Román Gustava Flauberta "Paní Bovaryová" v autorském přepisu na prknech brněnského HaDivadla

Román Paní Bovaryová pat ří ke klasickým dílům světové literatury devatenáctého století. Jako výchozí inspirace Flaubertovi posloužila skute čná událost popsaná v černé kronice. Flaubert kromě toho, že tímto románem de facto etablovat realismus jako styl i na literárním poli, se pokusil popsat velmi sporné dědictví romantismu, ke kterému se sice hlásil, ale po událostech revolučního roku 1848 ho pociťoval jako problematický. Ema Bovaryová uvězněná ve snech o svém ideálním životě se stává obětí vlastních iluzí a tužeb, které se nečekaně prudce mění v noční můru reality.

Zaskočena prudkostí s jakou se vnější svět, který nevnímala kvůli „projektu hledání sebe sama "v jejím životě objeví a vyžaduje po ní řešení. A právě tuto ignoraci skutečnosti obklopující naše komfortní uživatelská rozhraní a následný střet iluzí jedince s nesmlouvavostí reality, která nezáleží pouze na našich přáních, považuje autor scénické variace a režisér inscenace Ivan Buraj za rys celé současné západní společnosti a dodává: „Současná globalizovaná společnost pod vlivem neoliberalismu žije v představě, že prakticky vše je možné, že se můžeme stát a být kým chceme - stačí když se budeme snažit. Máme dojem, že v našich životech jde především o nás samotné a naplnění našich snů a tužeb, které ale nejsou ve skutečnosti ani tolik naše. Spíše to jsou zrecyklované a zreprodukované obrazy z médií, sociálních sítí a popkultury. Tak jsou naše Já a jejich jedinečnost značně zpochybněny perspektivou nové, rafinovanější, uniformity konzumentů." Snaha o zdůraznění klamnosti současného individualismu a sledování jeho společenskypolitických kontextů se v inscenaci odráží i ve vyvázání příběhu z kulis 19. století a přenesení do současnosti. Dramaturgyně Dagmar Radová tento moment upřesňuje: „Ema Bovaryová v této interpretaci už není vášnivou čtenářkou románů, ale současnou ženou, která chce o sobě dát vědět světu. Realizovat tuto touhu dnes je díky médiím a sociálním sítím velmi snadné. Ovšem stejně tak iluzorní.", upřesňuje dramaturgyně Dagmar Radová. Ema je přesvědčena, že svou představu spokojeného a krásného života může apriori naplnit, protože je svobodným individuem. V inscenaci říká: „Maminko, věřte, že můj svět bude krásnej, protože je to můj svět a ne váš," a vydává na cestu za svým Já. Postupně se ale vyhrocuje její individualismus tak, že ztrácí jakoukoliv lidskou integritu a citlivost. Komplexní originální Já, které toužila nalézt, se roztéká a v realitě jejího života a možností vlastního obrazu. Nakonec jí zůstávají pouze dluhy a rozvrácené vztahy."

Paní Bovaryová je první inscenací z dramaturgické linie, která volně navazuje na dramaturgický cyklus Hrdinové a monstra. Zaměřuje se především na klasické tituly světové literatury osmnáctého, devatenáctého a dvacátého století se snahou o jejich radikální interpretace a současně tak o „revizi" naší kultury, kterou tato kanonická díla utvářejí.

Paní Bovaryová do jisté míry tvoří pendant k inscenaci Zámek: záře integrace, kterou Ivan Buraj vytvořil pro HaDivadlo se svým týmem před rokem. Spojitosti mezi inscenacemi jsou ale také tematické. Paní Bovaryová i Zámek se dotýkají tématu moci v konzumní společnosti, přičemž Zámek sleduje její zjevnější projevy v podobě úřadů a institucí, Paní Bovaryová se pak zaměřuje na moc a její působení v subtilnějších a méně viditelných formách, které ale netratí na své intenzitě.

V titulní roli Paní Bovaryové se představí mladá herečka Táňa Malíková a jako její manžel Karel Jiří M. Valůšek. V inscenaci se také v roli Leona objeví Jiří Svoboda, čerstvý absolvent JAMU a nový člen souboru HaDivadla.

Paní Bovaryová Autoři: Gustav Flaubert / Ivan BurajRežie: Ivan BurajDramaturgie: Dagmar RadováVýprava: Jana Boháčková & Lenka JabůrkováÚprava hudby: Pavel V. BoikoPremiéra 7. listopadu 2015