrátu iluzí, depresi a bezvýchodné pokračování. Karty jsou vyloženy na stůl a divák je v průběhu 90 minut doslova v transu.

Otázkou je, zdali je možné překonat dnešní rozpolcenou společnost a vidět po padesáti letech věci alespoň trochu jasněji. Patrně bude zapotřebí se odvolat na heslo pařížských studentů „Všechnu moc imaginaci!“ aneb nechť námi prostoupí důvěra ve fantasii.

Celkové hodnocení: 90%

HaDivadlo, Brno 

'68

Autor: Matěj Nytra a kolektiv

Režie: J. A. Pitinský

Scéna: Milan Nytra

Dramaturgie: Matěj Nytra

Hrají: Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman, Táňa Malíková, Magdalena Straková, Miloslav Maršálek, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jan Lepšík, Cyril Drozda, Marie Ludvíková, Miroslav Kumhala, Kateřina Kumhalová

Premiéra: 12. zaří 2018 (psáno z reprízy 19. listopadu 2018)